Ustrkováni: Hašek a Švorcová, mezigalaktický Janeček

Čekání, zda Rusko vytáhne na pomoc krymským separatistům, někdo vytáhl proti Michalovi Haškovi, úspěšné doněcké tažení fotbalové Plzně, vytáhli jsme proti korupci a neustaneme.

Na titulních stranách seriál o chudobě (MFD), chybějící peníze z poplatků v nemocnicích a nezaplacená darovací daň Jany Nagyové (Právo). Taky, samozřejmě, Ukrajina. MFD vybrala jako titulní fotografie snímek známé nástěnné malby bizona z nově otevřené jeskyně v Altamiře. Potěšující.

Lidové noviny otevírají poněkud zvláštním textem o (možná) pokračujícím boji mezi Bohuslavem Sobotkou a Michalem Haškem, který v titulku dramaticky oznamuje „Chtějí mě zničit“. Článek vychází z toho, že „na veřejnosti se objevily materiály, které by mohly jeho (Haškovu – pozn.aut.) už tak nahnutou situaci v ČSSD ještě více zkomplikovat. Hašek je přesvědčen, že to je jen další způsob, jak se jej chtějí vnitrostraničtí rivalové zbavit. 'Chtějí mě zničit, důkazy ale nemám,' řekl LN hejtman. V dokumentech s hlavičkou Finančního analytického útvaru se popisují finanční toky jihomoravského kraje, který Hašek coby hejtman vede. Zda se jedná o pravé materiály či o podvrh, nikdo prozatím nechce potvrdit.“ V článku se obsáhle popisuje, kdo všechno se s novinami nechtěl bavit. Nakonec se sdělení textu dá shrnout slovy – na veřejnosti (Co se tím myslí? Na všech sloupích? Ve vybraných emailových schránkách?) se objevily materiály, o nichž nevíme, jestli jsou autentické, nevíme, kdo je šíří, ani proč to dělá, ale mohlo by to celé něco znamenat. Starost o politickou budoucnost Michala Haška mě o spánek vskutku neubírá, ale stejně... divné.

Jan Macháček se v poznámce pro Hospodářské noviny vrací k bruselskému projevu Miloše Zemana, uděluje mu otcovskou pochvalu: „Politici se mají chválit jako maličká děcka vždy, když něco dobrého spáchají nebo se o něco chvályhodného pokusí. Jen tak může mírně vzrůst šance, že to zopakují a užitečné věci budou dělat či říkat častěji. Koneckonců tím dá komentátor najevo, že mu jde o kritické myšlení, a ne o posedlost. Proto je třeba pochválit projev prezidenta Zemana v Evropském parlamentu: neurážel, nebyl vulgární, usilovně se snažil netvářit se tak, že všude kolem sedí idioti, nebyl negativní a řekl několik rozumných věcí. Možná máme leckdo u Zemana nasazenou laťku nízko, ale to nevadí.“ Nejsem si moc jistý. Je pravda, že politici patří spolu s novináři mezi těch několik velmi málo skupin obyvatelstva, jež ještě čtou noviny. Na druhou stranu ale pochvala od „nepřítele“ může přinejmenším stejně často zapůsobit spíš jako polibek smrti než jako libé povzbuzení.

Lukáš Jelínek v Právu polemizuje s líčením Jany Nagyové jako oběti štvanice. „Jana Nagyová-Nečasová byla aktivní účastnicí příběhu. Věděla, jaký má vliv, a uplatňovala ho směrem vzhůru (jak by mohl vyprávět Nečas) i dolů (jak žehrají zaměstnanci Úřadu vlády). Pracovní schůzky neodbývala, ale věnovala jim i volný čas. Za Ivo Rittigem i do jeho vily jezdila. 
Zda si o drahé dárky přímo říkala, nevím. Jistě se našlo dost těch, co ji luxusem zahrnovali iniciativně sami. Je přitom šumafuk, šlo-li o náhodné „pozornosti“, nebo dárky k Vánocům. A když dostala „jen“ dárkový poukaz, její nadřízený, vedoucí Úřadu vlády Poul, do luxusních obchodů ochotně pro exkluzívní zboží zaskočil.“ Emotivní, značně rozmáchlé a pro soud hodnověrnými důkazy se příliš nezatěžující protikorupční tažení si, myslím, zaslouží kritiku. Neměla by ale bagatelizovat poměry, jež pro dnešní hysterii připravily půdu a opatřily jí jakési oprávnění. 

Z podoby místního protikorupčního tažení – konkrétně z chování justice v případě pražského tunelu Blanka - si v HN utahuje Jindřich Šídlo. Policie ČR ve spolupráci se státním zastupitelstvím prozatím nedospěla k rozhodnutí, zda budou konkrétní osoby obviněny, pokud bude tunelový komplex dostavěn, nebo v případě, že naopak nebude dostavěn vůbec. V obou případech totiž zcela nepochybně vzniknou škody velkého rozsahu, kterým by šlo zabránit pouze v případě, že by se tunel nestavěl vůbec. S největší pravděpodobností však někdo obviněn bude, neboť veřejnost právem očekává, že takto závažný případ neskončí bez potrestání alespoň některého z kolemjdoucích. (...) Orgány činné v trestním řízení naopak postupují přísně podle pravidla „Padni, komu padni, pánbůh si je pak přebere“ a jsou připraveny veřejnost pravidelně o své činnosti informovat prostřednictvím úniků z vyšetřovacího spisu, a to zejména v případech, kdy se nepodaří podezřelému sdělit obvinění. Zároveň by OČTŘ rády zopakovaly, že se řídí podle kréda bývalého policejního prezidenta Jiřího Koláře „Kdo má čisté svědomí, nemusí se bát“, a věří, že ti, kteří případně nic nespáchali, nebudou mít problém to po sedmi letech prokázat u nezávislého soudu.“

Magazín Lidových novin přináší rozhovor miliardářem a drobrodějem Karlem Janečkem, ten většinou nezklame. Na otázku po nesplněných snech odpovídá: „No ano, právě tu šťastnější společnost. Ale mám i další sny – s pokrokem v teoretické fyzice a technologiích si lze představit třeba cestování napříč galaxií. To ale zase souvisí s tím prvním snem. Protože jen když bude dobře fungovat společnost, může se splnit i tohle.“ Jednoho dne změníme volební systém v duchu nevyvratitelné logiky návrhů Karla Janečka a druhý den se třeba probudíme na oběžné dráze Aldebaranu. Nebo tak něco. 

V Haló novinách trhák – soutěž o knihu, jež popisuje vznik seriálu Žena za pultem. Je tam i úryvek: „'Pamatuju si, jak jsem stála v tramvaji nad jedním pánem, bylo to v době, kdy se vysílala Žena za pultem a on povídá: ,Tyhle oči zná celý národ. A stejně mě sednout nepustil,‘ přidala Jiřina Švorcová jednu z dávných vzpomínek. Ostatně drobných ústrků si Švorcová prožila dost nejen na veřejnosti, ale i mezi hereckými kolegy. 'Trošku se mi zdálo, že štáb včetně pana režiséra se od paní Švorcové drželi poměrně dost daleko, jako že si nechtěli takzvaně zadat. Když jsme točili někde v Klánovicích ve vile a pak jsme šli v poledne na oběd, tak celá hospoda byla narvaná k prasknutí a jediný stůl, který byl volný, byl ten, kde seděla paní Švorcová. Přišlo mně to takové směšné, komické až hloupé. Tam nešlo o střet politických názorů, ale o to, že to byla dobrá herečka. Politikou jsem se nezabýval, jsem totálně apolitický člověk, a když jsme šli na oběd, tak jsem si s ní vždycky sedl ke stolu. Seděli jsme u něj sami dva a úplně nezávazně jsme si povídali o různých věcech i o jejích příbězích ze života. Byly to příjemné hovory,' vzpomíná fotograf seriálu Miloš Schmiedberger.“ Citovaný umělec se později mimo jiné stal i autorem okázalé fotografické publikace Minuty s Jiřím Paroubkem. Čas zjevně neotupil pronikavost jeho instinktů. 

Opět musím konstatovat nespokojenost s Bleskem, byť třeba titulek „Růža vydělá víc než Lojza“ nepostrádá jistou pádnost. Ale jinak? O džambulce ani slovo. Místo toho se objevují zprávy třeba o tom, že nějací akademici protestují proti prezidentem podporovanému projektu propojení Labe-Odra-Dunaj. Co mi to dělají?