1

S Romy se v této zemi šíbuje jako s materiálem už šedesát let

V nejchudších a nejzanedbanějších oblastech této země mají novorozenci naději na podobně dlouhý život jako jejich vrstevníci v zaostalých afrických zemích Burundi nebo Guinea-Bissau. Lépe na tom jsou i Indové nebo Keňané. Tvrdí to Agentura pro sociální začleňování a není důvod si myslet, že v tomhle přehání. 

Takzvaných vyloučených lokalit je v České republice šest set a žije v nich 95 až 115 tisíc lidí. Před deseti lety to bylo 60 až 80 tisíc v 310 lokalitách. Počet se tedy zdvojnásobil, lidí tam přibylo, díky vysoké porodnosti, o třetinu. 

Nikdo z nás by tam nechtěl přenocovat a většina tam nikdy ani nestrčila nos. Tato místa jsou však nedílnou součástí téhle země, patří k ní a v něčem ji reprezentují. Jejich příšerná podoba ukazuje, jak se u nás řeší největší sociální problém, který tato pomalu, ale jistě bohatnoucí a přitom pořád dosti rovnostářská společnost má.

Řeší se tak, že se předstírá, že tento křiklavý nepoměr mezi saturovanou většinou a v bídě přežívající menšinou neexistuje. Hasí se sociální korupcí, dávkami, které stačí na sebezničení a vegetování, ke kterému je řada z těch lidí odsouzena ještě dřív, než se narodí. O nějakém řešení není ale ani řeči, ono by to totiž bolelo, stálo by to hromadu peněz a nelíbilo by se to nikomu, ani většině, kterou by to obtěžovalo, ani těm k bídnému životu přizpůsobeným Romům, jejichž způsobu života by se to nutně dotklo. 

A tak, jako by se čekalo, až to jednou přijde a dojde k tomu, na co si většinové obyvatelstvo zadělává. Na rasové a sociální bouře. S jiným etnikem by už přišly. Gadžové mají problematické štěstí, že aktérem potenciálního výbuchu by byl lid, který se nebouří. Nemá cílenou agresivitu v krvi, je spíše pasivní a impulzivní než cílevědomý (to není vůbec), nikdy ostatně nevedl žádnou útočnou válku, vojně se vždy vyhýbal a organizovanost, natož bojová disciplinovanost, ba dokonce fanatismus jsou mu  na rozdíl od takových Arabů v západní Evropě cizí. 

Naši Romové, cikáni, jsou páriové naší do sebe zahleděné, se sebou jaksi spokojené společnosti, která našla výborný způsob, jak „romský problém“ (a že skutečně existuje!) řešit: vystěhovat je do zpustlých stodol, do teletníků, někdy to jsou i pěkná stavení; kdysi naši předci odtamtud vyhnali předchozí obyvatele, jak skvěle nám zase poslouží.

S cikány se v této zemi šíbuje jako s materiálem už šedesát let: po vyhnání Němců posloužili jako hmota, kterou bylo možné navézt do děr ve zpustlém pohraničí. Celé kolonie se přesazovaly ze slovenských osad do historických měšťanských domů v západních a severních Čechách. Když se Češi v rámci budovatelských úspěchů rádi stěhovali ze zchátralých domů v historických centrech svých měst do moderních paneláků, cikáni opět přišli vhod. Nastěhovali se (čili byli nastěhováni) do renesančních a barokních haluzen, ve kterých nikdo nechtěl bydlet. Byla tam zima, vlhko a nerovné zdi. Nyní je umíme opravit, zcivilizovat a je pěkné bydlet ve starém domě. Neplatiče, jaká náhoda, že právě cikány, jsme vyvezli. Kam? Některé do unimobuněk. Jiné do zpustlých baráků co nejdál od města, nejlépe v noci.

Každý rok tak dál vznikají desítky, možná stovky nových ghett, jež vznikla jako „rozumné, rázné a spravedlivé řešení“ problému s nepřizpůsobivými obyvateli, Romy. Je to řešení, kterému většina společnosti tleská, ale jeho důsledkem je časovaná bomba.

Už tiká. Kdesi na samotách, na opuštěných předměstích, v rozpadlých barácích, uprostřed louží, smetí a odpadků, za něž máme i ty lidi, kteří mezi nimi žijí. Že to nevidíme či nechceme vidět to není romský, to je náš český hromský problém. 

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.