Marné čekání na britskou apokalypsu. ‚Prognostici‘ najednou otočili
Týdeník Echo
NOVÉ
5
Z politicko-ekonomické prognostiky se stává čím dál provařenější a méně důvěryhodná disciplína. Jestli to takhle půjde dál, vyplatí se na ni už brzy úplně rezignovat. Když se někdo dlouhodobě netrefuje a věci dopadají jinak, než odhadoval, jeho očekávání a odhady přestanou všichni brát vážně. Víc než měsíc po referendu o brexitu se ukazuje, jak velkou reputační ranou byl pro těžké váhy globálního byznysu – pro mezinárodní instituce i banky a investiční společnosti velkých jmen. Tragédie (přinejmenším krátkodobá a bezprostřední), která podle nich měla následovat poté, co se Britové rozhodnou odejít z Evropské unie, se nekoná.
Není to jen selhání odhadů, jak se bude chovat někdo jiný. Samy velké banky z londýnské City trpí kolektivní ztrátou paměti na výhrůžky, jimiž před hlasováním plnily veřejný prostor. Právě jejich naplnění mělo přinést ten pád prosperující a rozjeté britské ekonomiky.
Jedním z předních katastrofiků a sýčků byl Mezinárodní měnový fond. Jeho prezidentka, francouzská exministryně financí Christine Lagardeová, varovala před chaosem, který rozhodnutí o odchodu z Unie vyvolá. Na pódiu dělala maskota tehdejšímu ministrovi financí a jedné z hlavních tváří kampaně pro setrvání Georgi Osbornovi, když sypal pečlivě „propočtené“ výhrůžky, jak bude každého Brita odchod z Evropské unie stát 4300 liber ročně. Jak budou ohroženy důchody, investice do zdravotnictví a jak bude potřeba kvůli výpadku veřejných příjmů z oslabené ekonomiky zvýšit daně.
Stejný Mezinárodní měnový fond teď přichází s prognózou, podle níž letos poroste britská ekonomika o 1,7 a příští rok o 1,3 procenta. Jsou to lepší vyhlídky, než jaké má fond pro Německo, Francii a Itálii. Dokonce i Osborne, jehož úřad predikoval tak absurdně konkrétní čísla o dopadech brexitu – která nikdo soudný nemohl spočítat, protože vůbec nevěděl, jaké budou nové podmínky, na nichž se Londýn se svými obchodními partnery v Evropě dohodne –, se stal během měsíce z hlasatele apokalypsy optimistou. „To, že bude Británie mimo Evropskou unii, jí dává šanci vybudovat silnější a pevnější hospodářské a obchodní vztahy s tradičními partnery, ale také svobodu najít si partnery nové.“ Ano, Británie dostane možnost uzavřít bilaterální obchodní dohody s různými partnery mimo Evropu, jimž by se méně obchodnicky naladěné země Evropské unie bránily. Velká skupina zemí od Austrálie přes Jižní Koreu či Indii až po Mexiko už se v Londýně hlásí k vyjednávání o nových obchodních dohodách. Ke katastrofikům skoro stejného kalibru jako Christine Lagardeová patřil i dosluhující americký prezident Barack Obama. I z Washingtonu ale zní, že „je potřeba využít ekonomickou příležitost“ a uzavřít dohodu s Británií „co nejdřív to bude možné“.
