Shrnutí a rozloučení profesionálního čtenáře

Deníky rekapitulují, bilancují a věští. Já taky.

Předsilvestrovské vydání je pro noviny spíš smutná povinnost, pro – ehm – profesionálního čtenáře taky. Zamýšlíme se nad tím, co přinesl rok 2014, vyhlížíme události roku nadcházejícího, konstatujeme, že vláda vládne, stěrače stírají a tak dále a tak podobně. Mladá fronta Dnes připomíná nadcházející výročí Havlova prvního novoročního projevu. Při té příležitosti oslovila různé české osobnosti, aby formulovaly nějakou jeho dnešní variantu. Vyšla z toho trochu nuda, zabodoval snad jenom osvědčený senátor Veleba: „Mohli jsme být dál, než ve skutečnosti jsme. Nicméně je tu nová vláda, která má své vize a k lidem je mnohem přátelštější. Na Pražském hradě sedí prezident, který hájí české národní zájmy. Pokud to všechno vydrží, pak nastane vzestup, uklidnění ve společnosti a pohneme se kupředu. Máme na to, věřím v to, přeji si to a naši lidé na to netrpělivě čekají.“ Jupí.

S dějinným optimismem senátora Veleby koresponduje otvírákový titulek Lidových novin: „Češi uvěřili v lepší časy. Obchody mají žně“. Hospodářské noviny v prognostickém textu konstatují, že „předpovídat, jak do politického života v roce 2015 zasáhne prezident, je nemožné. Miloš Zeman je natolik nepředvídatelnou osobou, že ve svém úřadě může udělat prakticky cokoliv. Nad Hradem visí jediná otázka: Jak dlouho ještě nechá Zeman úřadovat kancléře Vratislava Mynáře, který ani po bezmála dvou letech ve funkci stále nemá bezpečnostní prověrku.“ Možnosti toho „prakticky cokoliv“ jsou podle mě značně omezené různými prezidentovými osobními dispozicemi, které mu zabraňují vyvíjet činnost, řekněme, soustavnou a soustředěnou. Jinak k těm zavěšeným otázkám. Často provádím vizuální kontrolu prostoru nad svou hlavou za účelem zjištění přítomnosti tam levitujícího otazníku, jsem si totiž vědom slov klasika: Nikdy se neptej, nad kým visí otazník, visí nad tebou.

Čímž se dostáváme k provoznímu oznámení zásadnějšího charakteru. S koncem roku končí i tahle rubrika – alespoň v dosavadní podobě. Děje se tak z úplně jednoduchého důvodu. Psát tyhle každodenní komentované výcucy mě docela bavilo a snad se našlo i pár lidí, jež je bavilo číst. Časem se ale ukázalo, že to je veliký požerák energie a času, které pak chybí jinde, u textů víc autorských, jež pak jeden trochu šidí nebo kvůli nárokům každodenního provozu zůstanou jenom v podobě nenaplněného záměru. Možná je to jenom taková sebestředná iluze, ale mám pro ten příští rok nějaké větší plány, které by se mi při omezeních daných tímhle „rozvrhem hodin“ asi těžko povedlo naplnit. Mimo jiné bych chtěl víc psát do našeho týdeníku, na což se docela těším, na webu bych měl občas publikovat nějaké komentáře či recenze, bude-li co k recenzování. Jsem rád, že jsem měl příležitost tuhle rubriku tenhle rok obhospodařovat, díky za přízeň i za ohlasy. A hezký nový rok vám všem. Možná je to tím, že už mi trochu kape na karbid, ale vzhlížím k němu s nadějemi.