Volyňští Češi se bojí Rusů i Ukrajinců. Česká vláda nepomůže

Volyňští Češi na Ukrajině mají strach. Bojí se ruských vojáků i radikálních nacionalistů. Žádali českou vládu o pomoc, ale ta je odmítla. Mise, kterou za nimi ministerstvo zahraničí poslalo, nenašla pro pomoc důvody. Byli tady chvíli, nemohli pochopit, jaká je tady atmosféra, tvrdí Emilie Snidevyčová, předsedkyně Sdružení volyňských Čechů.

„Volyňští Češi jsou ohroženi stejně jako celý ukrajinský národ kvůli válce a ruské armádě,“ říká v telefonickém rozhovoru pro ECHO24.cz předsedkyně sdružení Snidevyčová. Bydlí v Žitomiru na severozápadě země, sto třicet kilometrů od Kyjeva. Sdružení volyňských Čechů v Žitomirské oblasti zažádalo v polovině března českou vládu o pomoc s přestěhováním čtyřiceti rodin zpět do České republiky.

Volyňští Češi se bojí ruských vojáků. Snidevyčová tvrdí, že Rusové jsou na hranicích s Běloruskem, jen dvě stě kilometrů od Žitomiru. "Chtějí pokračovat dál na Ukrajinu," obává se.

Žádné nebezpečí vám nehrozí, řekla komise z Prahy

Další nebezpečí vidí Češi v ukrajinských nacionalistech. „Chodí tu skupiny mladých lidí v maskách. Mají červené a černé vlajky. Lidi se jich bojí. Mají strach, že jim třeba vyhoří obchod. To se tu stává každý den, nejen volyňským Čechům. Všichni obyvatelé v naší oblasti se toho bojí. Je to smutný čas. Voláme milici, ale ta ne vždycky přijede. Do vesnic už vůbec ne,“ popisuje Snidevyčová současnou situaci v oblasti Žitomiru.

Červeno-černé vlajky jsou symbolem banderovců, což jsou stoupenci strany Svoboda. Ta je ultranacionalistickým, antisemitským a extrémně pravicovým uskupením, které  navazuje na tradice Ukrajinské povstalecké armády z období druhé světové války, která proti všem bojovala za vznik samostatné Ukrajiny.

Naděje vždycky zůstává, takže budeme prosit dál českou vládu a český národ, aby na nás nezapomněli. 

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek vyslal do oblasti misi, která měla bezpečí tamních obyvatel prověřit. Výsledkem šetření byla pondělní zamítavá odpověď ministerstva zahraničí. Česká vláda se nechystá volyňským Čechům pomoc. Komise podle Zaorálka žádné ohrožení prý nezjistila. Navíc se úředníci domnívají, že se se volyňští Češi chtějí  do republiky vrátit hlavně kvůli zlepšení ekonomické a sociální situace.

To Snidevyčová popírá. Komise podle ní nemohla během krátké návštěvy poznat současnou realitu. „Byla u nás hodinu a půl, v jedenáct hodin ráno za krásného počasí. Lidi plakali, mluvili s nimi. Venku se však nic nedělo, protože kriminalita začíná, když se sbírá tma. Nebyli tu kolem dvacáté jednadvacáté hodiny, takže to nepoznali.“ Šetření komise považuje za nedostatečné. „Žije se nám těžko. Hlavně nemáme pocit, že bude dobře,“ poznamenala sklesle Snidevyčová.

Nechceme nikam jinam. My jsme Češi

Odmítnutí české vlády bude muset předsedkyně Snidevyčová na středeční schůzi sdružení oznámit ostatním volyňským Čechům. "Oni to ještě nevědí. Nemají český rozhlas nebo televizi." Předsedkyně bude řešit s krajany další kroky. Zatím však nemají kam jít, a tak budou vyčkávat. „Poslechnu si, co na to lidi řeknou a možná toho necháme. Naděje vždycky zůstává, takže budeme prosit dál českou vládu a český národ, aby na nás nezapomněli. My jsme Češi,“ odhodlaně dodává Snidevyčová.

Historie volyňských Čechů se datuje od konce 19. století, kdy z tehdejšího Rakouska-Uherska odešlo do carského Ruska téměř šestnáct tisíc Čechů s vidinou lepšího života. Carská vláda slíbila přistěhovalcům ve volyňských újezdech Rovno, Dubno, Luck, Žitomir a Ostroh levnou půdu, náboženskou svobodu, právo na národní školství a po dobu dvaceti let také oproštění od daní a vojenské služby. Po druhé světové válce se do Československa navrátilo čtyřicet tisíc volyňských Čechů, kteří byli umístěni do vysídlených oblastí po sudetských Němcích. Naposledy byli k návratu volyňští Češi vyzváni po listopadové revoluci, čehož v roce 1993 využilo dva tisíce z nich. Nyní na Ukrajině žije dvacet tisíc volyňských Čechů a pouze stovka z nich se chce vrátit kvůli politické situaci do České republiky.