Bude z Bohuslava charismatický vizionář?
Na titulních stranách i uvnitř vydání pochopitelně Ukrajina. Jinak byla nastolena záhada složení stravy v kantýně na úřadu vlády a Haló noviny spustily vskutku extravagantní dělostřeleckou přípravu před MDŽ. Plus provoz. Samozřejmě.
Deníky obsáhle referují o dění na Ukrajině, jež se ovšem od uzávěrek zase posunulo. Lidové noviny na místo vyslaly Petru Procházkovou, která evokativně líčí dění: „Je noc, stojíme na balkonu hotelu Ukrajina. Přímo pod námi je frontová linie – vyznačují ji ohně. Na jednom místě vlaje česká vlajka zapíchnutá do opadaného vánočního stromku. Tmou ze strany demonstrantů neustále poblikávají zelené paprsky 'laserů', připomínají paprsky zaměřovačů. Muži z Berkutu se opatrně přibližují k ohňové linii a snaží se ji uhasit. Demonstranti je odhánějí házením Molotovových koktejlů. I o půlnoci z pódia na Majdanu neustále někdo hovoří.“
Hodně prostoru deníky věnují přehledovým textům typu jak a proč to všechno začalo a kdo je kdo. V Hospodářských novinách Ondřej Soukup podobným způsobem naznačuje čtyři možné varianty vývoje (vítězství Majdanu, kompromis, federalizace, občanská válka). Ani ta nejoptimističtější z nich není nějak moc veselá.
Z podvalu titulní strany LN vyskakuje titulek „Sobotkův plán: ohromit EU“. Má jít o tohle: „Nový český premiér Bohuslav Sobotka zamíří v létě po volbách do europarlamentu za šéfy Evropské unie. A klade si neskromný cíl – zanechat v Unii stejně silný dojem, jako se to v listopadu 2011 povedlo polskému ministrovi zahraničí Radoslawu Sikorskému. (…) Podle vládního tajemníka pro EU Tomáše Prouzy bude mít Sobotka stejně odvážný projev. '… o tom, jak se má unie měnit. (…) Musíme si říct, že cílový stav unie je nějaký. To premiér řekne.'“ Na tom úřadu vlády musí být něco hodně zvláštního ve vzduchu nebo je to složením stravy v kantýně nebo prostě nevím.
Chování předsedů české vlády vykazuje ale jeden záhadný společný rys – po nějaké době ve funkci začnou vykazovat symptomy, mírně řečeno, hraniční, naprosto protikladné jejich osobnostnímu založení. Jeden v sobě třeba odhalí lamače srdcí, ten nový se zase rozhodl přehrát se do charismatického vizionáře. Ano, řeč je o Bohuslavovi Sobotkovi. Jasně, Nečasova varianta je pro kariéru nebezpečnější a pro tisk vděčnější. Vzhledem k tomu, že v Sobotkově případě symptomy nastoupily vskutku rychle, se ale ještě dají čekat věci. Fakt bych se tomu kuchaři preventivně podíval pod prsty.
Ad Petr Nečas: Právo a Mladá fronta Dnes přinášejí další informace z policejního vyšetřování kauzy kolem expremiéra, jeho současné manželky, Ivo Rittiga a dalších: jde o cennosti za miliony, které se měly najít v trezoru Jany Nagyové a nemovitosti, jež jí patří. Cena toho všeho prý zdaleka přesahuje finanční možnosti expremiérovy manželky. „Policie se domnívá, že Nagyová žádala drahé dárky za zařízení schůzky s Nečasem. Slovy Ištvana: 'Za vyřízení záležitostí ve prospěch jiných osob vyžadovala dárky či jinou formu odměny.' Vyšetřovací verze pracuje i s tezí, že mohla dárky dostávat od Ivo Rittiga.“ Zní to dost hrozně a o chování Jany Nagyové nechovám iluze. Zároveň ale jediná „tvrdá“ informace v textu je, že bývalá premiérova tajemnice si žila nad poměry.
V Právu Lukáš Jelínek komentuje komentáře perspektiv Sobotkovy vlády. Mimo jiné nabádá: „Oddělme zdravé skeptiky od nepřejícníků.“ Tomu říkám výzva. Skoro stejně povedená jako volání po „konstruktivní kritice“, z nějž si stejný autor ve stejném deníku včera utahoval. Ale nic není překonanějšího než včerejší noviny, takže ok.
Zbyněk Petráček v LN komentuje zákaz rituální porážky zvířat v Dánsku, který se pochopitelně dotkne tamních židů a muslimů. „... tady nejde o antisemitismus či islamofobii. Není to odpor ani k náboženství, ani k etnicitě, ale k rituálu jako takovému – rituálu narušujícímu (nastojte, teče krev!) představu sterilního, vědecky zdůvodněného a byrokraticky řízeného fungování společnosti. (…) Rituální porážka není drastičtější než průmyslová jatka, naopak. (…) Ale Dánsko to zakazuje. Totéž Dánsko, kde o utracení zvířete (pozn. aut. - narážka na známou kauzu s žirafou) rozhoduje koordinátor chovného programu v zoo kvůli 'nevhodnosti pro chov'. Z vědecky řízených společností je známo, že to, co úspěšně vyzkouší na zvířatech, se může aplikovat i na lidech.
Na webu jsem sjížděl Haló noviny, hluboce osloven jsem byl titulkem „Vyrobte si košíček z Haló novin“. Divoce jsem se rozpřemítal o tom, jaké téma může takhle pojmenovaný článek mít. Skutečnost ale předčila má očekávání: text skutečně popisuje, jak z Haló novin udělat košíček. Proč? Slovo má Monika Hoření: „ Blíží se jaro, které je již cítit ve vzduchu. Ale ještě před prvním jarním dnem oslavíme 8. březen - Mezinárodní den žen. A to se mnoha mužům, chlapcům, hochům, mladíkům, ale i děvčátkům a děvčatům může hodit návod, jak vyrobit košíček z novinového papíru. Může to být malý dáreček pro maminku, babičku, manželku, svou dívku, zkrátka pro jakoukoli milou ženu. Základní surovinou je novinový papír. Naše Haló noviny mohou tedy, po pečlivém pročtení, ještě žít svůj druhý život...“ Tady slova prostě nestačí, setrvávám v extatickém tichu.
Titulky hodné zvláštního ocenění „Konšelé si hromadně přilepšují“ na straně 5 LN za kreativní rozkročení se mezi světy soudobé komunální politiky a Cechu panen kutnohorských. Navíc představa konšelů dělajících cokoliv „hromadně“ může být zábavná, ba až rajcovná. Špičkový nadpis ale přináší Právo na straně pět. „Láska zhořkla směnkou na 800 tisíc“. Naložil jsem s ním jako Karel IV. s mělnickým vínem v té známé Nerudově básni. Po jazyku poválel a pak nechal rozkvést v osobité kráse.
