Bojovnice za eutanázii šla ‚příkladem‘. Soupravu si koupila online
Neúspěšný policejní zásah
NOVÉ
Profesorka Avril Henry, bojovnice eutanázii, zemřela pomocí soupravy na eutanázii, kterou si koupila online a nechala přivézt až z Mexika. Přestože už byla přijata na švýcarskou kliniku, která provádí asistovanou sebevraždu, chtěla zemřít doma. Policie na podezřelou transakci přišla, ale z jejího domu neodnesla všechny správné léky. O několik dní později se žena rozhodla zemřít. Informoval o tom britský The Guardian.
Dlouholetá bojovnice za legalizaci eutanázie a členka organizace Exit International, která se asistovanou sebevraždou zabývá, se rozhodla odejít stejnou cestou jako ti, za jejichž práva bojovala. Jednaosmdesátiletá profesorka středověké kultury na Univerzitě Exeter si objednala z Mexika soupravu na eutanázii, která obsahuje injekční stříkačky, několik léků i návod.
Interpol upozornil policii v Exeteru na podezřelou koupi a ti starou dámu navštívili. Z jejího domu si odnesli léky a profesorka se sama vzdala soupravy – ale jenom půlky. Policisté si neuvědomili, že si dáma půlku léků nechala. Když se policisté o několik dní později vrátili a násilím vstoupili do domu, našli ji už mrtvou.
Australský lékař, který založil organizaci Exit International Philip Nitschke, mluvil s Avril Henry po první policejní návštěvě. Byla podle něj velmi rozčilená, policie jí prý zkazila poslední dny před smrtí. „Policie si musí uvědomit, že sebevražda není zločin. Lékaři zase musí uznat, že ne všichni, kteří chtějí ukončit svůj život, potřebují psychiatrickou pomoc,“ tvrdí Nitschke.
Poignant. „@CalebWilde: This is a „euthanasia kit“. pic.twitter.com/hxYDgQHROz“
— Debayan Sinharoy (@natselrox) 9. června 2014
Avril Henry trpěla dlouhodobě řadou onemocnění, mnohá z nich jsou typická pro starší lidi. Trpěla chronickými ušními infekcemi, hučením v uších či vysokým tlakem, který vedl ke srdečním problémům. Měla také ledvinové problémy, infekce močových cest a inkontinenci. Za poslední léta se její stav rychle zhoršil. I když neměla jednu konkrétní smrtelnou nemoc, podle Nitschkeho hodně trpěla a neumožnilo jí to nikam cestovat. Proto nejela ani do Švýcarska, kde už byla přijata na kliniku provádějící asistovanou sebevraždu.
„Říkala, že se z jejího života stala hotová mizérie, nic nedokázala ani uzvednout a život pro ni neměl smysl. Dostala se do bodu, že už neměla ten život, který by chtěla žít,“ řekl Nitschke. Podle něj měla přátele, ale žádnou rodinu. Nitschke zveřejnil její poslední vzkaz, kde uvedla, že jde pouze o její rozhodnutí a nikdo ji k tomu netlačil. Rovněž nazvala britskou legislativu o sebevraždách jako nelogickou a krutou.
Terminologicky je třeba rozlišovat mezi eutanázií a asistovanou sebevraždou. Při eutanázii akt usmrcení vykonává jiná osoba, zatímco při asistované sebevraždě vykoná poslední krok pacient sám. Aktivní eutanázie spočívá v podání nějaké smrtící látky, při pasivní eutanázii lékaři ukončí léčbu, která udržuje pacienta naživu.
Aktivní eutanázie je ve většině zemí nelegální, legálně ji provádí například v Belgii, Nizozemsku či Lucembursku. Jiné země jako Švédsko, Německo či Švýcarsko umožňují asistovanou sebevraždu a existují tam i kliniky, kam chodí lidé pro poslední odpočinek. Pasivní eutanázii povolují Velká británie, Francie, Norsko, Španělsko či Finsko. V České republice je eutanázie považovaná za vraždu.
