V zahradě se Sudkem

Dlouho nevyužívaná památkově chráněná Rothmayerova vila v pražských Střešovicích se veřejnosti otevře sice až příští rok, ovšem fotografie vily jsou k vidění již nyní. Až do poloviny června probíhá v galerii Ars Pragensis na Malostranském náměstí výstava nazvaná Vzpomínky na Rothmayerovu vilu fotografa Richardy Homoly. Tu před půl stoletím fotografoval i Josef Sudek.

Richard Homola vytvořil cyklus fotografií zachycující atmosféru zahrady a vily architekta Otto Rothmayera, spolupracovníka Josipa Plečnika, ještě před její aktuálně probíhající rekonstrukcí. 

Sám autor o Rothmayerově vile a přilehlé zahradě říká, že jsou fenoménem, který asi určitým způsobem zasáhl většinu českých fotografů. ,,Pro mne to byl od začátku mé fotografické kariéry imaginární prostor, nedostižně zachycený Josefem Sudkem, který snad ani neexistuje, a pokud ano, tak je normálním smrtelníkům zapovězen,“ dodává.

,,Při vstupu do zahrady Otto Rothmayera jsem vnímal přesně ten krásný pocit, jako když se vám po dvaceti letech plní mladický sen.“

Homolovi se nakonec kultovní prostor navštívit podařilo. ,,Při vstupu do zahrady Otto Rothmayera jsem vnímal přesně ten krásný pocit, jako když se vám po dvaceti letech plní mladický sen. Zahrada a vila ani po padesáti letech (kdy je fotografoval Josef Sudek, pozn. red.) neztratily nic ze svého genia loci,“ zdůrazňuje fotograf.

Toto magické místo popisuje autor slovy: ,,Je to prostor, který je od okolního světa oddělen téměř neprostupnými živými ploty. Je světem sám pro sebe, kam okolní existence proniká pouze v podobě cinkání tramvají a houkání sanitek patřících k protější vojenské nemocnici.“ Homola zdůrazňuje, že na každém kroku člověk nachází Rothmayerem pečlivě aranžované artefakty a kameny - ať už jsou snadno viditelné, skryté pod větvemi nebo jen tušené v nejzazším koutě zahrady. ,,V takovém prostoru může být člověk sám se sebou, fotografovat a u každého kamene se potkávat se Sudkem a s Rothmayerem,“ uzavírá své dojmy ze zahrady.

Kdo je Richard Homola?

Tvorba Richarda Homoly navazuje na tradici české velkoformátové fotografie, mezi jejíž představitele patří Josef Sudek, Karel Kuklík, Jan Reich nebo Emila Medková. Hlavní těžiště Homolových fotografických cyklů spočívá především v zobrazení krajiny a architektury, a to ve všech jejich aspektech. 

Richard Homola během své více než dvacetileté umělecké činnosti připravil čtyřicet šest samostatných výstav, z nichž tři proběhly v zahraničí. Autor pracuje především na ucelených projektech dle předem stanoveného plánu. Projekty pak uzavírá výstavou. Vybírá témata, jež lze většinou charakterizovat zeměpisně, ať už jde o krajinu nebo lidské výtvory. Podstatné však je, že uvedené místo či téma nese silnou emotivní náplň.

Soubory vznikající od roku 2002 realizuje autor až na výjimky velkoformátovou technikou s kontaktními kopiemi. Tímto způsobem vznikly například cykly Máchovo jezero, Český Krumlov, Kutná Hora, Telč, Venezia i další drobnější pražské soubory. Od jara 2013 pracuje Homola na dlouhodobém projektu Svědectví terezínských zdí. Ten má za cíl plošně zmapovat území terezínského ghetta a pro příští generace zachytit co možná nejvíce stop po jeho vězních.