Proč nevěřit průzkumům

Devětadvacátého května 2010 ve dvě hodiny odpoledne se zavřely volební místnosti a objevily se první odhady výsledků voleb do Poslanecké sněmovny. První záběry televizních štábů a živé vstupy mířily do Lidového domu. Očekávalo se drtivé vítězství sociální demokracie. Její tehdejší lídr Jiří Paroubek se skromností a pokorou sobě vlastní se už týdny předtím oháněl průzkumy veřejného mínění, které mu ještě pár dní před volbami signalizovaly vítězství se ziskem mezi 27 a 33 procenty se slušným náskokem na druhou ODS. Sám Paroubek, průzkumy pořádně nabuzený, rozdával před volbami rozhovory, v nichž tvrdil, že vlastní průzkumy, které si zadala sociální demokracie, jsou ještě optimističtější. Cítil se na 35 procent. Už první odhady skutečného hlasování ukazovaly úplně jiný výsledek. Lehce nad dvaceti procenty. Ve finále se součet zastavil na 22,1 procenta. Náskok před druhou ODS byl necelá dvě procenta. Skokanem voleb se stala TOP 09 se ziskem 16,7 procenta.

Sinalý Paroubek okamžitě, ještě v šoku z výsledku, ohlásil rezignaci. Vládu neskládala sociální demokracie jako vítěz voleb, ale druhá ODS. Paroubkův šok byl pochopitelný. Poslední průzkum stranických preferencí od agentury STEM na vzorku 1257 respondentů, který měl odrážet skutečné rozložení voličů, pro nějž se sbírala data mezi 28. dubnem a 4. květnem 2010, což byl jeden z posledních průzkumů, přisuzoval ČSSD 27 procent. Občanští demokraté měli získat 18,7 procenta a TOP 09 jen 9,2 procenta. Statistická chyba u menších stran měla být plus minus 1,5 procenta. U větších, tedy u ODS i sociální demokracie, plus minus 2,5 procenta. Realita se od posledního průzkumu lišila násobně víc.

Nebezpečná dvojrole

V té době měl STEM i zakázku od sociální demokracie, pro niž zpracovával vlastní placené průzkumy. Právě ty jsou spolu se zakázkami na průzkumy trhů pro byznys hlavním zdrojem jeho živobytí. Naopak ty pravidelně oficiálně zveřejňované průzkumy dělá za své peníze. Je to reklama na vlastní komerční produkty. A zároveň nesmírně mocný nástroj pro ovlivňování veřejného mínění. Průzkumy totiž do značné míry fungují jako sebenaplňující se proroctví. Utváří se z nich společenská atmosféra a představy o síle a šanci na úspěch jednotlivých stran. Lidé podle nich podléhají přirozené touze být s vítězem či neztratit svůj hlas tím, že ho hodí někomu, kdo nemá šanci přeskočit pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do sněmovny. Nebo se naopak při nerozhodnosti mezi více stranami mohou nechat unést k podpoře té strany, u níž mají pocit, že by jí svým hlasem mohli pomoci.

V Česku průzkumy dlouhodobě nejsou žádná vysoce exaktní disciplína. Sami výzkumníci je přímo v tiskových zprávách, v nichž výsledky prezentují, relativizují.

„Stranické preference ukazují rozložení politických sympatií u celého souboru dotázaných, včetně nerozhodnutých a lidí, kteří nejsou schopni či ochotni jmenovat preferenci žádné strany či otevřeně řeknou, že nebudou volit žádnou stranu. Podíly preferencí pro jednotlivé strany jsou nižší, než by odpovídalo vlastnímu volebnímu výsledku, o němž rozhodují jen účastníci voleb,“ píše STEM v tiskové zprávě, v níž prezentoval svůj poslední předvolební průzkum před volbami 2010. Je to tedy jistý druh relativizace a alibismu. Zbavení se odpovědnosti ve stylu: když to nevyjde, neházejte to na nás. Navíc dotazovaní při otázce, koho budou volit, nedostanou u STEM (na rozdíl od jiných agentur) na výběr jména stran. Sami si na jméno vyvolené strany musí aktivně vzpomenout. U těch, kdo se méně orientují ve veřejné debatě, pak často jako první signální naskočí jméno strany, o níž se zrovna ve veřejné debatě nejvíc referuje. Tazateli řeknou její jméno, aniž by jí skutečně byli připraveni dát hlas. Voliči jsou čím dál víc těkaví a méně loajální, takže při skutečné volbě pak svůj názor velmi snadno změní. Lidé z některých společenských skupin jsou zase výrazně ochotnější výzkumníkům odpovídat. Stoupenci některých stran, u nás například komunistů (při amerických volbách se tento efekt objevil u Donalda Trumpa), se zase stydí svou skutečnou volbu tazateli říct. Proto se tento efekt u průzkumů uměle zohledňuje.

Měkká data, tvrdé titulky

Drtivá část médií ale průzkumy interpretuje jasnými titulky a tím nejjednodušším způsobem typu „Volby by vyhrál Paroubek s obrovským náskokem před ODS“. V takové konstelaci je velký manévrovací prostor výsledek ovlivnit potřebným směrem. Stačí lehce posunout vzorkem. Vyhodnocováním nejistých nebo nerozhodnutých. Při tradici velmi nepřesných výsledků se to dá snadno udělat bez ohrožení dobrého jména. Analytik sociální demokracie Ota Novotný dřív pro STEM pracoval. A pak mu dával zakázky na průzkumy pro ČSSD. Jeden z tehdejších nejbližších poradců Jiřího Paroubka mi před časem přiznal, že volební štáb nechal průzkumy ovlivnit ve prospěch sociálních demokratů. Paroubkovi to ale neřekli. Ten žil ve stejném mýtu o své síle, jakým byli do poslední chvíle zásobováni i voliči. Proto ty velkohubé rozhovory o 35 procentech. Proto ten šok. Proto tak rychlá rezignace po oznámení debaklu.

STEM nebyl jediný, kdo byl mimo. Některé agentury ve stejné chvíli, kdy přišel s 27 procenty, předpovídaly Paroubkovi dokonce přes třicet procent. Agentury se mezi sebou ale do značné míry stínují. Projevuje se to právě při přiřazování hlasů nejistých a nerozhodnutých voličů.

Rok 2010 nebyl výjimkou, co se zásahů mimo týká. Byl jen nejvyhrocenějším příkladem, kdy díky nabubřelým řečem Jiřího Paroubka ten kontrast mezi očekáváním a realitou přitáhl největší pozornost.

Přecenění sil vítězů

Při dalších volbách, v říjnu 2013, se nadhodnocení sil ČSSD opakuje. Po pádu vlády Petra Nečase se rozkládá důvěra k pravici. Andrej Babiš výrazně sílí teprve od léta a sociální demokracie je považována za jasného vítěze. STEM v druhé půli září, za niž se sbírala data, zveřejňuje tentokrát stranické preference i volební model. Ten má už přesněji odhadnout výsledek. V tiskové zprávě je u stranických preferencí tentokrát už velkými písmeny, tučně a v rámečku napsáno: „Pozor: Stranické preference nevyjadřují volební výsledek!“ Sociální demokraté mají podle nich mít 20,7 procenta. Hnutí ANO 7,3 procenta.

Ve volebním modelu už by měly být zřetelnější očekávané volební výsledky. Sám STEM ale rovnou připomíná, jak jsou ta čísla proměnlivá, a nebere za ně žádnou záruku. „Volební model vyjadřuje předpokládaný výsledek voleb, pokud by se uskutečnily v době provedení výzkumu. Nejedná se o prognózu výsledku říjnových voleb. Model je založen na stranických preferencích, které najdete dále v této zprávě. Přeložit čísla stranických preferencí do modelového volebního výsledku není jednoduché, neboť lze jen obtížně zjistit, kteří dotázaní se voleb skutečně zúčastní, zda volební motivace voličů bude podobná jako v minulých volbách nebo se změní, zda se do volebního výsledku budou promítat emoce na poslední chvíli apod. Předkládaný volební model STEM zanedbává dnes nerozhodnuté občany a ty, kteří nejsou ochotni uvést žádné preference. Opírá se o dosažené výsledky v posledních volbách a částečně si všímá pevnosti vazby k volené straně.“ Znovu přímé potvrzení obrovského manévrovacího prostoru pro vyvažovací aktivity výzkumníků.

Sociální demokracii přisuzuje tehdy model měsíc před volbami zisk 28 procent. Babišovu hnutí ANO 10 procent. Rozdíl 18 procent hlasů se během měsíce změní v realitu odstupu ani ne dvou procent. Vítězí sociální demokracie s 20,45 procenta. Babiš má 18,65 procenta. U ostatních agentur jsou chyby podobné. Žádná se výrazně nevymyká trendu. Průzkumy před volbami zpravidla nadsazují zisky těch, kdo jsou považováni za vítěze. A s největší pravděpodobností se to stane, i kdyby byly úplně férové.

Tvrdé jádro a váhavci

Teď, před létem 2017, je za vítěze podzimních voleb považován Andrej Babiš – a průzkumy tomu odpovídají. „ANO by podle našeho odhadu dostalo 28,5 procenta. Ale kdyby ho volili všichni, kdo ho vážně zvažují, dostalo by 34. Kdyby ho volili jen ti, co si tím jsou opravdu jistí, může dostat jen 21 procent. Když to tak řeknete, pak přiznáte, že ve výzkumu je velká nejistota a že toho tolik neříká. Ale je to rozhodně férovější, než když řeknete, že ANO dostane 28,5 procenta plus minus dva procentní body statistické odchylky. To je nesmysl. Může to fungovat v době dotazování, ale nefunguje to ani tři týdny dopředu,“ řekl koncem dubna v rozhovoru pro Týdeník Echo sociolog Daniel Prokop z agentury Median. Titulky v médiích už ale zní, že Andrej Babiš vede s velkým náskokem s 28,5 procenta. Z toho se vytváří atmosféra, která pak vede další lidi k rozhodování.

Výsledky průzkumů už se dají velmi dobře ovlivňovat jen tím, jak se interpretují. „Kdyby volili hnutí ANO jen přesvědčení voliči, má kolem dvaceti procent. Je málo pravděpodobné, že spadne pod tuto hranici. To by se musela stát totální kauza, která by zdiskreditovala lídry hnutí, ovšem ani hodně velké kauzy dnes nemají dopad. Ale zisk může vyrůst až na 35 procent. Můžeme si vzít inspiraci z trojích minulých voleb, kdy vedoucí strana začala mít problémy a kdy se preference první a druhé strany vyrovnaly. Neříkám, že se to stane znovu, ale běžně se stává, že za posledního půl roku dvě vedoucí strany promění své preference klidně o šest procentních bodů. Může dojít k velkému boji. Na druhé straně se dosud nestala jiná věc. Dnes vede ANO před ČSSD o nějakých devět nebo deset procent, přitom se v posledních třech volbách nikdy nestalo, aby to vedoucí strana úplně ztratila a nevyhrála. To jsou informace, z nichž se dá vycházet, ale to je tak všechno, co průzkumy půl roku před volbami říkají,“ říká Prokop v jednom z nejlepších nahlédnutí do podstaty průzkumů.

Ještě slabším místem průzkumů než samotné výsledky, které se hodně míjejí s realitou, je jejich interpretace. To už není problém agentur, ale médií, která s jejich výsledky pracují. Z úplně stejných dat, o nichž mluví Daniel Prokop z Medianu, tak může vzniknout titulek, že Andrej Babiš má podporu 21, nebo 28,5, nebo 34 procent voličů. Ty tři rozdílné výsledky mají schopnost úplně jinak utvářet veřejnou debatu. Sám Babiš se na rozdíl od Jiřího Paroubka drží při zemi a mluví spíš o podpoře kolem dvaceti procent. To je v této chvíli asi nejblíž realitě.

Ještě výstižnějším příkladem úskalí interpretace je aktuální prezidentský průzkum Medianu. Výzkumníci se neptali jen na to, koho by lidé volili. Položili jim i otázku, kdo by podle nich byl dobrým prezidentem. Miloše Zemana by volilo 35 procent lidí. Jiřího Drahoše 24 procent. Na otázku, kdo by byl velmi dobrým prezidentem, dostanou Zeman i Drahoš 12 procent. U kategorie, jestli by byli spíš dobrým prezidentem, má Drahoš 28 a Zeman 21 procent. Protože otázka, jak dobrým prezidentem by dotyčný byl, je originální a zatím se moc neobjevovala, značná část médií ji prodává s titulkem, že Drahoš by podle průzkumu byl lepším prezidentem. To automaticky vytváří dojem, že se zvyšují jeho šance skutečně se jím stát. O tom ale dotyčný průzkum nic nevypovídá.

Aby průzkumy skutečně byly schopné výsledky voleb signalizovat tak, jako se to před prvním kolem prezidentských voleb povedlo ve Francii, kde se trefily s přesností skoro na desetinu procenta, musely by to být průzkumy na výrazně větších vzorcích rozhodnutých voličů, v nichž by se zároveň velmi přesně uvedlo, kolik je nerozhodnutých, nejistých, koho mají jako první a druhou volbu. Všechna ta data by se musela zveřejnit a média by na nich musela odvést alespoň trochu seriózní práci. Ne naskočit na první titulky. Takové průzkumy jsou ale velmi drahé. Agenturám, které je za své vlastní peníze pro vlastní marketing dělají, se nelze divit, že do toho víc peněz dávat nechtějí. Zadat si takové velmi dobré průzkumy, u nichž se zveřejní co nejvíce dat včetně toho, kolik voličů je nerozhodnutých, nejistých a mezi kým váhají, je přesně parketa pro veřejnoprávní média. Ta na to mají dost peněz od svých koncesionářů. Je to jedna z nejlepších veřejných služeb, které mohou společnosti dát, a naplnit tak hlavní smysl své existence. Moc průzkumů ovlivnit veřejnou atmosféru je obrovská.

Do té doby se v průzkumech dá v zásadě spolehnout jen na trendy. To, která strana sílí nebo slábne, se v těch oficiálně zveřejňovaných odráželo v minulých letech přesně. Před volbami 2010 výzkumníci trefili pád podpory sociální demokracie. V roce 2013 nástup Andreje Babiše. V těch z posledních týdnů je vidět pád podpory obou hlavních vládních stran. U ČSSD výrazně strmější.