Černý rytíř bojuje za Ukrajinu
Evropský summit svolaný na tento čtvrtek je zatím poslední akcí, která má "deeskalovat" situaci na Ukrajině – tak její smysl vyložil na Twitteru evropský prezident Herman Van Rompuy. Deeskalace se stala jedním z nejfrekventovanějších termínů v západní reakci na ruskou invazi Krymu. Tak frekventovaným a tak konsensuálním, že se zpravidla ani nepovažuje za nutné upřesňovat, která ze stran má deeskalovat. Asi obě. S tím dobře ladí další obsedantní téma mnohých expertních komentářů posledních dnů: hlavně aby Ukrajina zachovala zdrženlivost. To je na první pohled rozumný požadavek. Gruzínský prezident v roce 2008 nezachoval zdrženlivost, nechal se vyprovokovat tím, že Rusko pravidelně ostřelovalo gruzínské území, a podívejte se, jak dopadl. Rusko anektovalo Abcházii a Osetii. Zatímco Ukrajina se nenechá vyprovokovat, takže... Rusko anektuje Krym.
Anebo snad něco v reakci Západu slibuje, že Rusko se z Krymu zase stáhne? Obávám se, že na pořadu dne je otázka zcela jiná: Jestliže ruské jednotky potáhnou "normalizovat situaci" a "chránit své občany" i dál na Ukrajinu, k čemuž si Putin nechal udělit mandát od Dumy, zbude Ukrajině něco jiného než neprovokovat a deeskalovat? Měly by demokratické mocnosti Západu jinou radu třeba pro Polsko, kdyby se ruské jednotky zastavily až na jeho hranicích?
Absurdní? A proč přesně? Protože zdravý rozum i většina expertů říká, že se něco takového nemůže stát? Protože to z Putinova hlediska nedává racionální smysl? Dovoluji si podotknout, že totéž se před týdnem říkalo o Krymu. Zdravý rozum zde zastupuje zbožné přání a na "moudrost (expertních) davů" se nelze spoléhat. Je třeba nahlédnout do myšlenkové kuchyně těch, kteří mohou rozhodnout. Nejlépe Američanů, protože to vždy bylo tak, že Amerika v západní alianci udala směr a ostatní se buď připojili, nebo ne. Americká administrativa je ovšem na tuto situaci velmi špatně mentálně vybavena vzhledem k tomu, že vstupovala do úřadu s přesvědčením, že Bush byl vůči Rusku zbytečně konfrontační, což měl napravit jejich známý "reset" rusko-amerických vztahů. Že i jí teď dochází, že se příliš nepovedl, to se ukázalo, když ministr zahraničí Kerry na takový dotaz reagoval neuvěřitelnými slovy "Nevím, co tím resetem myslíte." Americký State Department pak zveřejnil přepis nedělního tzv. background briefingu pro novináře se dvěma vysokými vládními činiteli k Ukrajině: http://www.state.gov/r/pa/prs/ps/2014/03/222727.htm (pravidla jsou taková, že novináři z něj smějí citovat, ale nesmějí uvést identitu brífujících).
Podívejme se na několik příkladů jejich logiky. Nejdříve zopakovali to, co předtím řekl v televizi ministr zahraničí Kerry: "Vidíme, že prezident Putin se rozhodl řešit problémy rozhodnutími charakteristickými pro 19. a 20. století – nasadil vojenské síly, místo aby vyjednával, místo aby mluvil. Ale musí pochopit, že ohledně ekonomiky žije ve světě 21. století, ve vzájemně závislém světě... " Celý problém tedy zřejmě bude v tom, že Putin ještě nečetl poslední ódu na globalizaci od Thomase Friedmana. Také se prý opět ukázalo, že "pokud jde o měkkou sílu, sílu přitažlivosti, je Vladimír Putin je mimo hru. Takže mu zbývá jen tvrdá síla." Pokud to čtou nějací ukrajinští vojáci v základnách na Krymu, jistě souhlasně pokyvují. Vysoký činitel ale vysvětluje: "To je nebezpečná hra, protože se s tím nesmíří ani ukrajinský lid, ani mezinárodní společenství." Ale vždyť mezinárodní společenství teď radí ukrajinskému lidu, aby hlavně neprovokoval a deeskaloval!
Pravda, citovaní činitelé nastínili strategii diplomatických a ekonomických protiopatření, která by mohla Rusko dlouhodobě citelně zasáhnout. Jenže odvaha k nim je zdá se nepřímo úměrná váze ekonomické a finanční výměny s Ruskem u té které země. Americký obchod s Ruskem je relativně malý, evropský mnohem větší. Takže například v době, kdy britský ministr zahraničí pronášel v Radě bezpečnosti OSN velmi drsný projev, zveřejnil britský Guardian podkladový materiál z porady ministrů k ukrajinské krizi: http://www.theguardian.com/world/2014/mar/03/uk-seeks-russia-harm-city-london-document
A co měli ministři doporučit? Hlavně ne ekonomické sankce a už vůbec ne cokoli, co by se dotklo londýnské City. Žádné nouzové plánování NATO. Zato silně tlačit do popředí OSN. A souhlasit se svoláním summitu – to rozhodně. Jak se uvádí ve stanovisku socialistické frakce v Europarlamentu, "dialog s Ruskem je třeba zachovat za každou cenu." Jistěže je to ustálený obrat. Ale tady se nelze ubránit pocitu, že to "za každou cenu" se myslí úplně doslova.
Nevím, nakolik jsou na Ukrajině známí Monty Python, ale v něčem to celé připomíná scénu s černým rytířem z filmu Monty Python a svatý grál. Černý rytíř se rozhodne králi Artušovi zabránit v přejití mostku, a odmítá se vzdát, i když mu Artuš postupně usekává jednu končetinu za druhou. "To je jen škrábnutí," komentuje své ztráty černý rytíř a nadává Artušovi do zbabělců a podobně. Když vítězný Artuš odchází po mostku, volá za ním černý rytíř – tedy trup s hlavou, který z něj zbyl – "No dobrá, řekněme, že je to remíza." Na podobné morální vítězství je připraven i Západ, ty končetiny budou ovšem ukrajinské.
