Ukrajinská cesta od bankrotu přes válku k bankrotu za přispění Západu

Komentáře

Daniel Kaiser

Petro Porošenko žádá od Mezinárodního měnového fondu 2,7 miliard dolarů k 4,6 miliardám už poskytnutým na jaře. Jinak podle ukrajinského prezidenta jeho zemi hrozí státní bankrot. Peníze by prý šly především na armádu (Ukrajina chce z pochopitelných důvodů vybudovat největší armádu v Evropě). Po krizi ruského rublu je to další důkaz, jak akutní ohnisko neklidu a hospodářské nestability se na východě Evropy vytvořilo. Bylo to nutné?

Alternativní historie, tedy co by bylo, kdyby se to či ono stalo jinak, je v tomto případě dost jednoduchá. Před rokem a něco, do konce listopadu 2013, několik let probíhala jednání mezi Kyjevem a Bruselem o asociační dohodě s EU. Loni na podzim z úst ukrajinského prezidenta (tehdy Viktor Janukovyč) taky zaznívala slova o státním bankrotu země, i tehdy byla před Západem natažená dlaň. Německý časopis Der Spiegel otiskl před měsícem v čísle 48 rekonstrukci tehdejšího dění, z níž vedle agresivity ruského prezidenta Putina, která ale není překvapivá, jasně vysvítá amatérismus "Západu". 

Rusové pro případ asociační dohody s EU hrozili Ukrajině odvetou (ze svého pohledu pochopitelně, měli s ní de facto zónu volného obchodu), která by byla podle propočtů, s nimiž při jednáních s Evropou operoval Kyjev v řádu několika miliard dolarů ročně. Komisař pro rozšíření Štefan Füle podle Spiegelu Ukrajincům, kteří vyděračsky, ale především zoufale doufali, že EU ruku v ruce s MMF jim stejné peníze poskytne v půjčkách, řekl něco posměšného v tom smyslu, jestli už mají propočítané škody i pro případ, že by na Ukrajinu dopadl meteorit. Angela Merkelová ještě v době, kdy Janukovyčovi šlo už jen o peníze na dřevo a bylo mu naprosto jedno, jestli přijdou ze západu nebo z východu, byla fixovaná na propuštění uvězněné političky Julie Tymošenkové (Že si spletla dobu, vyplývá například i z dalšího momentu lidskoprávního imperialismu: je raný podzim 2013, Putin už Ukrajincům dává najevo, že je hospodářsky přidusí, a Merkelová při svém dlouhém telefonátu s Putinem řeší zadrženou posádku lodi Greenpeace.) Brusel přestal trvat na svobodě pro Tymošenkovou v den, kdy Janukovyč asociační dohodu definitivně odmítl podepsat a kdy i prozápadní křídlo v jeho vládě už vidělo, že zvrat by byl možný jen tehdy, kdyby Západ předešel Putina a miliardy poskytl sám. 

Takže je začal poskytovat o pár měsíců později, po svržení řádně zvoleného prezidenta ulicí, po brutálním násilí z obou stran, po stovkách a dnes už několika tisících mrtvých, poté, co rozpolcená země dala Kremlu šanci na výboje, o jaké se možná původně Putinovi ani nezdálo.

Na Ukrajině bylo třeba znovu zavést povinnou vojnu (aktuálně ji Porošenko prodlužuje z roku na rok a půl), Kyjev podle západních odhadů na východě země denně proválčí šest milionů dolarů.

Nebýt krachu v jednáních Janukovyče s Unií, Majdanu a všeho dalšího, vstupuje dnes Ukrajina pomalu do předvolební kampaně. Janukovyčovi by termín vypršel v březnu 2015 a pokud by závisel na úvěrové lince ze Západu, těžko by si mohl dovolit uspořádat jiné než svobodné volby.

Dnes je na Ukrajině prozápadní většina v obyvatelstvu, ale to se může změnit, až se vytratí popularita dnešní garnitury (zatím se tam vždycky vytratila rychle), a až si Ukrajinci všimnou, že v EU se snad s výjimkou Poláků nikdo nehrne do jejich přijetí. Šéf komise Jean-Claude Juncker nedávno prohlásil, že po dobu jeho mandátu nebude žádný nový uchazeč přijat,  Francie má dokonce zákon na to, že každé nové rozšíření musejí odhlasovat Francouzi v referendu, atd.

Dění na Ukrajině za poslední rok - od státního bankrotu přes válku ke státnímu bankrotu - se nedá nazvat jiným slovem než katastrofa, a bohužel silná slova si historici budou muset vyhradit i pro výkon těch politiků na Západě, kteří měli Ukrajinu v gesci.