Je tu mrtvo, popisuje novinářka severokorejskou ‚zázračnou farmu‘
Zázračná farma režimu
NOVÉ
1
Zahrádka severokorejských dělníků je sice plná prvotřídní zeleniny, ale nikde ani živáčka. Mrtvo. Takhle popisuje americká reportérka serveru The Washington Post novou farmu jihovýchodně od Pchjongjangu, kterou vládnoucí Strana práce považuje za chloubu její hospodářské politiky.
Zahraniční novináři byli pozváni na exkurzi pár dnů před stranickým sjezdem, aby se pochlubila svými pokroky v hospodářství za pětileté vlády Kim Čong-una.
„Je to nádherné místo. Všichni obyvatelé Pchjongjangu mohou takovou farmu jen závidět,“ řekl reportérům Park Mjong Šil, který měl na starost je provést komplexem a hlídat, co fotí.
Farmu v bezprostřední blízkosti města Janchon navštívil sám Kim Čong-un vloni v červnu a označil ji za ovoce své hospodářské politiky, které se má stát příkladem pro všechny zemědělce v zemi.
„Vstoupili jsme na dvůr se záhonky a sochou Kim Ir-sena. Všechno bylo krásně čisté a upravené. A taky tu nebylo ani živáčka. Prostě mrtvo,“ dodává novinářka Anna Fifield, kterou s dalšími novináři pozvala Strana práce na exkurzi.
Novináři si mohli za doprovodu průvodce projít celý komplex. Navštívili i k farmě přiřazenou školku, kde je děti přivítaly veselými písničkami.
„Chodbu zdobily obrázky zvířátek, třeba veverky s granátometem. Ve třídě jsme pak zahlédla modely tanků. Asi dvouleté dítě mým kolegům ukazovalo hračku AK-47,“ popisuje reportérka.
Podle průvodců na farmě žilo přes 3 000 zemědělců. Ti ale podle nich byli zrovna na poli, nebo na stranickém mítinku. V samotném komplexu novináři potkali sotva deset pracovníků.
Návštěvníci také mohli nahlédnout do domů zaměstnanců farmy. Podle Hong Son Suk, která bydlí se svým manželem, synem a vnukem, jí na farmě nic nechybí. „Žijeme šťastný a spokojený život,“ svěřila se zahraničním reportérům.
Zemědělství v Severní Koreji se dočkalo za vlády Kim Čong-una několika zásadních změn. Režim dovolil farmářům si ponechat část své úrody k prodeji na městských trzích či k vlastní spotřebě. Tímto krokem chtěla Strana práce zmírnit následky hladomorů z přelomu tisíciletí, které doznívají dodnes.
