Schwarzenberg: Zemřít prozatím nehodlám

ROZHOVOR s ŠÉFEM TOP09

Schwarzenberg: Zemřít prozatím nehodlám 1
Domov

Jan Kálal

Že jsem vetchý, pomalu nemohoucí, sotva se šinu a chci odejít z politiky? Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg se směje negativní mediální kampani vůči své osobě. V rozhovoru pro ECHO24.cz řekl, že plánuje objet regiony, podívat se na dorost ve straně a znovu kandidovat na předsedu. A i když je jasné, že jednou odejde, prozatím prý zemřít nehodlá.

Nejvýraznější tváří TOP 09 v Praze jste vy. Jakou budete mít osobně roli v kampani? 

Řekněme si fakta, jaká jsou. Vůdcem kampaně v Praze je samozřejmě primátor. Jako předseda strany ho podporuji, jako Pražan budu také v plném nasazení ve volební kampani, kdekoli mě pražská organizace potřebuje. Ale upozorňuji na to – v Praze rozhoduje primátor, nikoliv já.

Už je jasnější, kdy a kde se s vámi Pražené uvidí?

Ale jo. Ale nesmíte zapomínat, že jsem měl do včerejšího večera různé přednášky v zahraničí. Program přesně ještě nevím, ale moji lidé se štábem Hudečka domlouvali, kde budu všude nasazený. Samozřejmě vyjdu do pražských čtvrtí a budu se po Praze toulat. Někdy musím ovšem také jako předseda strany zavítat do jiných měst. Ale Praha, to je domov. A tady se budu nejvíc pohybovat.

Cítím se bezva. Ale kampaň, především ze strany ANO v těch novinách – Mladé frontě a lidovkách – že jsem vetchý a pomalu nemohoucí, sotva se šinu a chci odejít z politiky, ta bude pokračovat. O tom nemám pochyby. Budou s tím pokračovat, až opravdu zemřu.

Jak jste jako předseda strany spokojený s tím, jak TOP 09 v Praze funguje? Spory, které tady byly, už jsou urovnané a vyřešené?

Spory budou vždycky v každé politické straně. Jsem přes 50 let v různých politických akcích. Ve stranách se vždycky intrikuje, jsou tam spory. U nás je to ale docela únosné, na rozdíl od některých konkurentů. Z toho nemám strach. Co tady dokázali? S odpuštěním, poprvé se nahoře v Praze nekrade. To už je zázrak. Že se tohle podařilo, zaplaťpánbůh za to. Samozřejmě budeme nějaké chyby dělat. Ale začali velice dobře. Zastavili tramvajovou objednávku, byl vypracován opravdu objektivní územní plán, z toho jsem šťastný. Onehdy jsem jel Prahou a nadával, protože zase byla nějaká objížďka. Ale řidič říká: „Konečně tady ty silnice opravují.“ Z toho vidím, že lidi uznávají, že se tady něco děje.

Koho vidíte jako vaše největší pražské konkurenty. Myslíte, se že tím, kdo by vám nejvíc mohl ubrat hlasy, je hnutí ANO?

Nevím, jací ve volebním boji budou. Na pražské půdě jsem se s nimi ještě nesetkal. Ale před lety, když jsem žil v Rakousku, jsem šel s jedním dolnorakouským sedlákem na hon, v zimě. A on mi řekl: „S plnými kalhotami je lehce smrdět.“ Rozumíte, když máte plné kapsy peněz, tak je lehké dělat volební kampaň. To je poučení pro život, které jsem si od něho vzal.

Jaké se vůbec těšíte vitalitě? Jak vám je?

Mně je bezvadně. Měl jsem krásnou dovolenou, viděl jsem vnoučata a podobné hezké věci. Zotavil jsme se. Cítím se bezva. Ale kampaň, především ze strany ANO v těch novinách – Mladé frontě a lidovkách – že jsem vetchý a pomalu nemohoucí, sotva se šinu a chci odejít z politiky, ta bude pokračovat. O tom nemám pochyby. Budou s tím pokračovat, až opravdu zemřu. Prozatím právě zemřít nehodlám. Naopak mám v politice docela veselé plány.

Jaké plány? A jak daleko sahají?

Velké starosti mi dělá část české zahraniční politiky. V zahraničním výboru se o to musím starat, to je mi naprosto jasné. Pak bych docela rád vyrazil do krajů českých, což jsem docela málo dělal, a podíval se, jaký je ve straně dorost ve všech okresech. Promluvil si s nimi. Udělal si lepší obraz o tom, co se v jednotlivých okresech děje. Co je třeba v Opavě a co na Šumavě. Mám toho dost. Velmi rád bych se přičinil o to, abychom si v republice konečně nastavili plán pro rozvoj výzkumu a vědy.

Čtěte také: Oslavujeme hrdiny, ale nejsme schopni se uskrovnit

Zvažujete na příštím sněmu TOP 09 ještě dál kandidovat na předsedu?

Ano, na příštím ano.

Budete tedy kandidovat?

Jo.

V minulosti jste párkrát zvažoval, že byste do toho už nešel.

Ne, ne, ne tento. O tomto sněmu jsem nikdy nemluvil, opravdu. Že jednou odejdu, to je jasné. Ale prozatím ne.