Když rakev, tak švédskou
Při středě se přiměřeně analyzuje – především možnosti ekonomických sankcí vůči Rusku obecně a možný dopad agrese na Krymu na temelínský tendr zvlášť. Ivo Rittig a Jana Nagyová něco nekalého tajně prováděli s tajnými materiály, tvrdí policie. Okolnosti případu jsou ale zatím dost nejasné – asi tajné nebo tak něco.
Lidové noviny pořídily rozhovor se známým a na Rusko se specializujícím britským novinářem Edwardem Lucasem. V něčem protiřečí rozšířené představě, podle níž reakce Evropy a zvlášť Německa na ruský vpád na Krym byla mdlá a bezzubá. „Před třemi roky by mě nenapadlo, že uslyším tak tvrdě mluvit o Rusku Finy nebo Švédy. A změnila se i ekonomická mapa. Objem obchodu Německa s visegrádskou čtyřkou je větší než jeho objem s Ruskem. (…) Nepodceňoval bych Steinmeiera (německého ministra zahraničí). Na konci ruské invaze do Gruzie v roce 2008 se Steinmeier snažil ukončit konflikt a navrhl konfederativní model Gruzie jako cestu ven, s níž mohli všichni žít. Rusové to ale odmítli. Pro Steinmeiera to bylo velmi ponižující. Myslím, že ho to něco naučilo. Co nyní slyším od Poláků, je nadšení ze Steinmeiera a také Fabiuse v Kyjevě, když se domlouvala dohoda s Janukovyčem.“
Bývalý ministr obrany Luboš Dobrovský v rozhovoru pro Hospodářské noviny vidí Vladimira Putina jako jasného vítěze a Západ jako prohrávající stranu. „Putin svou hru už vyhrál. Vstoupil ruskými vojsky na území cizího suverénního státu a významnou částí obyvatel byl vítán. Bude velkorysý a zůstane jen na Krymu. Zatím. Nepřipravenost Západu je prohra západní politiky a diplomacie dobré vůle. Bude-li Putinova 'skromnost', že zůstane pouze na Krymu a nepůjde dál, považována za jeho prohru, bude to naše prohra.“
Jan Macháček v komentáři pro stejný deník poznamenává, že případné snaha emancipovat se ze závislosti na dodávkách ruského plynu a ropy bude něco stát. „Pokud současná krize povede (a logicky by měla) k větším investicím do omezení energetické závislosti na Rusku a k větší geografické i technologické diverzifikaci zdrojů, bude to vyžadovat masivní investice a ty mohou energie dál zdražit, a to v situaci, kdy ceny ženou nahoru obnovitelné zdroje a levný americký plyn. Nebo se tyto investice budou muset stát rozpočtovou prioritou, tudíž se bude škrtat jinde. Je to někdo ve střední Evropě připraven voličům vysvětlit? Tendr ČEZ na Temelín bude brzy zrušen. Pokud bude do jádra chtít investovat stát, tak vězme, že žádná americká či francouzská firma nikdy nenabídne tak generózní podmínky financování výstavby jako Rusové. Buďme na to připraveni.“
MF Dnes si všímá, že do počínající debaty o dostavbě Temelína v souvislosti s obsazením Krymu se nijak moc nezapojil Jan Mládek, ministr průmyslu a obchodu, do jehož resortu Temelín patří. „Přesněji – vydává obecná prohlášení. Dříve kvůli svým vztahům s ruskými milenkami nezískal bezpečnostní prověrku a teď nechce čelit nařčení, že hájí ruské zájmy. Ukazuje se, že mladá česká vláda se po invazi Ruska na ukrajinský Krym neshodne na strategické věci.“ Mládkovy vztahy mě, přiznávám, zas až tak nezajímají. Jeho uznalé řečnění o Sovětském svazu, coby slovanské federaci, ale nějak nemůžu vytěsnit, i když bych docela rád. Deník popisuje rozdělení „rolí“ ve vládě: jestřábi Stropnický a Dienstbier, na opačné straně Mládek, premiér někde mezi, kde jinde taky – půda tam bývá nejpevnější.
Empaticky popisuje dilemata českého premiéra Alexandr Mitrofanov v Právu. „... eventuální krach obchodu s Ruskem by tento cíl (snížení nezaměstnanosti pozn.aut.) oddálil a nakonec učinil nedosažitelným. Stala by se z toho pro tuto vládu, ale hlavně pro Českou republiku, vstupenka do další krize. Je zřejmé, že Sobotka chce udělat vše, aby k tomu nedošlo. Jenže musí přitom prožívat hotová muka. Hlavně kvůli tomu, že některé věci, které ovlivní jeho roli šéfa české vlády, nemá ani nemůže mít pod kontrolou a může se jen tvůrčím způsobem snažit vytřískat z okolností co nejlepší výsledek pro sebe i pro zemi.“ Doufám, že předseda vlády žádná muka neprožívá. Vědomí, že nemám soustu věcí pod kontrolou a schopnost tohle přijmout, patří k základní mentální výbavě dospělého člověka. A jakkoliv má očekávání ve vztahu k Sobotkově kabinetu vskutku nejsou přehnaná, alespoň elementární vyzrálost bych si u jejích členů dovolil předpokládat.
Skutečně barvitou soudničku přinášejí Hospodářské noviny. Popisují jakési složité šméčko s rakvemi. Hynek Čech nakupoval aušusové rakve v Polsku, tady je vydávala za luxusní švédské, což mělo mimo jiné doložit, že na nich byla samolepka se švédskou vlajkou (nice touch, říkají takovým věcem mladí). A propagoval je ve svém časopise Pieta, ten titul v nabídce této rubriky zjevně chybí. V dalších fázích podfuku podle soudu využíval služeb slovenského bezdomovce Gejzy Demetera, který vystupoval jako španělský podnikatel a doktor filozofie Carlos Ramirez. Jako kdyby se kolem mě sevřela hřejivá náruč domova, když jsem to četl. A v něčem mě přerod Gejzy Demetera v Carlose Ramireze připomněl Třešňákovu povídku o romských kopáčích, kteří se na pražské diskotéce „převtělují“ do íránských ropných magnátů (Nebo to byli Italové? Už nevím.) Ještě by mě zajímalo jestli byl pseudonym Carlos Ramirez vybrán v myšlenkách na slavného teroristu Carlose, občanským jménem Ramireze – Sancheze. Ale i kdyby ne – takhle to naprosto stačí.
Lidové noviny na titulní straně oznamují, že „Biometan zažehl boj o regulační úřad“. S jistou mírou studu přiznávám, že představa biometanu zažehávajícího cokoliv, natožpak úřad, ve mně spustila proud naprosto infantilních asociací nehodných této veskrze seriózní rubriky.
