Grandhotel Budapešť aneb Texasan sní o starém mocnářství

Dvojice Stefan Zweig a Wes Anderson působí jako velmi nesourodé spojení. Sebevraždou skončivší rakouský spisovatel ze začátku 20. století, zdeptaný koncem světa, jak jej znal a tím, že ho vystřídala bestiální diktatura. A filmař z amerického Texasu, ceněný pro svou schopnost převést do filmové řeči obrazy klukovského denního snění a podepřít je nenápadnou a dospělou melancholií.

Aranžovat postavy trochu jako figurky v kulisách loutkového divadla, činit tak ale přesně a s citem pro timing, zpoza s karikaturou hraničícími zjednodušenými rysy vytáhnout jakousi nevypočítavou a tlumenou humanitu.

Společnou asi mají vášeň pro světy nějakým způsobem vysněné, Zweig pro ten, jejž diktatury dvacátého století zničily, a jenž se v jeho očích mohl změnit ve ztracenou, nedosažitelnou idylu. Anderson svoje hrdiny posílá na různé lokace (Indie, New York, světové oceány), které ale zobrazuje jako výplod fantazie hyperaktivního jedenáctiletého kluka, v nejmenším nesugeruje jejich realističnost.

Jeho poslední film Grandhotel Budapešť inspirovaly právě Zweigovy prózy, v kontextu Andersonovy tvorby je to dílo hodně ambiciózní. Možná právě to množství ne vždycky synergických záměrů způsobilo, že Grandhotel může působit roztříštěně. Kdo ale bude hledat především pro režiséra charakteristické obrazy a postavy, Andersonův „feeling“, bude asi spokojen. Středoevropského diváka navíc může těšit, že Anderson tentokrát sní o jeho domovině, film je inspirovaný obrazy života ve starém mocnářství.

Vzpomínky ve vzpomínkách

Je to i snímek, který se zjevně snaží cosi říci o úloze legendy, příběhu vymýšlení si v lidském životě. Ve fiktivní zemi Zubrowka žije národem uctívaný spisovatel (k stáru Tom Wilkinson, zamlada Jude Law), který v rozhovoru vzpomíná, jak kdysi v šedesátých letech navštívil opuštěný a upadající druhdy však slavný velehorský hotel Grand Budapešť. Potkal tam stárnoucího majitele Mustafu (k stáru F. Murray Abraham, zamlada Tony Revolori).

Ten zas vzpomíná jak se coby uprchlické dítě stal v tomhle hotelu poslíčkem a jak ho vychovával legendární Monsieur Gustav (Ralph Fiennes). Spolu s ním proniká do mechanismu fungování hotelu, odkrývá se před ním osobnost jeho poněkud výstředního mentora a taky se zaplete do krkolomného příběhu, v němž figurují zesnulá hraběnka (Tilda Swintonová), obraz nezměrné ceny, vězení, tajná síť zaměstnanců nejlepších hotelů a taky láska k nevinné Agátě (Saoirse Ronanová). Nelení ani dějiny, Zubrowka se dostává do války, po níž už nic nebude jako dřív.

Kromě do minulosti hrdinů se v Grandhotelu Budapešť cestuje i do historie filmu. Obrazy z různých epoch jsou zachycovány v dobově odpovídajícím formátu. Pasáž ze třicátých let má obraz téměř čtvercový, podobně jako němé grotesky a Anderson s ním pracuje velmi vynalézavě. K dobám počátku kinematografie odkazuje i způsob podání akčních scén, honiček. Oživuje se kouzlo „starého dobrého“.

Totéž se děje v příběhu, mladší Andersonovy fanoušky může i zarazit, jak moc konzervativní je režisérova nová idylka. Nostalgické obrázky ze zlatých časů, kdy ještě v hotelích věděli, co je to skutečná služba, autority se chovaly jako autority a podřízení znali své místo, každý oficír hodný toho označení měl alespoň dvě příjmení a ti správní lidé jeden druhého prostě znali. Možná trochu stařecká fantazie, inscenovaná ale s klukovským zaujetím a elánem.

Vědět, před čím se utíká

Ten rigidní starý svět je navíc obydlený excentrickými, zábavnými postavami, jež jejich představitelé podávají se značným gustem – kromě Ralpha Fiennese by se dal zmínit i Adrien Brody, coby ohnivý padouch Dmitri, Willem Dafoe v roli ranaře Joplinga a další. České oko v Andersonově filmu zahlédne mnoho povědomých obrazů, snímek se prý měl původně natáčet v Praze, kterou kvůli výhodnějším finančním podmínkám nahradil německý Zhořelec. I jeho architektura ale působí na první pohled známě.

Andersonův záměr ale trochu selhává ve chvílích, kdy nechává svůj vysněný svět srazit se s nepřejícími dějinami, které do legend, jež o sobě hrdinové vyprávějí, vnášejí realitu, nepřejícnou a krutou a smrt se ze zábavné peripetie komplikované historky stává něčí celoživotní ztrátou. Ve filmu se tehdy objevují ne zrovna plynulé švy, vážnost, již sugeruje, se přestává snášet s jeho roztěkaným duchem. Fiktivní konflikt, do nějž se Zubrowka dostane, je dost podivný hybrid mezi první a druhou světovou, který navíc ani v Andersonově fantazijním svět nedává velký smysl.

Možná je toho v Grandhotelu Budapešť všeho trochu moc – zábavných peripetií, suverénně inscenovaných sekvencí, postav a slavných herců v malinkatých rolích. A všechny ty atrakce pak přehluší tiché echo touhy po něčem ztraceném, po vysněné krajině mládí – jednotlivce, národa, kontinentu – které by potřebovalo znít výrazněji a přesvědčivěji.

Grandhotel Budapešť, myslím, měl být únikový film, jenž si ale měl být vědomý toho, před čím se do něj uniká a nějakým způsobem se toho dotknout, zpřítomnit to. Z toho „zadání“ vyšla spíš ta první část, někdy ale může stačit právě tohle – schovat se na chvíli v něčí fantazii, možná ne moc hluboké či promyšlené, hlavně když vypadá hezky.   

Grandhotel Budapešť (USA, 2014)

režie: Wes Anderson

hrají: Ralph Fiennes, Tony Revolori, Saoirse Ronanová, Willem Dafoe, F. Murray Abraham, Edward Norton, Adrien Brody, Tilda Swintonová, Harvey Keitel, Jason Schwartzman, Tom Wilkinson, Léa Seydouxová, Bill Murray, Jude Law, Bob Balaban, Owen Wilson