Zaměstnává Rusko severokorejské otroky? Podle tisku staví stadion
Severokorejští otroci
NOVÉ
FOTO: Wikimedia Commons / Andrew Shiva /
Více než sto severokorejských dělníků pracuje na stavbě fotbalového stadionu v Petrohradu, který se má stát centrem dění Mistrovství světa ve fotbale 2018. Dvě ruské stavební firmy je údajně zaměstnávají v otrockých podmínkách. Na případ upozorňuje deník The Moscow Times.
Aktivisté i norský fotbalový časopis Josimar tvrdí, že 110 Severokorejců pracuje na stavbě stadionu Zenit, celých sedm dní v týdnu, v nelidských podmínkách a prakticky zadarmo. Drtivou většinu platu jim totiž strhává severokorejská vláda po návratu domů jako náklady na ubytování, jídlo a dopravu. Dělníkům tak zůstane jen mizivá část peněz.
Nelidské podmínky ilustrují přepravní kontejnery, kde dělníci přespávají. Navíc jsou pod neustálým dohledem, novináři je proto popisují jako „pracovní rukojmí“. Norská média tvrdí, že jeden z pracovníků byl nalezen na staveništi mrtvý.
Stadion měl původně sloužit jako místo pro ruský fotbalový klub Zenit Sankt-Petěrburg. Jakmile ale Rusko dostalo možnost hostovat další Mistrovství světa ve fotbale, rozhodlo se o aréně jako o centru dění pro nadcházející boj o Světový pohár. Společně s tím se ale raketově zvýšily celkové náklady na 1,5 miliard dolarů.
Podobný případ se objevil už před třemi lety. V Kataru dodnes údajně pracují severokorejští dělníci na rozlehlé stavbě v rámci budoucího Lusail City, ve kterém se má v roce 2022 taktéž konat Světový pohár. Cena stavby se odhaduje na 840 miliard korun.
I tito Severokorejci jsou součástí armády pracovníků, které vyváží Kimův režim po celém světě. Může jich být až 65 000, kromě Ruska a Středního východu se objevují i v Číně a Mongolsku. Do KLDR tak přes ně proudí potřebná zahraniční měna, která drží křehkou severokorejskou ekonomiku nad vodou.
Severokorejští dělníci pracovali i v České republice. Podle zjištění Českého rozhlasu u nás bylo na začátku 21. století zaměstnáno téměř 400 severokorejských dělníků, většinou žen. Známý je případ ze středočeského Žebráku, v jehož textilce šilo dámské prádlo pro italskou firmu Kreata padesát severokorejských žen. Ženy zde v otrockých podmínkách pracovaly denně osm hodin a zbytek dne byly pod dohledem dvou strážců zavřené na ubytovně.
