Česko je ve stavu ohrožení, ve vážné krizi

Česko je ve stavu ohrožení, ve vážné kriziESEJ
Blogy

Bohumil Doležal

Česká republika je ve stavu ohrožení, ve vážné krizi. Je to krize polistopadové demokracie a v některých momentech se zároveň kryje s krizí celého západního společenství, k němuž od listopadu 1989 už zase smíme patřit. Na první poslech to zní apokalypticky. Je však třeba vzít v úvahu, že je to apokalyptické normálně, tak jako život a dějiny. Život i dějiny znamenají nikdy nekončící řetězec krizí, které nezbývá než překonávat.

Je také správné a zodpovědné chápat právě přítomnost, „tento okamžik“, jako chvíli, kdy se rozhoduje o všem – a sebe jako toho, na jehož rozhodnutí záleží. Jeden středověký židovský myslitel kdysi velmi pěkně poznamenal, že své momentální situaci by člověk měl vždycky rozumět tak, jako by síly dobra a zla byly zrovna ve světě v rovnováze a to, co rozhoduje, byl jeho hlas.

Současně ovšem platí, že v životě i v dějinách se střídají doby lepší s dobami horšími. Je to jistě relativní. Jen málokdo však bude považovat dnešní dobu za jednu z těch lepších, stejně jako jen málokdo by po listopadu 1989 byl chápal to, čeho jsme se tehdy právě dožili, za úpadek a regres.

Listopadový převrat v roce 1989 znamenal návrat do duchovního, politického, kulturního prostředí, v němž se předtím po tisíciletí odehrávaly naše dějiny. Střízlivě vzato, byli jsme spíše jednou z periferií západního společenství, ale i periferie má svůj smysl a význam a může celek obohatit. Střízlivý pohled na sebe sama přitom vůbec nepopírá, že každá část společenství má nějaký zvláštní a nezaměnitelný úkol a poslání, který za ni nikdo neudělá, takže bez ní by byl celek podstatně ochuzen.

Doba po listopadu 1989 znamenala v politické rovině obnovu demokratického uspořádání společnosti a právního státu. To, co vzniklo, mělo mnoho chyb, tak to v demokracii chodí.

….

Rozložené české demokracii teď hrozí, že zdegeneruje v policejní a prokurátorský stát. Že by fungoval jaksi sám ze sebe a stál jen na podpoře nezávislých iniciativ a spřízněných médií (Respekt, Aktuálně.cz ad.), je jen obtížně představitelné. Naštěstí je tu navíc ještě k dispozici manažerský spasitel, který už předem přesvědčil zástupy, že je dokáže nasytit vodňanským kuřetem a koblihami. Fanatismus nemůže fungovat sám o sobě, musí být spojen s pragmatismem. Když ovšem politické uspořádání stojí na propojení fanatismu, intelektuálního snobismu a populistického kýče, bude velmi obtížné s ním hnout.

….

Ocitá se Česká republika opět na jakési křižovatce? Ano, víc než kdy jindy. Deprimující je přitom povaha křižovatky: zdá se, že všechny cesty z ní vedou zpátky.

Celý rozsáhlý esej Bohumila Doležala čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo ZDE..

Další díl ze série esejů Kam kráčí Česko?, v níž přední čeští intelektuálové hledají odpovědi na otázku, zda a jak se mění naše společnost

Související články