Zvýšení minimální mzdy je šidítko pro nejhůře placené. Ti o práci přijdou první
POPULISTICKÉ KROKY SOUČASNÉ VLÁDY
ROZHOVOR
Foto: Printscreen/YouTube
Zvyšování minimální mzdy je odborářsko-sociální šidítko, sociální inženýrství a medvědí služba, která míří na necelá 3 procenta zaměstnanců pobírající minimální mzdu. V rozhovoru pro deník Echo24 to říká Karel Havlíček, předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků. Podle něj zaměstnanci, kteří díky novému rozhodnutí vlády budou pobírat „o pár stovek korun navíc“, přijdou v případě krize na řadu jako první.
V čem vidíte hlavní problémy a nebezpečí spojené s navyšováním minimální mzdy?
Zvyšování minimální mzdy je neúměrné a k ničemu dobrému nevede. Je to jakési odborářsko-sociální šidítko, které krátce uspokojí, dlouhodobě ale nic nevyřeší. Je to taková medvědí služba. Míří to na základní profese, které tím ale samozřejmě nebudou uspokojeny v dlouhodobé perspektivě. Dotýká se to nejzranitelnější skupiny pracovníků, která bude v době jakéhokoliv poklesu nebo krize první, kdo z firmy odejde. Bohužel nebude žádná jiná cesta, protože to minimum bude definované a nebude se moct jít pod jeho úroveň. 2-3 procenta pracovníků, kteří minimální mzdu pobírají, dnes možná zatleskají, ale ve finále na to doplatí nejen oni, ale i většina ostatních pracovníků, kteří budou mít s průběžným nárůstem mezd určité problémy.
V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.
Jaké problémy?
Kvůli vyšší minimální mzdě se automaticky zvýší i tzv. zaručená mzda. Tím pádem firmy, které mají vícero pracovníků na minimální mzdu a hlavně na zaručenou mzdu, budou do určité míry v kleštích, protože jim stát tímto sociálním inženýrstvím diktuje, jak mají platit. Firmy ale nedokáží rozdělit mezi pracovníky o mnoho více peněz, takže nebudou moci přidat tam, kde by za normálních okolností zvýšily mzdy. Takže mnozí výkonní pracovníci, kteří oprávněně očekávají spravedlivé navýšení mezd, nebudou uspokojeni. To je nepřijatelné sociální inženýrství. Dnes to ještě sneseme, protože ekonomika roste. Ale v momentě, kdy bude krize nebo nějaký větší výpadek trhu, tak to na firmy dopadne a tato skupina zaměstnanců bude muset odejít, protože náklady na jejich práci budou vyšší, než bude jejich reálný výkon.
Má tedy podle vás minimální mzda nějaký význam? Protože existují i názory, že by vůbec neměla být stanovená, že je to prostě záležitost vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.
Ty ekonomické diskuze probíhají už desítky let. Já si myslím, že když už je stanovená, tak nemá cenu ji opouštět. Určitý význam má, ale musíme s ní zacházet velmi citlivě a nesmí se stát, že se stane populistickým nástrojem – a to je u nás naprosto typické. Pokud by minimální mzda měla předem definovaný vzorec, od kterého by se odrážela, nebyly by kolem toho hysterické a emotivní debaty, kdy každý hájí své zájmy, namísto aby s nadhledem vyhodnotil všechny dopady. Musí se prostě nastavit jasná pravidla, jak se bude měnit.
Současná vláda se chlubí tím, že za poslední 4 roky zvýšila minimální mzdu o 43,5 procenta, ale o stejně tolik procent tratili živnostníci, kterým se úměrně s navyšováním minimální mzdy zvyšují odvody na sociálním a zdravotním pojištění.
To bych řekl, že je zase trochu populistický názor té druhé strany. Sociální a zdravotní pojištění se nezvedlo, pokud nebereme to, že se každý rok řádově o desítky korun navyšovalo podle průměrné mzdy. To není částka, která je pro živnostníky smrtelná. Jestli měl někdo osmnáct set a další rok má osmnáct set padesát, to nepovažujeme za žádné fatální zvýšení, kopíruje to růst ekonomiky a tím i průměrné mzdy, navíc to není skokové. Ale to, co nastalo u minimální mzdy, je zásadní věc. To už je skoro 45 procent. A i když připouštím, že předtím se nějakou dobu nezvedala, tak nabíledni je to, že produktivita nevzrostla o 45 procent. A minimální mzda v momentě, kdy je posazena nad rovnovážnou cenu na trhu práce, což se v tuto chvíli k tomu blíží, tak je tam klín mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a trh se poté v tomto chová poměrně nekompromisně. Já bych rozuměl tomu, když se například odbory, ačkoliv s nimi nemusím souhlasit, handrkují v konkrétních firmách o celkové navýšení mezd, kolektivní smlouvy a podobně. To je koneckonců jejich práce. Ale u té základní pracovní síly, které jsou dvě až tři procenta, jde o to, abychom téhle skupině zabezpečili práci, aby měla kde pracovat. Dnes ale odbory dělají těmto pracovníkům medvědí službu tím, že je krátkodobě sice uspokojí, ale v delším horizontu fakticky ohrožují jejich pracovní místa. A to vůbec nemluvím o tom, že firmy docházejí k závěru, že urychlují veškerou automatizaci, takže to začne tím, že hlídače ve firmě nahradí automatická vrátnice. To je výsledek, ke kterému firmy přirozeným způsobem dochází.
Má podle vás zvyšování minimální mzdy negativní důsledky na obslužnost venkova?
Neřekl bych, že by díky tomu přestala obslužnost fungovat, ale v malých, zejména nerozvinutých obcích se to projevuje víc. Celá diskuze o minimální mzdě má ještě zajímavý podtext – sice plamenně hájíme její výši, ale už se vůbec nediskutuje, jaký vlastně má dopad v jednotlivých krajích, městech, obcích. Samozřejmě úplně jinak je vnímaná v Praze, jinak v Ústeckém a jinak v Moravskoslezském kraji. Tam je procento lidí, kteří ji berou, nepoměrně vyšší a její výše změní pracovní trh úplně jinak.
Takže by se minimální mzda měla odvíjet podle krajů?
Určité ekonomiky, jako třeba USA, i když je nedávám za příklad, protože se jedná o jinak strukturovanou ekonomiku, mají různou minimální mzdu. Což si myslím, že je spravedlivé a velmi fér. Prostě objektivně každý ví, že minimální mzda ve státě New York musí být jiná než ve státě Ohio. Kdyby se tento klíč někdy v budoucnosti našel u nás, plnil by daleko více svoji roli a úlohu. A to naráží na tu vaši předchozí otázku. U nás je venkov dost významný v ekonomicko-společenském ohledu, vezměte si, že v obcích do třech tisíc obyvatel žije třetina obyvatelstva a v obcích do dvou tisíc obyvatel žije 27 procent obyvatelstva. A když půjdu ještě dál, tak u nás je celkem asi 5 500 obcí, přičemž asi 2 500 z nich jsou takzvané obce s nízkým stupněm rozvinutí. A v tuto chvíli je pro zaměstnavatele v nich každá stovka hrozně důležitá. To znamená: pokud tam lidé pracující v zemědělství, v družstvech nebo v nějakých nízkopříjmových odvětvích a notabene i skupiny z takzvané zaručené mzdy, tak jim to může způsobit opravdu velké problémy. Správná a spravedlivá cesta pro zvýšení mezd je snižování odvodů za zaměstnance, nikoliv zvyšování minimální mzdy.
