Kde všude už Rusové ‚pomáhali‘? Infografika nabízí odpověď
Vojenské zásahy po roce 1945
MAPY UVNITŘ
Když se řekne „Rusko“ a „invaze“, většině lidí se tu nejspíš vybaví srpen 1968. Moskva ale v posledním půlstoletí vojensky intervenovala – nebo kremelským jazykem „pomáhala“ – na mnoha místech. Rádio Svobodná Evropa (RFE/RL) v souvislosti s loňskou anexí Krymu a nynějším ruským angažmá v Sýrii zveřejnilo přehlednou infografiku, která všechny sovětské a posléze ruské intervence po roce 1945 zachycuje.
Poprvé se Rusové – tedy Sověti – po skončení druhé světové války začali angažovat v čínské občanské válce. Kolik mužů přesně do této války poslali, není jasné. Jisté je jen to, že 936 z nich se už domů nevrátilo. Po vítězství čínských komunistů nad Čankajškovými nacionalisty pak začal Kreml podporovat Severní Koreu, kam vyslal na 26 tisíc vojáků. Tři roky po skončení korejské války (1950-53) pak Moskva poslala více než 30 000 mužů do Maďarska s cílem potlačit tamní protikomunistické povstání. Rudoarmějci tehdy svůj úkol splnili, 720 jich ale zahynulo.
Intervence Kremlu 1945–1965 pic.twitter.com/N66w5HhSea
— Vojta Beran (@VojtaBeran)
September 25, 2015
Šedesátá léta Rusové zahájili skromně – na podporu severovietnamského komunistického režimu vyslali jen 3000 vojáků, z nichž 16 ve válce zahynulo. V roce 1967 pak začali podporovat Egypt v jeho opotřebovací válce proti Izraeli. I zde však počty „interbrigadistů“ zůstaly na poměry Moskvy nezvykle nízké – do země bylo vysláno 15 000 mužů, 52 z nich zemřelo.
Ještě před skončením v pořadí již čtvrté arabsko-izraelské války stihl Kreml potlačit „kontrarevoluci“ v Československu, kam vyslal hned 300 000 vojáků. Rusové zde sice ztratili necelou stovku mužů, většina z nich ovšem zahynula při dopravních nehodách. Před zhroucením SSSR se ještě Rusové stihli zapojit do občanského konfliktu v Angole (11 tisíc zúčastněných, 11 zemřelých) a do somálsko-etiopské války (1500 zúčastněných, 33 zemřelých).
Zvláštní kapitolu pak představuje invaze a následná okupace Afghánistánu mezi lety 1979–1989, kde Sověti poprvé od druhé světové války zaznamenali vážnější ztráty. Z 115 000 mužů, kteří v hornaté zemi sloužili, jich zahynulo více než 15 tisíc, což představuje zdaleka nejvyšší podíl ze všech poválečných intervencí SSSR. Naopak nejnižší úmrtnost byla podle statistik Rádia Svobodná Evropa během invaze do Československa.
Intervence Kremlu 1966–1991 pic.twitter.com/bbaF4xKOFN
— Vojta Beran (@VojtaBeran)
September 25, 2015
Situace se poněkud zkomplikovala po rozpadu Sovětského svazu. Kreml se sice i nadále angažoval v zahraničí, mnohdy ale přítomnost svých vojáků na území cizího státu nepřiznal. Zůstává proto záhadou, kolik Rusů se angažovalo ve válce o Jižní Osetii, Abcházii nebo Podněstří. K dispozici jsou jen odhady čísel, kolik mužů zde zahynulo – v Osetii 46, v Abcházii 73, v Podněstří 24.
Stejná situace nastala i během tádžické občanské války, kde zemřelo 302 mužů. V tomto časovém období (mezi lety 1992–2000) je pak ještě nutné zmínit 200 ruských vojáků zapojených do tzv. prištinského incidentu v Kosovu, kde málem došlo ke střetu s vojáky NATO.
Intervence Kremlu 1992–2000 pic.twitter.com/OzsgQzcM6Q
— Vojta Beran (@VojtaBeran)
September 25, 2015
Ani rok 2000 a začátek nového tisíciletí nepřinesl v ruském přístupu změnu – v roce 2008 se 19 tisíc Rusů účastnilo války s Gruzií.
Stejně jako v případě Afghánistánu pak samostatnou kapitolu představuje konflikt na Ukrajině. Na jaře 2014 Rusko anektovalo Krym za účasti tisíců mužů, Moskva také začala podporovat separatisty na Donbase, kteří na východě Ukrajiny bojují s vládními vojsky.
A jak dopadne ruské vojenské angažmá v Sýrii?
Intervence Kremlu 2000–současnost pic.twitter.com/ZcBbMVTU53
— Vojta Beran (@VojtaBeran)
September 25, 2015
