‚Pokusů o měnovou unii už tu bylo sedm. Všechny zanikly‘
ROZHOVOR
NOVÉ
1
Pokud má eurozóna přežít, jedním z kroků musí být, že bude konsolidována na úrovni členů, které na euro mají. K těm nepatří Řecko a nepatří k nim ani jiné jihoevropské státy, řekl v rozhovoru pro finanční portál Roklen24 Petr Robejšek, politolog a poradce pro strategické otázky. Co by jako cestu k vleklé krize poradil dnešní řecké vládě a dnešním elitám eurozóny?
R24: Pokud se naplní Grexit, jaký si umíte představit sled reálných kroků, které budou následovat?
Naše fantazie obvykle zdaleka nestačí na to, jak nás dokáží překvapit evropští politici, kteří si dokáží vymyslet velmi dobrodružné konstrukce proto, aby se vyhnuli nepohodlným rozhodnutím. Až se mu nebudou moci vyhnout, i v té chvíli čekám spíše chaotický vývoj událostí. Reálně je těžko představitelný jiný odchod z eurozóny, než návrat k původní nebo jiné nové měně, nebo velmi nákladná přestavba celé eurozóny a její rozdělení na dvě – jižní a severní.
R24: Máte pocit, že nejen kolem Řecka jsme dnes, po několika koupených letech, dál, na něco lépe připraveni? Pocit, že se eurozóna, její reprezentace a ekonomika vyrovnají s odchodem jedné země lépe, než před těmi pěti lety?
Nemůžeme to dokázat. Já jsem přesvědčen o tom, že tehdejší šokující a bizarní scénáře o kolapsu světového finančního systému v důsledku toho, že by Řecko opustilo eurozónu, byly uměle přehnané a načerněné. Těmi, kdo mají zájem o to, aby daňoví poplatníci co nejdéle financovali jejich naprosto neúnosné a místy hazardní obchodní modely. Část finanční komunity vykonává významný vliv na politickou elitu. Krize dnes (bez oněch pěti let finanční pomoci Řecku) by byla méně hrozná, než se nám snaží vymalovat ti, kdo by ztratili své investice. Ta která země není schopna někdy splatit své dluhy, ostatní státy v eurozóně a jejich daňoví poplatníci to ale zaplatí a my můžeme vydělávat dál. Pokud tito aktéři ztratí své investice, bylo by to jen dobře.
R24: Čerstvě jsme slyšeli slova viceguvernéra České národní banky Mojmíra Hampla na téma, že euro pro českou ekonomiku, její stav, potřeby a rozvoj není a ještě dlouho nebude tématem. Souhlasíte?
S panem Hamplem naprosto souhlasím a nemusím se přemáhat a měnit své názory, to si myslím od počátku zavedení eura a diskuse o jeho zavedení v ČR. Pro ekonomiku, jako je naše, by společná měna byla výhodná pouze pro velké aktéry. Pro střední stav by i optimálně fungující stav bylo v nejlepším případě neutrální a i tak spíše spojené s náklady, které střední stav opravdu nepotřebuje. Euro v krizi není potřebné vůbec pro nikoho a pro mne je to otázka na dlouhá léta vyřízená.
Rozhovor s Mojmírem Hamplem můžete na Roklen24.cz sledovat zde.
R24: Co je hlavní Achillovou patou dnešní evropské integrace?
Snaha sjednotit něco, co je nesjednotitelné. Arogance vůči specifičnostem a rozdílnostem států. Snaha ve jménu – a to je to podstatné – představy, že na místo jednotlivých států může přistoupit velký stát a tím něco vyřešíme nebo zlepšíme. Tato představa je zásadně mylná. Přívrženci vždy argumentovali tím, že národní stát je přežitek. Ve skutečnosti nic jiného nechtějí vytvořit. Větší stát, srovnatelný se Spojenými státy. K tomu nejsou předpoklady.
R24: Co byste si v roli poradce dnešní řecké vlády troufl jí poradit jako cestu z krize?
Každá rada bude bolestivá. Byla by v roce 2010, dnes ještě více. Nechat si vystoupení z eurozóny zaplatit tou či onou formou, závaznými smlouvami a odejít z eurozóny. Jsem přesvědčen, že řecká konkurenceschopnost by se zlepšila. Uvnitř země by lidé dostali práci, to by stabilizovalo společnost. Pro Řecko by to znamenalo budoucnost jako chudá, dlouhodobě se konsolidující země. Chudá. To co Řecko bylo, je a dlouhodobě bude.
R24: Co byste poradil z druhé strany dnešním elitám eurozóny?
V první řadě bych řekl: uznejme, že jsme se zásadně mýlili ohledně našich schopností, ohledně proveditelnosti celého projektu a vyvoďme z toho zásadní důsledky. V té chvíli, ve které to říkám, si uvědomuji, že nic takového neuslyšíme. K vlastnosti zejména těchto elit patří, že odmítají přijmout svoji vinu a ztratit tvář a odkládají náklady, které jejich rozhodnutí nesou, na generace svých občanů. Jako další součást rady: chcete-li zachránit eurozónu, konsolidujte ji co nejrychleji na co nejstabilnější úrovni. Vyjednejte něco podobného se Španělskem, s Portugalskem, přemýšlejte o Itálii. I tady jsem si téměř jist, že něco takového politici nebudou schopni akceptovat a eurozóna zanikne a bude tak následovat osud těch dosud sedmi na našem kontinentu existujících měnových unií, které také zanikly.
