Vedl protesty na Tchien-an-men. Zemana nechápe

Během protestů na Tchien-an-men byl spoluautorem sedmi základních požadavků studentů na tehdejší vedení komunistů. Tehdy osmnáctiletý Jiang Shao je sám předčítal davu při 12hodinové demonstraci v sedě před čínským parlamentem. Nedlouho poté zmasakrovaly pokus o „pekingské jaro“ 1989 tanky, zahynuly tisíce lidí. Studentský vůdce se skrýval a pak strávil 18 měsíců ve vězení. Po propuštění emigroval na Západ.

Dnes žije v Londýně, odkud monitoruje porušování lidských práv ve své vlasti. V Praze se nyní účastní konference Za naši a vaši svobodu zabývající se podporou disidentů, kterou pořádá společnost Člověk v tísni. Deníku ECHO24.cz poskytl rozhovor.

Jak na vás zapůsobil výrok prezidenta Miloše Zemana v čínské televizi, kde řekl, že do Pekingu nepřijel kázat o lidských právech, ale učit se stabilizovat svou zemi?

Pořád jsem z té řeči velmi udivený. Je zajímavé mluvit o stabilitě čínského režimu, když se v této zemi každou chvíli konají nějaké protesty. Odhaduje se, že dokonce každé čtyři minuty, například proti politice kontroly porodnosti. Většina protestů končí samozřejmě zásahem. Čechům tedy nezávidím, jestli půjdou cestou takovéto stability.

Zeman si třeba jen myslí, že kritika malých zemí vůči Číně nemá smysl. Dělali by si čínští politici z toho vůbec něco?

Bylo by smutné, kdyby se vaše země měla principů lidských práv vzdát. Podívejte se do vaší historie, přežili jste mezi dvěma velkými národy mimo jiné i proto, že jste trvali na demokratických zásadách. Pokud byste se jejich podpory měli vzdát, budete jen další na řadě, kdo o ně přijde.

Je ospravedlnitelný takový přístup politiků, pokud sledují ekonomický prospěch své země?

Je ekonomická globální krize a musíte si uvědomit, že Čína přece čelí stejným potížím jako všichni ostatní. Čína potřebuje váš trh víc než Češi ten čínský. Takovýmto přístupem získáte možná krátkodobý prospěch, ale v dlouhodobé perspektivě ztrácíte

V roce 1989 jste vedl protesty na náměstí Tchien-an-men. Co vám ta zkušenost přinesla?

Pokoušeli jsme se o změnu ve velké zemi s dlouhou historií tyranské vlády, která je delší než v Rusku. Režim proto má spoustu inspirace, jak lidi utlačovat a kontrolovat jejich osobní život. Důležité je vytrvat a nepřestat, i když se jedná třeba o zdánlivě malý odpor, například upozor|ňování na problematiku lidských práv. Protože když ustanete, dojde ke ztrátě kontinuity a příští generace na tom bude ještě hůř. V polovině 80. let bylo v celé Číně možná jen deset lidí, kteří se odvážili protestovat, ale stylem sněhové koule se nabalovalo víc a víc lidí, to bylo důležité zjištění. Nyní něco podobného zažívají obyvatelé Hongkongu, kterým hrozí ztráta svobody vyjadřování, médií , spolčování. Hongkong se blíží tomu, jak to vypadá v Čínské lidové republice, takže pokud se teď lidé v Hongkongu nechopí příležitosti, velmi brzy přijdou o všechny svobody jako ve vnitrozemské Číně. V Tibetu se upálilo 140 lidí, takže si dovedete představit, jak tamní obyvatelé pod čínským režimem trpí.

Jaký byl váš nejhorší zážitek z Tchien-an-men?

Tušil jsem, že vláda nějak zasáhne, ale nikdy jsem si nemyslel, že použije tanky a vojáky proti vlastním lidem. Byl jsem v šoku. Až později jsem začal studovat dějiny komunistické strany a uvědomil si, že oni násilí vyznávali od samého začátku, dokonce i v dobách než přišli k moci.

Neposunula se ale situace za 25 let k lepšímu?

Ne, po pekingském masakru zůstaly politické instituce nezměněny, naopak spíš došlo k utužení jejich moci. Tehdy jsme mohli alespoň mít v kampusech diskusní salóny a policie nezasáhla. Svoboda to nebyla, ale mohlo se alespoň něco. Dnes stačí vyjít na Tchien- an-men a zasáhnou okamžitě. Takže je to ještě mnohem horší. Lidé vidí jen čínský ekonomický rozvoj, roční růst HDP o 10 procent. Jenže z toho profitují nejvíc příslušníci komunistické strany a jejich spojenci, většina obyčejných lidí z růstu prospěch nemá. S tímto modelem rozvoje souvisí enviromentální problém, Číňané jedí kontaminované potraviny a pijí kontaminovanou vodu, nejsou k dispozici žádné informace o jejich škodlivosti. Ten režim páchá zločiny proti lidskosti.

Současné čínské úřady sice často nechávají zavřít lidi kvůli maličkostem, na druhé straně v Číně dnes občas vyjde i režimu kritická kniha, článek nebo se koná kritická výstava.

Neznamená to, že by se měnily politické instituce, nebo že by režim chtěl změnu, jen někteří lidé dokážou najít volný prostor a využít ho. Ale jakmile to vláda zjistí, tak trestá. Nevím, jestli znáte případ Gao Yu. Jde o novinářku, která byla kritická k režimu už v roce 1989. Byla pozvaná Václavem Havlem k 20. výročí revoluce do Prahy. Letos vláda proti ní použila vykonstruované obvinění, údajné vyzrazení státního tajemství. Přitom šlo o obyčejný článek a ona skončila ve vězení. Takových případů je mnoho.

Co vás v Číně dnes zneklidňuje nejvíc?

Je toho hodně. Zmínil jsem bezpečnost potravin, pak je tu propast mezi chudými a bohatými. V Číně stačí jen držet transparent, který třeba podporuje demokratické hnutí v Hongkongu a dostanete se do vězení. To se stalo asi stovce lidí, kteří něco takového udělali v Kantonu. Některá území, jako Sing-ťiang, jsou pod stanným právem.  Policie vás může na ulici zastřelit, letos bylo v této oblasti už sto takových případů. V Tibetu dosáhla kontrola takových rozměrů, že v některých klášterech převažuje počet policistů, kteří klášter „monitorují“, počet tam žijících mnichů.