Co čekat od politicky nekorektního Ohnivého Kohouta

Není nad to, když má člověk svého „číňana“. Nutně to nemusí být Číňan etnický, neboť „číňanství“, jež mám na mysli, je rázu duchovního čili spirituálního – a k tomu není nutná rasa. Toto číňanství se projevuje jaksi vnitřně, především tedy rovnováhou tělesných šťáv. To má za následek vyrovnanou mysl a klidné zažívání. To je s dobrou funkcí ledvin, jež tělo zásobují silou „čchi“, to nejdůležitější. Ledviny jsou totiž, pokud to nevíte, něco jako baterky, takže si jich važte a dobíjejte je.

Další čínské znaky a projevy se pak dostavují přirozeně, takže po letech se takoví autočíňané již skutečným Číňanům trochu i fyzicky podobají. To je ostatně známá věc, že sinologům se po čase opravdu lehce zašikmí oči a někteří začnou i mňoukat…

Ale k věci: Můj osobní číňan je doktorem psychologie a mandarínských věd, rodem je z Frýdku-Místku a žije v Beskydech, v jedněch malých lázních, kde napravuje mysl i tělo lidí pochroumaných naším nečínským způsobem existence. Ordinuje v takové pagodce, kde to voní tygří mastí a kadidlem a v níž zní tichá hudba čínských fléten a nástroje gužengu, což je takový čínský cimbál. Obléká se do saténové haleny s vyšitými tygry, ale jinak je úplně normální. Ovšem přitom „čínský“.

Strávil jsem u něj za tu dobu, co jej znám, dohromady pár týdnů a bylo to zajímavé, i když číňana ze mě můj doktor neudělal. Dejme tomu, že jsem se však naučil brát některé věci s tolerancí, a byť jsem v podstatě racionalista, připouštím, že jsou různé záležitosti mezi nebem a zemí a že ne na vše si lze sáhnout a pochopit to descartovským způsobem. Takže když mi například řekl, že mě čeká ještě několik složitých inkarnací a on žil ve 12. století v šaolinském klášteře jako mnich, vůbec jsem se nedivil a připouštím, že je to docela možné. 

Já to ale píšu kvůli tomu, že v sobotu 28. ledna začal, jak známo, nový čínský rok 4714, jenž je letos rokem purpurového Fénixe čili také červeného Kohouta – vystřídal sympatickou Opici. A jako každý rok mi můj doktor pár dní předtím posílá krátkou prognózu, co od takového roku a jeho zvířete očekávat. A protože si myslím, že mezi různými politologickými úvahami a analýzami má i toto své místo, zvláště když se tím bude aspoň trochu řídit miliarda Číňanů, říkám si, že nebude na škodu vmísit se s tím mezi seriózní komentátory.

Takže abyste věděli: Fénix čili Kohout je ohnivé znamení v roce Ohně, píše můj doktor. Základní charakteristika Kohouta je přímočarost, sebejistota, intuice, agresivita a sebestřednost. To nezní zas tak přitažlivě, každý známe ty typy. Ale „čínsky“ řečeno to zní lépe: „Kohout dovede tvrdě ochránit svůj dvorek.“ Ale protože Oheň taví Kov, oslabuje to jeho sebekontrolu – toho Kohouta, předpokládám: když mu hoří kurník, nezná se… 

A teď pozor: protože to je kohout, otevřeně „vykokrhá“, co si myslí, a vůbec má ve zvyku nazývat věci pravými jmény, zvláště ty věci, o nichž se otevřeně nemluví. Můj doktor přímo uvádí, že to má platit, zejména „pokud jde o ohrožení nebo o strach z toho, že se kvalita života zhoršuje“. A pokračuje: „Přichází rok významných změn. Končí období zatajování skutečností – takzvané politické korektnosti, manipulace s veřejností, sociálního inženýrství a pseudovědeckých teorií.“

Jak vidno, horoskop tu nabírá ostře politický kurz, což však není v rozporu s čínskou mandarínskou tradicí, v níž panovala symbióza mezi vzdělancem, literátem a politikem – bývala to často táž osoba. Ten, když je znechucen poměry u dvora, odchází do horské samoty meditovat. To lze ostatně vždy doporučit.

Na závěr krátkého pohledu na nejbližší budoucnost však můj mandarín z Beskyd sahá po tradici, za níž není nutné jít za Čínskou zeď. Cituje větu: „Střezte se lživých proroků, kteří v rouchu beránčím přicházejí, ale uvnitř jsou draví vlci.“ Matouš 7, 15.

Takže nepřeslechnout Kohouta a dát si pozor na ty dravé vlky v kurníku.