Proč musí Babiš pomáhat e-shopům

Roční obrat e-shopů dosahuje podle údajů Českého statistického úřadu 80 miliard korun a každým rokem roste o pětinu. Z celkového objemu maloobchodu to je šest procent, ovšem pokud se odečtou automobily, benzin a potraviny, pak už se přes internet prodá patnáct procent veškerého zboží. Zrušit povinnost evidence tržeb pro e-shopy znamená pomáhat jednomu sektoru proti ostatním a to vyžaduje důkladné vysvětlení.

Autorem zákona o EET i pozměňovacího návrhu na osvobození e-shopů je ministr financí Andrej Babiš, který svou motivaci neobjasnil. V parlamentu pouze uvedl, že „cílem je zjednodušit praxi zejména pro e-shopy“. Dohled tím ohrožen nebude, protože platby přes internet po sobě stejně zanechávají elektronickou stopu. Není jen jasné, proč se kvůli jednodušší praxi neosvobodí také platby kartou, které elektronickou stopu přece zanechávají také.

Kde udělali soudruzi z Chorvatska chybu

V každém případě jde o něco důležitého. Zavést EET v restauracích, kde roční tržby dosahují 90 miliard, stojí za složitou operaci i mohutné investice do marketingu, kontrolu obdobné částky v e-shopech je možné zanedbat. Součástí Babišova pozměňovacího návrhu jsou i úlevy pro nejmenší živnostníky s ročními příjmy pod 250 tisíc korun, aby se poslancům výhoda pro e-shopy lépe schvalovala.

Zřejmě nejde o nic menšího než zbavit EET systémové chyby. Zákazníci mohou e-shopům platit prostřednictvím internetových platebních služeb a šlo by jen těžko přemluvit provozovatele těchto služeb, aby si vybudovali jakousi virtuální registrační pokladnu, ze které by posílali účtenky na Finanční správu. Zákon o EET by nešel v e-shopech vymáhat, proto je lepší e-shopy osvobodit.

Je jasné, že tak vzniká díra v systému, kterou může snadno využít každý, kdo bude mít zájem vyhnout se dohledu. Už nejsem kamenný obchod, ale e-shop, který dá slevu každému, kdo zaplatí přes platební bránu na internetu. Ale i na takovou vadu na kráse je ochoten ministr financí přistoupit.

Dá se to pochopit. Neúspěch systému EET by vážně ohrozil jeho další politickou kariéru a patálie s e-shopy, kdyby se včas nezametla pod koberec, by ukázala každému, jak je celá evidence tržeb vlastně dost nešikovným nástrojem pro zlepšení výběru daní. Nutí poplatníky, aby každou jednotlivou tržbu posílali do databáze Finanční správy, teď se však ukázalo, že v některých případech to prostě není možné. Kdyby místo toho berní úředníci nechali podnikatele evidovat tržby off-line na jejich vlastní registrační pokladně a jen občas by se k této pokladně připojili, nemuseli by žádné výjimky udělovat. Povinnost využívat tento off-line systém nařídily i některé vyspělejší západoevropské země včetně Švédska a Rakouska, neohrabané monstrum předpokládající zasílání ohromného objemu dat na Finanční správu dosud využívali pouze Chorvati a jejich bezprostřední balkánští sousedé.

Nemusí to být chyba

Tato kritika chorvatsko-českého systému EET se přesto může minout cílem. Platná by byla v případě, kdyby ministerstvu financí opravdu šlo pouze o lepší výběr daní, jak samo deklaruje. Ve své balkánské podobě však mají elektronické pokladní systémy proti západní Evropě jednu výhodu. Shromažďují na jednom místě informace o tržbách, tedy pohybu zboží. Vzniká tak ohromná databáze o obchodnících, která se dá využít k likvidaci konkurence a k posílení vlastní pozice na trhu.

Je pravda, že databáze nebude po osvobození e-shopů úplná, netratila by však na hodnotě u potravin, kde se obchodování přes internet prosadilo minimálně. Pokud by třeba ministr financí Babiš podlehl střetu zájmů a umožnil přístup do databáze své potravinářské firmě Agrofert, poskytl by jí královský dar.