Kdo má vládnout: Greenpeace, nebo vláda?

Civilizační okruhy, zdá se, příliš nekonvergují. Západní elity vytrvale chtějí zachraňovat planetu před globálním oteplováním, už v červnu by se k nim encyklikou papeže Františka měl přidat i Vatikán. Avšak obyvatelstvo zemí, o jejichž budoucnost prý jde v první řadě, nemusejí záchranáře bez výhrad přijímat.

Klasickým příkladem je Indie, jíž se týkaly některé z nejhrozivějších scénářů ve zprávě Mezivládního klimatického panelu OSN (IPCC) z roku 2007 – především ten s roztáním ledovců v Himálajích, ve zprávě předpovězený už na rok 2035 (abychom se po kritice ze strany vědeckých kapacit dozvěděli, že autoři se upsali a že v textu nemělo být 2035, ale 2350).

Kandidát na záchranu Indie už nějakou dobu jde opačným směrem. Na konec roku se chystá velká klimatická konference do Paříže a pro její úspěch se americký prezident Obama snaží vymámit z Indů závazky, jak i oni přispějí k redukci skleníkových plynů.

Brzy po jeho návštěvě letos v lednu však Dillí oznámilo, že naopak plánuje zdvojnásobit těžbu uhlí. Úřady opakovaně obestavily indické Greenpeace a pobočkám dalších čtyř amerických nevládek účty, v některých případech jim zkoumají účty pět roků dozadu a zjišťují, co znamená ta či ona platba z Ameriky. Indická pobočka Greenpeace teď byla nucena oznámit svým zaměstnancům, že příští měsíc hrozí zastavení provozu. Šikana nabírá různé podoby: jedné aktivistce byl například odebrán pas, aby nemohla odletět do Londýna na parlamentní slyšení o praktikách jedné britské firmy činné v Indii.

Tento týden se do věci vložila americká vláda. Velvyslanec Richard Verma se za eko-nevládky postavil: „Ti, kdo mírumilovně pracují na změně, nejsou proti vládě, jsou pro lepší vládu. Svou vůlí přispět k lepšímu vládnutí neoslabují, naopak posilují národní bezpečnost.“ Jenže přínos konání Greenpeace je kulantně řečeno věc názoru. 

Jedním z důležitých slibů, s nimiž dnešní premiér Narendra Modi vyhrál volby, bylo, že zajistí elektřinu všem Indům. Nám v Evropě to přijde triviální, ale z 1,2 miliardy Indů čtvrtina přístup k elektřině stále postrádá. V zemi se tedy otevírají nové uhelné doly a elektrárny, Greenpeace proti nim organizuje protesty a blokády. Z fotografií jakoby vyplývá, že to činí v souladu s místním obyvatelstvem, které chodí demonstrovat. To je ale zavádějící dojem, místním přirozeně vadí zničení jejich habitátu (a chtěli by zpravidla pořádné odškodné), zatímco Greenpeace, vedeni hypotézou, že existuje přímá souvislost mezi spalováním uhlí a globálním oteplováním, bojují o osud planety. Modi v kampani slíbil, že do roku 2019 bude země plně elektrifikovaná. Nevládky tedy aktivně vystupují proti politice, k níž má premiér mandát od voličů.

Už loni v červnu indická tajná služba označila Greenpeace za „potenciální hrozbu národní ekonomické bezpečnosti“, která se zemi snaží přinutit, aby „rozvíjela výlučně obnovitelné zdroje“, tedy solární panely a podobnou krásu. Tajná služba odhaduje, že blokády ekoaktivistů stojí Indii tři až čtyři procenta ročně.

Odhady tajných služeb, zvlášť ty, co jdou na veřejnost, mohou být tendenční. Vysloveně nedůstojné se zdá být i šikanování aktivistů. Ale to by nemělo zastírat základní problém, kolem něhož se tu všechno točí: kdo v daném státě rozhoduje - vláda, nebo nevládka? A je v demokratických zemích, k nimž Indie nepochybně patří, správné, aby se Spojené státy osobou velvyslance stavěly proti svým hostitelům za ideologicky vyprofilované skupiny, které objektivně podporují politiku zahraniční vlády (Obamovy) proti politice vlády domácí (Modiho)?

Tomu, komu ostrý postup indické vlády proti Greenpeace připomene Putinovo Rusko a asociačním řetězem třeba ještě Sovětský svaz, bych doporučil k pozornosti Izrael. Problémy s působením nevládek sponzorovaných z USA má i staronový premiér Benjamin Netanjahu, který se nedávno, v posledním svém vystoupení před volbami otřel o jednu nevládní skupinu (V15) působící v kampani levice. Podezření, že V15 dostávala peníze z amerických federálních zdrojů (čti: od Obamovy administrativy), chtějí ve Spojených státech vyšetřovat republikánští kongresmani.

Indie a Izrael jsou demokratické státy, tradiční spojenci Západu. To bohužel na Obamovu administrativu dělá menší dojem, než jestli ten který spojenecký stát pasuje do její vnitropolitické šablony.