Studené zraky Putinovy, záchod jako symbol moci

Vladimir Putin triumfující, bratři s průkazem. Jaký je váš euronázor? Máte nějaký?

Noviny jsou plné Krymu, z titulních stran své studené zraky upírá ruský prezident, jemuž komentáře přiznávají schopnost racionálního a bezohledného užívání technologie moci. Představu Putina jakožto politika, kterému hraje všechno do karet, nabourává v komentáři pro Mladou frontu Dnes Vladimír Votápek. "Prezident Putin Krym neobsadil proto, aby chránil Rusy před nějakým příkořím nebo genocidou, ale proto, že potřeboval posílit legitimitu vlastního režimu. Kremelští vládci si až dosud 'kupovali' loajalitu elit tím, že mezi ně 'přerozdělovali' ropnou dividendu, jak bychom mohli nazvat přebytek příjmů z těžby a exportu ropy a dalších surovin. Po letech hojnosti má však ruská ekonomika velké problémy, a tak se koláč, který režim dosud mohl rozdělovat svým věrným, významně zmenšil. A co hůř, s prohlubujícím se zaostáváním ruské ekonomiky za vyspělým světem se bude zmenšovat i nadále."

V něčem podobně vnímá postavení Kremlu i Daniel Anýž v komentáři pro Hospodářské noviny. "Vladimir Putin není tak hloupý, aby to (prohlubující se zaostalost Ruska - pozn. aut.) nevnímal. Pokud se ale chová, jako by ten nepoměr neviděl, nemusí to z jeho strany být jen propagandistická hra. Demokratický svět mu v uplynulých letech totiž předvedl, jak nesoudržnou umí být množinou. Opakovaně, při řešení krizí vnějších a vnitřních, se drolily jak transatlantická osa, tak Evropa sama. Ruský prezident si z toho patrně vyvodil, že nic jako silný Západ neexistuje." Problém možná je v tom, že Západ sám sebe vnímá v něčem podobným způsobem, jako ho vidí Vladimir Putin (jasně, přeháním). Jeho politické elity vycházejí z předpokladu, že si nemohou dovolit téměř nic, co by mezi obyvatelstvem posílilo pocit nepohodlí, ohrožení. Otázka - možná ta nejdůležitější - je, jestli mají pravdu.

Alexandr Mitrofanov v Právu popisuje včerejší Putinův projev jako moment jistým způsobem katarzní. "Kdo bude dál tvrdit, že se nic nestalo, buď nevidí, anebo lže. (...) Čím dříve pochopí ta část světa, kterou Putin otevřeně opovrhuje, že to není jeho rozmar, ale záměr, tím méně šrámů v konečném důsledku utrží. Do této části světa patříme i my. Premiér drží společnou linii, na které se domlouvá s EU a NATO. Lidovci jsou s ním zajedno. Pravicová opozice zahodila ideologické rozdíly a plně podpořila pozici vlády v této krizi. Stranou stojí komunisté a Úsvit. To se dalo čekat. Stejně jako mlčení ANO." Klasický případ poloplné či poloprázdné sklenice. Člověk, v němž ranní vstávání posiluje všeobecnou skepsi, by mohl namítnout, že ti "stranou stojící" (poněkud eufemisticky řečeno) komunisté a Úsvit spolu s mlčícím ANO v přepočtu na voliče reprezentují plus mínus bus půlku obyvatelstva (nemluvě o tom, že sociální demokrati jsou v pohledu na Krym dost rozdělení).

Lidové noviny referují o dalším průběhu soudu s bývalým ministrem obrany Bartákem, především o svědectví Libora Vrby, bývalého šéfa protikorupční policie, jehož důvěryhodnost ovšem obžaloba zpochybňovala. Vrba byl podle ní součástí justiční struktury, která vyšetřování korupce bránila, dnes pracuje pro miliardáře Tomáše Chrenka - Bartákova známého. Před soudem nicméně řekl: "Budu si to pamatovat napořád. Na tomto slavnostním aktu jsem byl společně se svým kolegou a kamarádem Robertem Šlachtou. Najednou mi pan plukovník řekl: 'Bratře, zavřeme Bartáka.' Řekl jsem mu: 'Ale za co?' Odpověděl: 'Za korupci.'" Samozřejmě nevím, jak to mezi plukovníky tehdy chodilo. Docela bych ale věřil tomu "bratrovi". Jako kdyby absence nějaké jednotící ideje sdílené hodnoty ve společnosti v určitých sférách nahrazovalo ritualizované bratrství příslušníků ozbrojených složek. Nic proti němu, když si odmyslíme fakt, že někdy může působit trochu operetně. Pokud ale samo neslouží jenom jako opora pro něco vyššího a dostává se na vrchol hodnotové stupnice, můžou se dít věci.

Mladá fronta Dnes popisuje mocenské boje na Zemanově Hradě, hodně toho vyčetla z rozložení kanceláří po budově. Prezidentův externí poradce a místní šéf Lukoilu Martin Nejedlý na tom podle deníku je dobře. "Jeho vliv na Hradě dokazuje i honosná kancelář, kterou v blízkosti prezidenta využívá. Podle informací MF DNES je to hned tři místnosti vedle Masarykovy knihovny. V jedné z nich sídlí sekretářka Novotného, v další má k dispozici kuchyňku, ze které se vchází na privátní toaletu a do rozlehlé koupelny. V poslední místnosti má tento externí poradce pracovnu." Hlavním konkurentem Nejedlého v boji o prezidentovu přízeň je podle deníku šéf protokolu Jindřich Forejt, naopak hvězda kancléře Vratislava Mynáře prý rychle hasne. Forejtův vliv má poslední dobou sice sílit, Nejedlý si zjevně drží svůj trumf - privátní toaletu. Mít v sídle králů záchod sám pro sebe, vrcholný odznak moci.

Stejný deník přináší rozhovor s Miroslavem Kalouskem, pořídila ho Barbora Tachecí, jež v otázkách víckrát použila termín "euronázor" ("Nevadí vám, že na čelném místě kandidátky máte člověka, který ještě nedávno razil jiný globální euronázor?"). Svým způsobem příjemné retro, návrat do doby, kdy v rámci snahy o světovost bylo v téhle zemi "euro" skoro všechno. V Praze z těch časů zbylo pár stánků s eurohotdogy.

Blesk si utahuje z chudáka kolumbijského prezidenta. "Kolumbijský prezident Juan Manuel Santos (62) má z ostudy kabát. Během svého projevu se totiž počůral! Když se zápalem promlouval k davu, objevil se na jeho béžových kalhotách flek, který se postupně zvětšoval. Santos ale nehnul brvou a v projevu pokračoval." Já bych to neviděl jako z ostudy kabát. Ale jako střízlivé vyhodnocení situace a její dohrání do nevyhnutelného konce. Co jako má dělat prezident, když se mu uprostřed projevu začne strašně chtít? Utnout tu řeč uprostřed věty a říct: "Pardon, za chvilku budu zpátky?" Kroutit se na pódiu v zoufalé snaze zkrotit to puzení? Zvětšující se flek se v téhle situaci zdá být tím nejmenším zlem. Zvlášť když má hlava státu dostatečně velkou schopnost tvářit se jako kdyby nic, která by u prezidentů měla být základním kvalifikačním předpokladem.