Legendární investor a předseda správní rady společnosti Berkshire Hathaway Warren Buffett se dále připravuje na to, že jeho majetek připadne potřebným. Čtyřiade ...
Spojené státy se dlouhodobě snaží vyvázat ze svých závazků v Evropě a soustředit své síly v Asii. Začal s tím Barack Obama, který ohlásil „pivot k Asii“, pokračoval v tom Donald Trump se svou obchodní válkou a byla to i idea za zahraniční politikou Joea Bidena. Ne že by USA plánovaly Evropu opustit úplně, jejich představa ale byla, že Evropané se budou moci o sebe postarat částečně sami, zatímco Američané se budou soustředit na svého hlavního soupeře, tedy Čínu.
Američtí stratégové se obávali, že by se mohli ocitnout ve válce na dvou frontách. Zatímco by Čína napadla Tchaj-wan, Rusko by mohlo využít americké zaneprázdněnosti a zaútočit v Evropě. Pokusy amerických prezidentů vyznačující se různým stupněm neomalenosti donutit evropské spojence dávat více peněz na obranu měly zabránit právě tomuto scénáři. Jenže místo Číny nejdříve zaútočilo Rusko. Všichni si nyní zuřivě píší poznámky.
Čínu ruská blamáž na Ukrajině musela zaskočit. Peking rapidně zbrojí a svými choutkami ohledně Tchaj-wanu se nijak netají. Lidová osvobozenecká armáda, jak zní oficiální název čínských ozbrojených složek, je sice na papíře nejpočetnější armádou na světě, v reálu jí ale hrozí podobné problémy jako té ruské.
Zaprvé není otestovaná v boji. Poslední válkou, které se účastnila, byla zhruba měsíční čínská invaze do Vietnamu, kdy prohrála. USA od té doby vedly nespočet konfliktů. Ať si o jejich morálnosti myslíme cokoliv, tyto menší války poskytují armádě cenné zkušenosti pro případný velký střet. Jistě lze namítnout, že bojovat proti tálibáncům v horách je něco jiného než proti regulérní čínské armádě. Američané si ale minimálně nacvičili logistiku, podceňovanou, ale mimořádně důležitou složku válčení, jak ilustruje válka na Ukrajině. A Číňané nemají ani zkušenosti proti tálibáncům.
Na druhé straně je otázka korupce. Není pochyb, že minimálně část ruských problémů je tvořená rozkradením vojenských prostředků. Údajně situace v Lidové osvobozenecké armádě není o mnoho lepší a Číňané by také mohli zjistit, že v neprůstřelných vestách chybí pláty, nebo že někdo nenakoupil nové pneumatiky, a náklaďáky jsou tak nepoužitelné.
Zatřetí čínská doktrína kopíruje sovětskou, a tedy tu ruskou. Jeden z často zmiňovaných rozdílů mezi ruskou a ukrajinskou armádou je tímto podmíněný způsob velení. Rusové mají tendenci zadávat přesné rozkazy a očekávají jejich splnění do puntíku. Když nastanou problémy, celá operace se zasekne. Změnit to je celkem složité, protože nižší důstojníci nejsou navyklí na samostatné myšlení. Ukrajinci v posledních letech cvičili západní pojetí velení, kdy je zadán cíl a od nižších důstojníků se očekává samostatnost a nezávislé myšlení, které využijí k jeho splnění, bez nutnosti podrobných rozkazů. To umožňuje větší flexibilitu a rychlejší reakci na problémy.
Začtvrté invaze demonstrovala, jak rychle se rozpadly ruské plány. Čína by přitom na ostrově Tchaj-wan měla situaci mnohem složitější. Obojživelný útok je považován za jeden z vůbec nejtěžších vojenských manévrů.
Čína by se také nemohla spolehnout na nově otevřenou frontu v Evropě. Ruská armáda momentálně krvácí na Donbase a představa, že by mohla ohrozit zbytek Evropy, je směšná. Válka rovněž vybudila evropskou část NATO k masivnímu zbrojení.
Dobrá zpráva tak je, že dění na Ukrajině donutilo Peking se zamyslet. Špatná je, že se může z ruských chyb poučit.
Učí se i Washington. Na pondělní tiskové konferenci v Tokiu Biden učinil překvapivé prohlášení. Na otázku novináře, jestli je ochotný vojensky bránit Tchaj-wan, odpověděl prostě „ano“. Jedná se o obří změnu americké politiky. Od roku 1979, kdy USA uznaly komunistickou vládu jako oficiální představitelku Číny, udržovaly ohledně Tchaj-wanu politiku „strategické nejednoznačnosti“. Tedy Washington nikde veřejně neříkal, že bude Tchaj-wan vojensky bránit, ale zároveň neříkal, že ho bránit nebude.
To mělo zabránit čínské invazi, jelikož Peking si nemohl být jistý, jestli se do války nevloží USA. Zároveň tato politika měla zabránit přílišnému popuzení komunistů a formálnímu vyhlášení nezávislosti Tchaj-wanu. Nezávislost Peking považuje za červenou linii a důvod k válce.
Pokud Biden otevřeně zmiňuje odhodlání bránit Tchaj-wan, Američané museli dojít k závěru, že „strategická nejednoznačnost“ se přežila. Jasně definované konsekvence můžou odstrašit Peking spíše než pouze jejich naznačování. Kdyby před válkou na Ukrajině do Kyjeva přijela americká brigáda, řada komentátorů by naříkala ohledně údajné americké rozpínavosti a ohrožování Moskvy, Putin by se ale nad invazí znovu zamyslel.
Tedy za předpokladu, že se opravdu jedná o změnu americké politiky. Problém stárnoucího Bidena je, že nikdy si nemůžeme být jistí, jestli jeho vyjádření je oficiálním stanoviskem vlády. Již v říjnu 2021 Biden prohlásil, že USA jsou připraveny Tchaj-wan vojensky bránit. Bílý dům rychle napsal, že „prezident neoznámil žádnou změnu naší politiky a k žádné změně naší politiky nedošlo.“ Také nyní vydal prohlášení, že „Jak řekl prezident, naše politika se nezměnila.“
To zmatení jen znásobuje. Přitom nyní není čas pro nejednoznačnou politiku. Komunistická strana Číny zakázala vysokým představitelům vlastnit aktiva v zahraničí. Rovněž ztížila vycestování ze země v míře nevídané od devadesátých let. Zdůvodňuje to covidem. Podle některých pozorovatelů se ale může jednat o přípravu na konflikt a o snahu dostat domů své lidi a peníze, aby neuvázli v zahraničí, jako se to stalo Rusům. Číňané se učí rychle.
00:07
