Povede aprílová dohoda s Íránem k jaderné bombě?

Den po aprílu, po mnoha prodlouženích a mnoha odkladech, oznámili ve švýcarském Lausanne americký a íránský ministr zahraničí, že dosáhli příslovečného průlomu v jednání o íránském jaderném programu. To, co zveřejnili, není ještě dohoda, nýbrž pouze parametry definitivní dohody, na kterou si strany daly čas do června. Hned v tu chvíli začal boj o „prodej“ dosaženého veřejnosti.

Titulky typu „Svět vítá jadernou dohodu“ byly v tu chvíli výrazem zažitého reflexu, že jakákoli dohoda je vždy dobrá dohoda, a taky nepřehlednosti všech reakcí a způsobů, jak dohodu hodnotit. Nepřeberné množství reakcí lze ale pro zjednodušení rozdělit na dva typy. Ti, kdo hodnotí to, co je na papíře, se přiklánějí k tomu, že základ dohody je slibný. Ti, kteří připomínají, co všechno dohodě předcházelo, co v ní není a co potřebuje ke svému naplnění, jsou skeptici.

Čtěte také: Jaderná dohoda s Íránem uzavřena, v Teheránu se slaví

Dohoda předpokládá omezení íránského jaderného programu v mnoha důležitých ohledech. Tvrdě redukuje velikost zásob nízce obohaceného uranu, které smí Írán držet, a podrobuje kontrole celý řetězec těžby a zpracování uranu. Redukuje počet centrifug, hlavní technologie pro obohacování uranu, na úroveň potřebnou pro výrobu štěpného materiálu. Zároveň zavazuje Írán k úpravám a mezinárodnímu dohledu nad těžkovodním jaderným reaktorem v Araku – přes ten vede cesta k druhé, plutoniové cestě k získání štěpného materiálu pro jadernou bombu.

Zavazuje Írán ke spolupráci s inspektory Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA). Až po splnění těchto podmínek bude následovat zrušení sankcí. Většina kroků je dohodnuta s platností na minimálně deset let. Američtí vyjednavači vycházejí z předpokladu, že dohodnuté parametry dávají Íránu tzv. breakout time – dobu, za jakou by byl schopen při pádu všech omezení vyrobit jaderný materiál pro bombu – ne kratší než jeden rok. Některé redukce jsou podstatné – Írán musí například redukovat množství uranu o 98 procent, počet fungujících centrifug z 20 000 na 5000. A, jak rádi zdůrazňují vyjednavači, dokud není dohodnuto vše, není dohodnuto nic.

Svázané ruce kontrolorů

To je slunečná strana dohody. Co vidí na odvrácené straně skeptici? Centrifugy, které nebudou v provozu, Írán nemusí zlikvidovat. Budou ve skladech, byť pod dozorem IAEA. Írán nemusí demontovat a zlikvidovat nic. Například ani zařízení ve Fordo, komplex ve skále, který západní rozvědky objevily v roce 2009. Bude z něj vědeckovýzkumné centrum. Obamova administrativa upustila od původně deklarovaného záměru nepřipustit jakýkoli jaderný program, na němž trvala od nástupu do úřadu a s nímž vstupovala do jednání ještě loni. Dnešní dohodou si Írán vymohl právo na zachování kapacity a obohacování uranu. Technické detaily dohody prozrazují jisté nelogičnosti. Pět tisíc centrifug je málo na obohacování paliva pro jaderné elektrárny. Je to počet dostatečný tak akorát pro jadernou bombu.

Celou rozsáhlou analýzu najdete v novém vydání Týdeníku Echo.