Bezvízový režim pro Turecko = víc teroristů v EU?

Bezvízový režim pro Turecko = víc teroristů v EU?
Komentáře

Daniel Kaiser

V moři zpráv k migrační krizi, Turecku a budoucnosti Evropy nespravedlivě zapadlo jedno malé hlášení z minulého čtvrtka. Angela Merkelová, která loni jaksi zástupně za Evropu svým zmateným způsobem dala světu najevo, že Evropa se nebude bránit přílivu imigrantů, si už nemyslí, že hranice se stejně střežit nedají. V debatě pořádané veřejnoprávní televizí WDR z ní vypadla věta:“ Musíme se v Evropě naučit chránit naše vnější hranice a sami si rozhodnout, kdo k nám může přijít.“ Je to málem neuvěřitelný výrok, po půl roce odevzdanosti a fatalismu, kdy všechny státy mezi Berlínem a Řeckem, které se snažily samy rozhodovat o tom, kdo k nim může přijít, peskovala jako jevy neslučitelné s evropskými hodnotami. Ale časy se mění, a zájmem kancléřky je, aby se kolem její změny kursu nenadělalo moc rozruchu, a ona nepřišla o svůj nimbus prozíravosti.

Co se za tu dobu s Evropou, jejíž údajně nejmocnější politik je plnýma nohama v procesu učení, stalo? Aby se omezil příliv běženců, vznikla před dvěma měsíci dohoda Turecko-EU. Dohoda, jak známo, má dvě části: Turecko se zavázalo přijímat zpět z Řecka ilegální migranty, co se do něj dostali z tureckého pobřeží. Za to a za každého vráceného Syřana bude až do výše 72 tisíc osob smět Turecko vyvézt do Evropy jednoho Syřana z uprchlických táborů na svém území. Hlavní cenou, podstatou dohody, je však slib zrušit pro Turky vízový režim. Mělo by se to stát do konce června. Stane se?

Evropská komise, píše včerejší Daily Telegraph, má zpracovanou analýzu, podle níž si ve chvíli nastolení bezvízového režimu začnou teroristé (z Blízkého Východu, samozřejmě) obstarávat turecké pasy, aby mohli snáz pronikat do schengenského prostoru. Do masakrů v Paříži a v Bruselu patřilo k nonšalantně šířeným konvenčním pravdám tvrzení, že Merkelové otevření hranic loni je teroristům lhostejné. Jednak prý mají tolik peněz, že atentátníky do Evropy pošlou první třídou v letadle, jednak atentátníci nejsou žádní uprchlíci, ale většinou rodáci ze zemí, kde se má chystaný útok odehrát. Od zmíněných atentátů, kdy se jasně ukázalo, že přinejmenším část pachatelů využila otevřených hranic k cestě z IS do EU, byl tento kvaziargument potichu stažen z oběhu. Teď v Telegraphu čteme slova bývalého ředitele britské rozvědky Richarda Dearlovea (ve funkci 1994-2004), že deal s Tureckem je „perverzní“. Myšlenku dát dnes až 75 milionům tureckých občanů možnost volně cestovat do Evropy, například bez dosavadní povinnosti odevzdat otisky prstů, přirovnal Dearlove k uskladnění kanystrů s benzínem k ohništi.

Otázka je, zda k bezvízovému režimu pro Turky skutečně dojde. Celá dohoda se uklohnila narychlo, aby se Merkelová v Německu před domácími voliči mohla vykázat nějakým úspěchem. Přitom je to věc zásadní důležitosti, Turci o bezvízový režim usilovali desetiletí (v podstatě od roku 1980, kdy pro ně víza byla zavedena). V Unii je proti tomu silná opozice, především z Francie. Celkově však situace v evropských grémiích připomíná český parlament ve chvíli, kdy do něj míří něco tak tajně nemilovaného jako zákon posilující soustavu státních zástupců. Řada vlád členských zemí bezvízový režim pro Turky nechce, taky se v tom zařezávané jejich snů ale nechce angažovat a věří, že za ni špinavou práci udělá někdo jiný.

Druhým kamenem úrazu může být chování prezidenta Racipa Erdogana doma v Turecku. Evropská komise svůj souhlas váže na splnění 72 podmínek, mezi nimiž jsou biometrické pasy, což by se jistě dalo zařídit, ale i otupení tzv. protiteroristického zákona, který vládnoucí islamistická AKP využívá proti systematicky potlačovaným Kurdům a jejich politickým stranám. Jenže právě tento pátek parlament hlasuje o normě, která poslance zbaví imunity za kontakty s „teroristickými“ skupinami, které jsou pochopitelně trestné. Zákon míří proti kurdské straně HDP, považované za politické křídlo ilegální Strany kurdských pracujících PKK, která se kdysi ustavila, aby vybojovala nezávislý Kurdistán silou. Skoro už rok zuří na východě Turecka malá protipartyzánská válka s tisícovkami mrtvých. Za takového vývoje a tímto tempem by těch deset milionů Kurdů v Turecku v EU, kam se od června mají dostávat bez víz jako turečtí občané, už brzy mělo právo žádat v Unii o uprchlický status.

Skoro to vypadá, že přílivu nějaké větší skupiny z Blízkého Východu, která bude podle dnešních měřítek způsobilá k udělení azylu, se EU nevyhne. Jediné, co by proti tomu mohla dělat, by bylo zásadně přitvrdit azylová kritéria. Německá kancléřka, ač se podle vlastního přiznání učí za chodu, je v předjímání budoucího vývoje o krok pozadu (a my s ní). Na rozdíl od krize eurozóny, kterou zdědila, v tomto případě nemůže ani naznačovat, že by se do situace dostala bez vlastního zavinění.