Caesaři, estébáci, veveřátka
Na titulní strany se vrátily domácí kauzy: Opencard a jakási sporná zakázka na Masarykově univerzitě. Taky plán Facebooku, který si za strašné prachy pořídil jakousi aplikaci, přes niž půjde taky telefonovat či co, čímž se všelijaké ty drobné potůčky po zeměkouli proudících pitomostí slijí do jedné veliké řeky, v níž se všichni utopíme a bude konečně pokoj.
Právo píše o Petrovi Šťovíčkovi, který byl odvolaný z funkce Šéfa pozemkového fondu kvůli fotkám, na nichž na oslavě narozenin pověstného Iva Rittiga předává jubilantovi jeho vskutku vydařený portrét stylizovaný do podoby Dia hromovládného. „Motiv obrazu, na kterém je Rittig vyveden jako Zeus, prý vymyslel malíř. 'Takovým lidem je těžké vymyslet originální dárek. Tak mě napadl portrét. Již dříve jsem takový dárek nechal udělat. Malíři jsem pouze řekl jméno a on sám namaloval Dia,' uvedl odvolaný šéf SPÚ.“ Jasně, když jeden slyší Rittig, napadne ho Zeus, je to úvaha až pavlovovsky reflexivní. Pravda taky je, že stylizace do postav antické mytologie či historie je v určitých kruzích zjevně rozšířená až samozřejmá, viz portrét Viktora Janukovyče coby Caesara, jenž zdobil stěny exprezidentova skromného příbytku. Vzdáleně související myšlenka: s rodinou jsme sledovali televizní seriál Řím, uvědomil jsem si přitom, že Andrej Babiš je v něčem podobný nebo by se možná rád podobal Octavianovi Augustovi (tedy té seriálové postavě, toho reálného zas až tak nastudovaného nemám). Na požádání rozvedu.
MF Dnes píše o prodeji cigaret na České poště, o němž se poslední dobou debatuje na sociálních sítích. „Česká pošta začala na svých pobočkách prodávat cigarety a nutí k tomu i své doručovatele. 'Vedení nás do toho nutí, abychom zboží aktivně nabízeli, protože pokud nesplníme prodej zboží za 800 korun měsíčně, krátí se nám peníze,' řekla deníku pražská poštovní doručovatelka, která nechce zveřejnit své jméno.“ Poněkud šílené. Přiznávám ale, že jako závislý nikotinista bych možná ocenil v situaci, kdy mě vytáhne z postele zvonění naší milé pošťačky, a já na sebe ve spěchu nahážu oblečení a snažím se tvářit, že jsem při přejímání zásilky svěží a plně funkční, nějaké to cigáro ocenil.
Radostným titulkem „Hurá, spravedlnost“ vítá Zbyněk Petráček v Lidových novinách včerejší rozhodnutí soudu, podle nějž půjdou dva estébáci, kteří v létě 89 unesli disidenta Petra Placáka do lesů, zmlátili ho a nechali tam bez dokladů, sedět (třetí dostal podmínku). „Zmlácení příslušníky StB nebylo ojedinělé. Zažily to desítky či stovky lidí. Osmnáctiletou Janu Miklušákovou estébáci odvezli do polí, rozkázali jí otočit se a pak jí za zády cvakali uzávěry pistolí. Ojedinělá ale byla Placákova reakce. Už dva dny po akci podal na útočníky trestní oznámení. (Tím sám riskoval, že může být obviněn z napadení veřejného činitele – taková byla tehdy praxe). Další podal v roce 1990, aby se připomněl. A třetí v roce 2007, když vyšla jeho kniha Fízl. (…) Až včera dal tento stát konečně najevo, že mlácení lidí estébáky bylo trestné i podle totalitního práva. Je to jen malý dárek k 25 letům revoluce, ale zaplaťpánbůh za něj.“
Hospodářské noviny řeší ten Facebook a související věci na prvních třech stranách, hodně místa na nich zaberou fotky nějakých mašinek. Píší taky o nesrovnalostech na účtu hnutí Úsvit – jeho kampaň stála přes patnáct milionů, transparentním účtem prošlo jen něco přes sedm milionů. Okamurovu hnutí ale svítá (hoho haha, jak originální) na hojnější časy. „V úhrnu jednorázových a ročních příspěvků si za svých čtrnáct poslanců hnutí během čtyř let připíše 122 milionů korun. Stranickou legitimaci Úsvitu má přitom devět lidí – na osobu tak vychází zhruba 13,5 milionu.“
Fanoušci normalizačního retra si užijí rozhovor s předsedou Společnosti česko-kubánského přátelství Ludvíkem Šuldou. Ten pán byl v Ekvádoru na Světovém festivalu mládeže a studentstva. Vůbec jsem netušil, že se tahle hudebně-zábavně-filosofická olympiáda komunistické a spřátelené mládeže ještě koná. Potěší i respondentův retro slovník. Pan Šulda odpoví i na nekompromisní dotaz „Byla česká skupina na festivalu dostatečně aktivní?“ „Česká skupina se samozřejmě snažila, aby byla aktivní, aby vystupovala na jednotlivých mítincích. Milan Krajča pak byl v pracovním předsednictvu hned jedné z prvních festivalových konferencí. Já jsem jako předseda Společnosti česko–kubánského přátelství vystoupil na workshopu věnovaném osvobození Kubánské pětice. Přítomné jsem seznámil s naší činností a informoval jsem je o námi pořádaných akcích na podporu Pětice. Členy delegace byli i zástupci Komunistického svazu mládeže (KSM), kteří na festivalu vedli bilaterální jednání se svými partnerskými organizacemi. Došlo k výměně zkušeností v boji proti kapitalistické rozpínavosti a americkému imperialismu. Česká delegace měla na festivalu také svůj vlastní stánek, ve kterém mimo jiné nabízela Mladou pravdu, časopis KSM, kde byly španělsky a anglicky psané články o aktuální politické situaci v České republice. Měli jsme k dispozici i španělský překlad Reportáže, psané na oprátce Julia Fučíka či triko s jeho podobiznou nebo Vančurovo Rozmarné léto. Rovněž jsme rozdávali i propagační předměty, které nám dala k dispozici KSČM.“ Zkušenosti vyměněny. Skvělé.
Blesk mi míří na komoru titulkem „Exmilenec Bočanové trpí“. Ten nejvíc roztomilý text se ale překvapivě skrývá pod nadpisem „Přinesl ho v tlamě!“. „O sotva třítýdenní veverčí holčičku se nyní starají v záchranné stanici u Chvaletic na Pardubicku. Nebožátko našel kocour obyvatelky Velkých Popovic. Přinesl ho v tlamě. Veverčí miminko skončilo v útulku v dobrém fyzickém stavu a bez viditelných vnějších poranění těla. Hodně času samozřejmě prospí. Potravu zatím přijímá bez problémů. Zda mu ale neublížil pobyt mimo hnízdo v chladu či »transport« v kocouří tlamě, to ukážou až další dny. Veverče je tak malé, že ještě ani nemá rozlepené oči. Veverky je obvykle otevírají kolem třicátého dne života.“ Pevně věřím, že až kocourkem zachráněné veverčí miminko za měsíc otevře očička, budeme u toho.
Další povzbudivý horoskop pro svoje znamení jsem našel v příloze Práva Styl. Jarmila Gričová mi sděluje: „Nápady, jež máte, jsou tak skvělé, že nebudete mít nouzi o spolupracovníky, kteří se na jejich realizaci budou chtít podílet.“ Nechť si to uvědomí všichni, kdo vyslechli či vyslechnou nějaké moje nápady. A řekla to paní s upřímným pohledem, na fotce v Právu naaranžovaná před ten nejkrásnější obraz lištičky, jaký je možné si představit. Tak bacha.
