Vize, televize, vitalita
Separatistické bouře na Krymu, prezidentovo vystoupení v Evropském parlamentu, šatník Jany Nagyové, spotřeba antidepresiv v České televizi, křivky italských ministryň a další světoborné záležitosti. Venku jaro, ale v jeho oficiální příchod se ještě trochu zdráhám uvěřit.
Zemanovo vystoupení deníky zaznamenávají spíš z povinnosti – zas až tak o moc v něm nešlo. Jiří Pehe je v komentáři pro Právo v zásadě oceňuje. „... je nutné uznat, že Zemanův projev byl zásadní a dobrý. Po provokativně euroskeptickém Václava Klause na půdě europarlamentu před pěti lety, v němž se zhmotnilo veškeré často iracionální brblání, které na adresu EU pravidelně z Česka zní, se Zeman vrátil k tradicím proevropského vizionářství, s nímž Evropu oslovoval Václav Havel.“
Kateřina Šafaříková prezidentův proslov má za nicotný. „Hlava státu nepřišla s žádným překvapivým sdělením ani s hlubším příspěvkem do aktuální debaty. Projev Miloše Zemana před poloprázdným sálem téměř osmisethlavého sněmu byl spíše shluk jeho dlouholetých tvrzení a bonmotů. Prezident mluvil velmi krátce – s úvodní zdravicí ani ne dvanáct minut. Jeho předchůdci Václav Havel a Václav Klaus řečnili při stejné příležitosti mnohem déle. Havel téměř tři čtvrtě hodiny, Klaus bezmála půl. Oba také mluvili česky, zatímco Zeman anglicky – s odůvodněním předsedovi parlamentu Martinovi Schulzovi, že tak alespoň 'ušetřil za tlumočníky'.“
Tak snad abych taky zaujal nějaké to stanovisko. Miloš Zeman, myslím, udělal to, co z jeho hlediska bylo v danou chvíli potřebné, nic víc. Evropské fórum pro něj není moc důležité, a obecenstvo, u nějž by se dal nebo alespoň měl předpokládat hlubší zájem o probíranou věc (v tomto případě směřování Evropy), mu typově nevyhovuje. To, že se prezident rozhodl nepředřít se, vyplývá z logiky věci. Krátká stopáž jeho vystoupení sice může být znakem lhostejnosti, vůči publiku ale byla zjevně ohleduplná (Poslouchat tohle 45 minut místo dvanácti? Proč?) Ta angličtina je asi projevem prezidentovy touhy předvést svou zběhlost, což se tak úplně nepovedlo – Zemanova rozprava na téma „bubble bum“ získala jistou mezinárodní proslulost. Na druhou stranu pořád lepší, než kdyby během svého projevu něco nenápadně čmajzl. A v prezidentově poněkud infernální anglické výslovnosti se, myslím, projevuje taky generační problém. Lidé Zemanova věku se anglicky učili téměř výhradně četbou, a když promluví, je to dost slyšet. Jistě, v tom případě by asi bylo lepší projevit soudnost a řečnit česky. Jenomže: soudnost a Miloš Zeman...
Podle MF Dnes najdou práci na Hradě někteří ministři Rusnokovy vlády (Kohout, Cienciala, Picek), bývalý šéf úřadu vlády nebo místopředseda SPOZ Radek Augustin. „Kancelář na Hradě dostane i finanční ředitel společnosti Lukoil Aviation Czech Pavel Galuška. Jejím jednatelem je Martin Nejedlý. Galuška pomáhal jak s účty SPOZ, tak i s těmi z prezidentské kampaně.“ Tolik k praxi našeho evropského vizionáře.
Hospodářské noviny předvádějí svou verzi „splendid isolation“, okázalé nechuti zabývat se tím, co ostatní. Tentokrát si vybraly plánovaný zákaz ochucených cigaret v Evropě a nárůst zájmu sponzorů o český biatlon. Vzrušující.
Vydavatelství Economia podle Lidových novin chystá internetovou televizi, na níž by snad měli spolupracovat i lidé z Událostí a komentářů, již odešli z ČT. „... podle zdrojů zevnitř vydavatelství už několik týdnů probíhá intenzivní vyjednávání mezi zástupci Economie a exčleny týmu Událostí, komentářů. Za ty s Bakalovým vydavatelstvím jedná bývalý editor Jan Rozkošný, který televizi opustil loni v prosinci a nyní je mozkem nově vznikajícího projektu 'Událostí a komentářů' na internetu.“
MF Dnes píše o majetkových poměrech bývalého pražského státního zástupce Libora Grygárka. Oblíbil si prý nemovitosti. "MFD vyčíslila, že v posledních dvaceti letech investoval do nemovitostí necelých 40 milionů korun. Redakce získala údaje z katastru nemovitostí a využila odhad realitní kanceláře. Grygárek však tvrdí, že si desítky milionů vydělal na pronájmech. Kromě dvou zmíněných vil mu patří i byt v Galerii Myšák u Václavského náměstí (ten nejprve koupila jeho tchyně a později ho Grygárkovým přeprodala) za skoro 13 milionů korun. Čtvrtou jeho nemovitostí je dům v Podolí pořízený za dva miliony (? - pozn. autora), kde má právníkova rodina trvalé bydliště."
Právo přináší další text založený na tom, co deníku řekl odvolaný šéf pozemkového úřadu Šťovíček. Tentokrát vypráví, jak dal k Vánocům Janě Nagyové (dnes Nečasové) kabelku za patnáct tisíc. “Na otázku, co bylo jeho motivem věnovat Nečasové kabelku, Šťovíček konstatoval, že to bral jako slušnost a pozornost před Vánocemi.“ Stejný deník přináší v příloze Salon celostránkový text Václava Bělohradského Společnost excesů a povolnosti. Nechám si ho na nějakou méně hektickou chvíli, kdy se ve stavu potřebného usebrání budu tiše a radostně mazlit s pojmy jako starodemokracie, „postdemokracie či performativita.
Nedá se to obejít: Blesk mě dneska zklamal. Snad jenom titulek „Dostala hucula. Dost hustý!“ mě svou zvukomalebností trochu oslovil. Větší nálož poezie jsem ale objevil v zahraniční rubrice Práva, v článku o vnadné italské ministryni pro reformy Eleně Boschiové. „Nově se rozpoutala diskuse o ministrynině pozadí, na nějž se zaměřily zraky všech pánů ve chvíli, kdy se sehnula k prezidentskému stolu, aby podepsala slib. V té chvíli přiléhavé kalhoty a krátký kabátek vlily do jinak nudné ceremonie vlnu opravdového života.“ Až na vás nějaké kusy oděvu v jarních ulicích budou lít svou vlnu vitality, snažte se v ní neutopit. Taky se budu.
