Velký bratr v placatém čase

Velký bratr bude dbát o náš spánek – alespoň spánek nás, Pražáků, ztracené malajsijské letadlo, vývoj na Krymu. Vzkaz z hvězd: zamyslet se. 

Praha chce podle Mladé fronty Dnes koupit nové kamery, které kromě obrazu budou zaznamenávat i zvuk, respektive jeho hladinu. „Kamery s mikrofony nezachytí běžný hovor, ale opilecký křik nebo řinčení skla ano. Město si od nových kamer slibuje, že bude snáze postihovat rušení nočního klidu před restauracemi, na něž si lidé stěžují stále častěji. Když nyní policejní hlídka k místu dorazí, hluční opilci jsou už pryč nebo dojde k přetahované o to, zda je hluk přiměřený, či nikoli.“ 

Deník se od toho odráží k širším úvahám na téma sledování a bezpečnost versus svoboda. Skeptický pohled prezentuje politolog Tomáš Lebeda. „Nepochybně je to ztráta svobody a my to nebezpečí Velkého bratra podceňujeme, protože žijeme ve společnosti, jejíž elity, zdá se, nasbírané informace proti lidem nezneužívají...“ Fedor Gál naopak problém nevidí. „Vím, že můj mobil, moje činnost na internetu, má banka i ty kamery mě zbavují soukromí, ale nemám co skrývat. Uvědomuji si, že mé bezpečí něco stojí – i když je to omezení svobody...“ Trochu mi to jeho vyjádření připomíná dávný (čas letí) výrok někdejšího policejního prezidenta Koláře, podle nějž se člověk, který si po telefonu nedomlouvá nepravosti, nemusí bát odposlechu. Jasně, existují hrozby, v zájmu jejichž odvrácení, je asi možné nějakým způsobem zvýšit míru dohledu nebo se alespoň o takové eventualitě bavit. Při vší účasti s těmi, koho v noci ruší opilci před barem – rušení nočního klidu takovou hrozbou pode mě fakt není. A skepsi pana Lebedy sdílím. Vzniká tady jakási sledovací infrastruktura, které ještě zneužívána není – nebo alespoň ne masově. Je ale připravená ke zneužití, převzetí silami vůči svobodě nepřátelskými. A nemyslím tím ani tolik nějakou tajnou společnost vševědů, která by ve skrytu chtěla usurpovat světovládu. Pravděpodobnější je, že se tak stane na objednávku zezdola, od lidí, kteří chtějí v noci klidně spát a přes den mít o všem přehled, chtějí vše transparentní a všechny grázly zavřené. Nedočkají se ani jednoho a o cosi podstatného přijdou.

Fanoušci seriálu Temný případ (True Detective), mezi něž se počítám, dobře znají větu, „Time is a flat circle“, po které následoval monolog, o tom jak se všechno jen pořád dokola opakuje (velmi primitivně zjednodušeno). Vytanula mi při čtení Lidových novin, které popisují chytaný návrat... Petera Kovarčíka. „Jeden z nejbližších přátel exprezidenta Václava Klause a vlivný byznysmen Peter Kovarčík uměl v minulosti mistrně využívat sponzoringu státních firem pro své marketingové 'eventy'. S novou vládou Bohuslava Sobotky cítí šanci opět navázat se státním sektorem na dřívější systém. První příležitostí jsou Dny USA a EU letos v říjnu, kam podniklatel přiveze bývalého šéfa CIA a někdejšího amerického ministra obrany Leona Panettu. Podle informací LN by Kovarčík stál o bližší spolupráci s některými ministry – dle informací o sponzoringu jeho akcí v minulosti připadají v úvahu ministr průmyslu a obchodu, zemědělství či dopravy.“ 

Právo píše nové metle českých silnic – zkouřených řidičích. Cituje šéfa jihomoravské dopravní policie Romana Póče. „Uživatelé marihuany jsou pro své okolí velmi nebezpeční – mívají například problémy s projížděním křižovatek na červenou. 'Veřejnost se často domnívá, že se jedná o úmyslnou riskantní jízdu. Skutečnost je jiná. U řady lidí se pod vlivem látky THC, která se do těla kouřením dostává, snižuje či úplně ruší schopnost rozeznávat červenou barvu,' upozornil Póč.“ Inspirace pro návštěvníky určitých pražských lokálů a dopuat – stačí přijít v červeném a budete neviditelní, což se někdy docela hodí.

Sociolog a jednička ČSSD pro volby do Evropského parlamentu Jan Keller ve stejném deníku píše o zdejších pravicových politicích, kteří podporují demonstrující Ukrajince, pro protestující odboráře, kteří v době Nečasovy vlády zaplnili Václavské náměstí, ale pochopení neměli. „Největším názorovým vyzráním však prošel nepochybně Karel Schwarzenberg. Kde jsou ty doby, kdy odborovému předáku Jaroslavu Zavadilovi, který nabádal účastníky demonstrace, aby zaktivovali veřejnost: 'Ať všichni drží hubu, nemá smysl ve složité situaci ještě hospodskými výroky ztěžovat nutný společenský dialog.' Nebyl jsem si tehdy příliš jist, zda kníže má opravdu k lidu blíže. Teprve jeho jednoznačná podpora demonstracím proti nepravostem bohatých a za sociální rovnost mne přesvědčila.“ Takže. Nemyslím, že ta analogie Mezi Majdanem a Václavákem sedí. Kdyby to tak ale bylo, došlo by k pozoruhodnému paradoxu i mezi mysliteli naší levice. Zatímco tuzemští odboráři měli jejich plnou a aktivní podporu, jejich ukrajinskou obdobu odsuzují jako fašistickou sběř. No nic.

Blesk vyzpovídal Daniela Hůlku – umělec nese trochu úkorně volební neúspěch SPOZ, za niž – jako člověk blízký prezidentovi – loni kandidoval. „No štve mě to. Naivně jsem prostě chtěl pomoct a ne jen sedět doma nebo v hospodě a kritizovat, jako to děláme všichni. A od těch, co jen kritizují, jsem to pěkně schytal a pořád schytávám. Myslel jsem to dobře a hlavně jsem si myslel, že základem pro to, kandidovat do Parlamentu, je být slušný a poctivý člověk s čistou minulostí. Jenže to většinu Čechů zřejmě vůbec nezajímá.“ Mé srdce přetéká účastí. Anebo je to škodolibá radost? Typický Čech... 

Pondělní jistota: horoskop v příloze MFD Ona DNES. „V úterý se zamyslete nad svou finanční situací. Je dost možné, že za některé věci utrácíte více, než je nutné.“ Ne, že by se mi chtěl, ale na druhou stranu – alespoň se nemusím zamýšlet dneska. A zítra třeba najdu jinou výmluvu – mám v tom letitou praxi.