Francouzi jsou strašní, ale ještě strašnější by byli, kdyby nebyli Francouzi

Francouzi, o nichž se v poslední době z různých důvodů tak často mluví, jsou největší pokrytci na světě. Jenže v tom právě spočívá jejich půvab. Francouz je šarmantní, i když zvrací. Je totiž jisté, že z dobrého vína. Žádnému národu v Evropě by se třeba neodpustilo, že jedí žáby, Francouzům ano, dokonce jsou za to obdivováni. Jedí dokonce ve velkém i koně, zvláště oblíbený je prý morek z velkých koňských kostí, který se zapíjí vínem Château Cheval Blanc. Tohle by si žádný jiný národ nedovolil, Francouzi bez problémů.

Jejich heslo Liberté, égalité, fraternité je absurdní, protože ty věci vůbec nejdou dohromady (svoboda s rovností jde asi tak dohromady jako lenost s výkonností), přesto jsou z toho všichni paf, když je pronáší. Vymyslel ho přitom během revoluce jeden demagog, který pak skončil pod gilotinou, když se uplatňovalo. Skutečnosti by lépe odpovídalo Nafoukanost, nedovtipnost a šilhavost – to poslední s ohledem na nejslavnějšího šilhouna 20. století Jeana-Paula Sartra, kterému nikdo nerozuměl, kromě jeho družky Simone de Beauvoir, kterou přesvědčil, že si nemá holit nohy, neboť je to stejně všechno nicota. Mnozí v tom vidí základ francouzské filozofie.  

Komplikovanost, jakási vykolejenost mysli a snaha všechno obrátit naruby je vůbec úžasná francouzská vlastnost. Smyslem intelektuálního nihilismu, kterému se Francouzi oddávají od dětských let, je však ve skutečnosti připravit se týráním na oběd, který trvá i třeba šest hodin, přičemž se během něj schválně některé potraviny nechávají zkazit, aby lépe vynikl jejich existenciální rozměr. Na začátku jídla se nesmí popřát – jak to bývá v normálních zemích – dobrou chuť, během jídla se má smrkat do ubrousku a salát se nesmí krájet nožem. Obsedantní je obliba sýrů, které jsou považovány za posvátnou hmotu, a většina Francouzů se domnívá, že život vznikl ze sýra a též se v sýr obrátí. Zatímco jiné národy připouštějí, že prach jsi a v prach se obrátíš, u Francouzů to je: Sýr jsi a v sýr se proměníš. Kdyby kandidoval na prezidenta sýr, vyhrál by.

Francouzi téměř zcela postrádají smysl pro humor, i když se pořád smějí, ale především tomu, že se dobře najedli, napili a teď je to v břichu znát. Vrchol francouzského humoru je, když někdo spadne do latríny nebo Louis de Funès kopne toho tlustého četníka do zadnice. Podstatou humoru všude na světě je totiž schopnost dělat si ze sebe samého legraci, čehož Francouz absolutně není schopen, protože on je přece dokonalost sama. Neexistuje žádná skutečně dobrá francouzská komedie, s výjimkou těch, které o nich natočili Angličani. Podobně tak je zoufalá francouzská pop-music, která spočívá v unylém hekání a v melodizovaném záchvatu akutní hysterie. Výjimkou byl Serge Gainsbourg, který se proslavil písní, v níž provádí anální sex s Asterixem, přičemž do toho heká Brigitte Bardot. Jiný Francouz, Baudelaire, tahal z nočních procházek po pařížských kanálech chcíplé kočky a krysy, kterými si obkládal postel v naději, že jejich zápach ho bude inspirovat k veršům, jež původně chtěl nazvat Květy smradu, ale pak mu to přátelé rozmluvili a navrhli vznešenější Květy zla. To samé dělal Picasso, který sice nebyl Francouz a který do té doby, než se nastěhoval v Paříži do prádelní lodi, docela hezky maloval. Poté, co začal vysrkávat syrové šneky, jak to okoukal od bukinistů, zbláznil se a začal všechno malovat kubicky. Tím zničil umění, které se do té doby vyvíjelo celkem nadějně. A takových případů je, kam se ve Francii podíváte.

Je vůbec mnoho hrozných francouzských návyků a zvyků, které by jiné národy považovaly za strašlivé, škodlivé a nebezpečné, ale Francouzům procházejí. Hrozná je francouzská touha to revoluci, kterou naštěstí potlačuje pohodlnost a neschopnost se pořádně dohodnout. Francouz je vášnivě proti všemu, co není hodno jeho velikosti, a pokud se třikrát do týdne nevzbouří třeba proti tomu, že Němci mají lepší auta, když mají přece mnohem horší kuchyni, necítí se ve své kůži. Francouze dosud nesmírně uráží, že Napoleon nedobyl Rusko, v čemž mu zabránil pouze to, že vojsko si nemělo kde udělat coq au vin, kohouta na víně, protože v Rusku ještě nevynalezli kura domácího. Francouze uráží, že je Němci porazili za války za čtrnáct dní, když přitom němčina je jazyk, který se dá použít tak na hubení mšic. Uráží je, že Američani vynalezli hot dog a hamburger, když Francouz by raději zemřel, než by jedl z papíru. Francouze uráží, že nějací Češi je porazí v hokeji, který je naprosto mimo jejich předmět zájmu a vůbec o něm nevědí, neboť když už sportovat, tak v trenýrkách a v pruhovaném triku. Ale raději se sportovat nemá, což je rozumné. Vůbec Francouzi jsou choulostiví a náchylní k různým chorobám, nejen pohlavním.

Tím spíš by bylo dobré, aby na sebe dali pozor a zůstali pořád těmi strašnými Francouzi. Francouzi, kteří nejsou Francouzi, by byli ještě mnohem horší než ti strašní Francouzi, kteří jsou, jak každý uzná, tou nejkrásnější ozdobou světa.