Budeme podporovat romskou střední třídu?

Jak dál pomáhat Romům, rozhodne v úterý premiér Bohuslav Sobotka. Setká se se zaměstnanci Agentury pro sociální začleňování, kteří dosud neustoupili v konfliktu s ministrem Jiřím Dienstbierem. A i když Sobotka říkal, že neví, co po něm ti lidé vlastně chtějí, tak je předem jisté, že se nevyhne odpovědi na otázku, jak dál v romské otázce.

Spor Dienstbiera s Agenturou a jejím bývalým šéfem Martinem Šimáčkem má totiž v základu věcnou polemiku, o které ani jedna ze stran nemluví. Diskrétnost lze pochopit. Když se začne mluvit o podpoře Romů, značná část účastníků veřejné debaty reaguje postojem, že se hlavně musí zrušit dávky pro Romy, protože je beztak zneužívají. Tento přístup ovšem zakrývá jádro sporu, který se nedá řešit bez toho, že se sporný moment pojmenuje.

Řečeno velmi jednoduše, Dienstbier tvrdí, že je třeba podporovat romskou střední třídu, protože je romská. Tento názor, za kterým stojí Odbor lidských práv a ochrany menšin na Úřadu vlády, byl popsán ve Strategii romské integrace do roku 2020. Šimáček je proti a žádá udržet dosavadní přístup, kdy pomoc Romům byla součástí obecné snahy pomáhat sociálně vyloučených.

Šimáčkův přístup je diplomatičtější, protože se k němu bez problémů mohly hlásit radnice, od jejichž účasti se nakonec každý úspěch při tažení na podporu Romů odvíjí. S pražskými úředníky, kteří by přijeli pod heslem „Pomůžeme vašim Romům“, by se nejspíš ani nebavili z obavy, že takovou akci by značná část jejich voličů odmítla.

Také Dienstbierova strategie má svou logiku. Dosavadní přístup se zaměřil na sociálně vyloučené, kteří jsou většinou Romové. Z toho vzniká předsudek, že všichni Romové jsou sociálně vyloučení, přitom dvě třetiny podle Dienstbierova dokumentu takové potíže nemají. Pokud tedy chceme pomoci Romům, musíme podporu rozdělovat podle etnického klíče a zaměřit ji i na ty členy romské komunity, kteří nejsou sociálně vyloučeni, tedy romskou střední třídu.

Dienstbierova revoluce

To byla akademická debata do ledna, kdy vláda romskou strategii schválila. Dienstbier pak ovšem prosadil, že podle této strategie musí být rozdělovány desítky miliard, které jsou připraveny v evropských dotačních titulech, zaměřených proti sociálnímu vyloučení, na podporu sociálního bydlení a na vzdělání dětí z chudých rodin. Dokonce zařídil, že se využití dotací bude hodnotit podle kritérií, do jaké míry sociální projekty pomohly Romům. Spor Šimáčka z Dienstbierem začal ve chvíli, že šéf agentury ministra upozornil, že romská strategie žádná kritéria nepopisuje. Není třeba jasné, jak změřit, že se zlepšil přístup romských rodin k sociálním dávkám, když nikdo přesně neví, jaký přístup k dávkám mají v této chvíli. Ještě horší je to s měřením realizace plánu, podle kterého je třeba zabránit, aby byli Romové jako zvlášť zranitelná skupina terčem kriminality. Ve zkratce řečeno, Dienstbier pak svého ředitele požádal, ať nějaká kritéria sepíše a užitek dotací podle nich kontroluje. To však Šimáček odmítl a stálo ho to místo.

Z věcného pohledu udělal Dienstbier chybu. Nechal připravit Strategii romské integrace, která převrací přístup vyzkoušený při státním programu pomoci nejchudším v uplynulých sedmi letech. A učinil to právě ve chvíli, kdy je možné začít s čerpáním eurodotací v řádu desítek miliard. Lze přitom jen spekulovat, jestli může nová strategie fungovat, když ani její autoři nevědí, čeho přesně chtějí dosáhnout. Veškeré dotace se proto mohou ztratit bez užitku a kraje či města o ně budou žádat jen z toho důvodu, aby měly dost peněz na investice jen vzdáleně spojené s otázkou Romů či sociálně vyloučených.

Na druhé straně se Dienstbier zachoval konzistentně ve své roli ministra. Strategii schválila vláda a on se ji teď přes protesty podřízených snaží prosadit. Proto bude mít premiér Sobotka v úterý těžké rozhodování. Může dát za pravdu Šimáčkovi, že novou romskou strategii není možné brát vážně, a tím zpochybnit kompetenci vlastní vlády v oblasti lidských práv. Anebo může zlikvidovat zavedený model podpory Romů a místo toho rozjet dobrodružný projekt, s jehož úspěchem či neúspěchem úzce spojí své jméno.