V EU vzrůstá strach z drahých energií, zelená opatření ale zesilují

Fenomén rostoucí inflace nechával Evropskou centrální banku (ECB) dosud chladnou. Nyní se však někteří její ekonomové začínají obávat toho, že neúnosně drahé energie jsou až příliš velkým ohrožením a banka by měla v rámci krocení inflace šlápnout na brzdu. Evropa si je vědoma toho, že ceny žene nahoru nucená energetická transformace, zelených opatření se však nehodlá vzdát a nadále je obhajuje. „Rychlý růst cen uhlíku pomáhá urychlit zelený přechod a světová ekonomika bude muset projít dalekosáhlou transformací,“ tvrdí členka představenstva ECB Isabel Schnabelová.

Inflace v eurozóně v prosinci činila rekordních pět procent, a nacházela se tak vysoko nad dvouprocentním cílem ECB. Banka však dosud nezpřísňovala politiku s argumentem, že růst cen sám odezní, protože hlavní důvody vysoké inflace jsou přechodné jednorázové faktory. Šéfka banky Christine Lagardeová před Vánoci tvrdila, že už inflace dosáhla vrcholu a začne brzy klesat, a že zvýšení sazby ani v roce 2022 není pravděpodobné.

Drasticky zdražující energie, které jsou značným důsledkem zelené evropské politiky, se však do vysoké inflace samozřejmě také podepisují. Že energetická transformace a cílené navyšování cen „špinavých“ fosilních zdrojů cenovou hladinu ženou nahoru, zaznělo v projevu členky představenstva ECB Isabel Schnabelové. Ta je přesvědčena, že se vysoká inflace udrží jen na krátkou dobu, přesto nevylučuje, že by ECB proti růstu cen mohla brzy zasáhnout.

„Měnová politika Evropské centrální banky si nemůže dovolit jen nečinně přihlížet růstu cen energií, pokud představují riziko pro cenovou stabilitu ve střednědobém horizontu. Zatímco v minulosti ceny energií často rychle rostly a poté klesaly, současná potřeba bojovat se změnou klimatu a dosáhnout cílů Pařížské dohody může znamenat, že náklady na fosilní energie mohou nejen zůstat vysoké, ale že budou ještě růst,“ vyjádřila se Schnabelová.

Centrální banky jednotlivých států se budou muset rozhodovat, jak velké riziko pro cenovou stabilitu přechod na zelenou ekonomiku představuje a jak moc zdražující energie narušují jejich inflační cíle.

Ačkoliv právě péče o cenovou stabilitu je primárním úkolem všech centrálních bank, Schnabelová tvrdí, že nastala doba, kdy se banky s tímto konsensem budou muset ve jménu zelené transformace rozejít. „Rychlý růst cen uhlíku pomáhá urychlit zelený přechod a světová ekonomika bude muset projít dalekosáhlou transformací,“ je ekonomka přesvědčena.

I přesto, že Schnabelová přiznává, že přechod na obnovitelné zdroje energie, které v současnosti v EU zajišťují pouze asi dvacet procent spotřeby energie, nedokáže uspokojit rychle rostoucí poptávku, je přesvědčena, že unie se vydává správným směrem.

Obhajuje tak například i systém obchodování s emisními povolenkami, které si musejí podniky draze kupovat a které ceny energií také významně ovlivňují. Začátkem prosince se cena povolenky dostala nad 90 eur, což bylo ještě do nedávna nepředstavitelné. „Měřitelný nárůst cen uhlíku pomůže urychlit zelený přechod. Pokud je trvalý, silně odrazuje od nových investic do nosičů energie z fosilních paliv,“ schvaluje nárůst ceny Schnabelová.

„Situace může ECB brzy dohnat“

„ECB zajímá inflace, ale bohužel rostoucí úrokové náklady některých zemí by mohly být obrovským protiinflačním tlakem. Dnes to pořád ještě vypadá, že nabídkové šoky jsou dočasné, ale pokud by se ukázalo, že například ceny energií už nespadnou a na rekordních úrovních se usadí, byl by to dlouhodobý negativní šok, kterému by mohla současná politika ECB odpovídat. Jinými slovy, ECB mohla současnou politikou předehnat situaci ve světě, která ji ale brzy může dohnat,“ uvedl pro Echo24 hlavní ekonom instituce Roger Dominik Stroukal.

Modelově by pak podle Stroukala současné sazby a kvantitativní uvolňování mohly odpovídat novému standardu. „Pokud ne, ECB bude muset dříve či později sazby zvýšit. Doufá ale, že by to mohlo být v situaci, kdy poroste poptávka takovým tempem, že by vyšší sazby mohly jižní státy ustát.

Evropská banka nejenže neutahuje šrouby své měnové politiky, aby inflaci snižovala, ale ještě podporuje unijní ekonomiky tím, že nakupuje vládní i korporátní dluhopisy a akcie soukromých firem bez ohledu na jejich rizikovost.

„Konec nákupů může znamenat významný a zároveň nebezpečný propad trhu, protože trh si navykl na nákupy centrálních bank, které nehledí na výnosnost aktiv, ale plní svůj mandát finanční s cenové stability. Ani pro ECB nebude snadné ustoupit z nákupů, protože některé státy jsou na nákupech ECB závislé vzhledem k vlastnímu suverénnímu riziku, jako například Řecko a Itálie,“ vyjádřila se již dříve pro Echo24 hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.