Rozruch kolem inkluze

Nemůžu se nevrátit k minulému vydání, které se titulním tématem věnovalo inkluzi, tedy problému začleňování mentálně postižených do běžných základních škol. V první řadě se necítím zcela kompetentní a nebudu nijak předstírat, že toto téma umím vnímat jen jako pozorný čtenář. Inkluze vyvolala mezi čtenáři obrovský rozruch a sami se k ní v redakci stále vracíme. Jsme si vědomi toho, jak citlivé téma to je. A že není záležitostí společenských tříd ani cílových skupin, protože případy mentálního postižení se objevují napříč společností a nejsou charakteristické pro žádnou sociální kategorií. Samozřejmě existují statistiky, které budou podle schopnosti interpretace dokazovat to či ono, ale vždycky půjde o každý konkrétní případ lidské bytosti. A to by měl být prioritní úhel pohledu. Proto jsme vedle textu samotného dali velký prostor zastáncům a propagátorům inkluze.

Sám v textu cítím jednu slabinu. Postrádá větší senzitivitu a vysvětlení, proč je inkluze škodlivá i pro děti s mentálním postižením, a více se zaměřoval jen na děti bez větších mentálních poruch. Zpětně považuji za chybu připomínat již nepoužívanou kategorizaci mentálních poruch, byť v textu nebyly pojmy v žádném případě použity se zlým úmyslem. Rozumím také tomu, že se některých čtenářů mohla tato pasáž dotknout. Nezmiňuji to z alibistických důvodů, a už vůbec ne proto, že bych trpěl poruchou politické korektnosti. Jen jsem se pokusil představit si rodiče (což samozřejmě plně nejde), kteří musejí situace s mentálně postiženým dítětem překonávat a hlavně řešit metody jeho vzdělávání.

Máme v redakci dva speciální pedagogy, z nichž jeden se ještě nedávno této praxi věnoval. Asi si tak dovedete představit, jak bouřlivou debatu jsme nad tímto tématem vedli. Nakonec jsme skončili u vyjasňování a definování jednotlivých pojmů, i když jsme podobně jako i u jiných témat ke shodě nedošli. Jsme otevřený autorský týdeník, kdy jednotliví autoři nejsou omezováni v názorech, ale jen přesností faktů. V každém případě se k inkluzi ještě několikrát vrátíme a prvním tématem budou speciální školy a rizika inkluze. Staré terminologii, která zbytečně zavání negativními emocemi, se napříště vyhneme.

Přiznávám také, že titulnímu tématu aktuálního vydání rozumím ještě míň, jsem jím ale terorizován na každém kroku a nějak jsem musel akceptovat, k mému nepochopitelnému překvapení, že i mnoho náročných čtenářů podléhá kultu Hvězdných válek a netrpělivě očekává premiéru nejnovějšího dílu. K tomu se tak raději nebudu vyjadřovat už vůbec. Nemusím rozumět všemu.