Příliš „bílí“ Oscaři?

Všichni herci a herečky v hlavních i vedlejších rolích, kteří letos byli nominovaní na Oscara. Tentokrát to ale vyvolalo o dost pobouřenější reakce, známý režisér Spike Lee oznámil, že bude vyhlašování cen akademie bojkotovat, svoje pobouření v rozhovorech pro média a na sociálních sítích ventilovali známí černošští umělci a tvůrci s nimi se solidarizující.

Vedení americké akademie oznámilo, že do roku 2020 zvedne podíl žen a zástupců menšin ve svém členstvu, jež o Oscarech hlasuje. Vzrušenou debatu o „jednobarevných“ Oscarech je snadné zařadit do momentálně oblíbených šablon zešílevší politické korektnosti nebo naopak všem ušlechtilým řečem navzdory přetrvávajícího rasismu. Domnívám se ale, že vychází spíš z v něčem mylného vnímání Oscarů, představy, že by ceny americké akademie (a i jiná podobná ocenění lokálního i globálního významu) měly být jaksi reprezentativní a to nejenom v ohledu rasového složení nominovaných, a že takové být mohou.

Pro jistotu ale dodávám. To, že černým hercům a dalším zástupcům menšin složení letošních kandidátů připadá podivné, cítí se jím být dotčeni, je naprosto pochopitelná reakce. A kdyby někdo hledal mezi loni premiérovanými filmy takový, v němž by afroamerický herec podal výkon toho druhu, za nějž se dostávají Oscary, jistě by našel – třeba Michael B. Jordana za hlavní roli v Creedovi (nominovaný za něj byl Sylvester Stallone ve vedlejší roli), jednom z mála snímků, který loni vysoce ocenila kritika i publikum. Zmiňován byl i výkon Idrise Elby v dramatu o dětských vojácích v Africe Beast of No Nation a další.

Jenomže v případě Oscarů je těžké mluvit o tom, že se někomu stala křivda navíc z velmi specifického důvodu. Kdyby o cenách akademie rozhodovala nějaká rada moudrých po dlouhém rokování, v němž by se snažila dojít k co nejspravedlivějšímu verdiktu, asi by se po ní dalo chtít, aby brala ohled i na rasové složení seznamu nominovaných. Kdyby se o nominacích hlasovalo jaksi negativně, akademici (z velké většiny běloši) by z nějakého seznamu vyškrtávali ty, kdo podle nich nominovaní být nemají, a výsledkem by bylo totální „zbělení“, možnost rasismu by se vnucovala.

Je to ale jinak – stovky a tisíce lidí, někdo po dlouhém zvažování, někdo od boku, pošlou svůj výběr, mechanicky se to sečte, prvních pět postupuje, kolik lidí pro ně hlasovalo, se nezveřejňuje, což je, myslím, správně. dá se předpokládat, že podpora převážné části nominovaných nebyla většinová, jejich menšiny jen byly největší – dá se z toho něco vyvozovat? Podle mě hodně málo, na strukturovanější soud by člověk musel mít detailnější informace.

Skladba nominovaných je výsledkem mnoha a mnoha individuálních preferencí, reklamních kampaní, jež na členy akademie cílí, lobbingu, který je ale vždycky veden ve prospěch nějakého jednotlivého filmu, ne nějak rasově. Odehrává se v prostředí, které se na jednu stranu velmi okázale hlásí k nějakým hodnotám, zároveň je to taky průmyslové odvětví hledící si peněz, o slávě ani nemluvě. Na Oscarech tohle prostředí především oslavuje samo sebe, nemá význam v nich hledat něco víc, zprávu o stavu hollywoodské kinematografie nebo třeba jen pokus je zprostředkovat. K loterii mají jistě blíž a tahle povaha je v DNA Oscarů. Snaha nějak zvenku zařídit, aby byly ceny akademie „barevnější“ může paradoxně vést k tomu, že příští třeba afroameričtí laureáti, budou vnímáni – třeba naprosto nespravedlivě – jako ti, kdo naplnili kvótu.