O mikronemorálnosti a pomrkávací politice

Ministrovi financí jeho kritici občas vytýkají, že při svých plánech ušetřit desítky miliard tak, aby nebylo nutné zvyšovat daně, se spletl v řádu. Zatím jeho ideje skutečně, i v oficiálních odhadech, mívají potenciál ušetřit v řádu desítek milionů. Nicméně Babišův návrh zrušit daňové slevy odborářům ukazuje, že peníze do rozpočtu nejsou vždycky to jediné.

Daňovou slevou stát odborářům kompenzuje členské příspěvky, stojí ho to podle Babišových údajů asi 60 milionů korun ročně. To, jak si všiml místopředseda vlády Bělobrádek, rozpočet skutečně nevytrhne. Kromě příjmů do rozpočtu je tu však ještě celková nepřehlednost daňového systému a přehlížený princip nezvýhodňovat jedny před druhými.

Stát tím, že kompenzuje odborářům část členského příspěvku a tak jim částečně platí členství, odborům zajišťuje příjmy. Odbory jsou ale velmi nevděčný příjemce. Notoricky vypadávají ze své role a vyslovují se k vysoké politice, kritizují vládní linii často i ve věcech, do nichž jim coby jednomu ze tří v tripartitě, nic není. Největší mezi odbory, Českomoravská komora odborových svazů, se přitom vždycky tváří tak dlouho tak moc nezávisle na stranické politice, až její šéf vstupuje na nějakou kandidátku ČSSD, většinou do parlamentu. 

Nejsou to ani dva roky, co tehdejší šéf komory a dnešní vládní poslanec Zavadil o Nečasově vládě prohlásil, že je nejhorší od roku 1950, což je už jen stupínek pod přirovnáním k nacistům. Nevadilo mu současně od tak zločinecké vlády přijímat významnou finanční pomoc. 

Věcně vzato má tedy Babiš pravdu. Sleva pro odboráře je jednou z mnoha slev, na které neorganizovaná většina nedosáhne, a proto výpadek v příjmech doplácí sama. Je to mikronemorálnost.

Co ale s politickými argumenty koaličních partnerů, že by úspora nebyla významná a kvůli takovému pakateli že nemá cenu znepřátelit si mocné odbory? Plynou z toho dva závěry. Za prvé návrh zřejmě neprojde, je proti němu sociální demokracie i strana lidová. 

Za druhé zřejmě ani není smyslem toho návrhu, aby se uskutečnil. Přiřadí se k Babišovovu pomrkávání na všechny ty voliče, které levicové směřování kabinetu zneklidňuje a bude ještě víc. Je to verbální politika, která ho zatím nic nestojí: dějí se blbiny, i já na ně tu a tam přistoupím (zrušení druhého penzijního pilíře, zdravotnických poplatků atd.), ale v duchu jsem s vámi. To, že se politika dělá pomrkáváním, zatím ministru financí vychází. Hned po rozhořčení nad údajnou zkorumpovaností předchozího režimu je klíčovou emocí v jeho voličském táboře vděk středních vrstev, že tu neřádí rudo-oranžová koalice vyztužená právě odbory. 

Lidí, jichž by se návrh na zrušení daňové slevy dotkl, je něco málo přes půl milionu. Andrej Babiš se ale dnes cítí tak silný, že si může dovolit cvičně podráždit parapolitickou organizaci vlastně podobně, jako když  kdysi jeho předchůdce Miroslav Kalousek vyrážel před úřad hádat se s odboráři tak, aby to večer ve zprávách viděly i ty tři čtvrtiny práceschopných Čechů, které v odborech nejsou.