Ustaraný Bohuslav, trpící Tomio
Starosti Bohuslava Sobotky, podivný výlet poslance Úsvitu, cena pro Tomáše Halíka, smutný příběh plzeňských v Lyonu. Život jde dál, pokud jste to náhodou nevěděli.
Mladá fronta Dnes anoncuje v otvíráku zítřejší konferenci sociálních demokratů. Předseda a premiér Sobotka prý chce najít cestu, jak se vyhnout pádu, jenž nejsilnější vládní straně hrozí, především v konfrontaci se sílící ANO. Odvrátit ho chce reformou strany.
„ČSSD sice vládne, ale v říjnových volbách získala pouhých dvaadvacet procent hlasů, což je v porovnání s předchozími roky propadák. 'Bojím se toho, že v současné době nemáme o moc lepší mechanismy, než měla ODS, akorát jsme zatím v lepším stavu. Musíme předejít tomu, abychom v budoucnu nezdegenerovali do takového stavu jako ODS,' popisuje důvody setkání ministr Jiří Dienstbier. Sobotka chce zítra pod názvem 'reformy' ČSSD navrhnout něco, co už v roce 2007 neúspěšně prosazoval jako modernizaci tehdejší předseda Jiří Paroubek. Jednoduše jde o to, aby se vzala moc stranickým klikám v podobě okresních a krajských bossů a v klíčových věcech mohli rozhodovat všichni členové strany.“
Hraběcí rada: Tenhle problém, jenž české strany sdílejí odprava doleva, by mohlo pomoci vyřešit, kdyby měly skutečně početné členstvo. V situaci, kdy na místní úrovni na zásadní změnu vnitrostranických poměrů stačí, když někdo do stranické buňky narychlo přihlásí partu kopáčů ze spřátelené stavební firmy, může nějaká reforma uspět jenom v hodně omezeném měřítku.
Úsvit zmonitoruje referendum na Krymu
Právo píše o setkání ministra zahraničí Zaorálka s poslanci ČSSD Foldynou a Humlem, kteří ostře kritizovali Zaorálkovy podle nich příliš proukrajinské postoje. Sešli se, pobesedovali a zase se rozešli. Stejný deník mluvil s poslancem Úsvitu Milanem Šarapatkou, který vyráží na Krym jako pozorovatel pro referendum, jež přitom Česko ani EU neuznávají. Mise probíhá pod záštitou organizace, o které se toho moc (resp. nic) neví, OBSE pozorovatele na Krym taky neposílá. „Dostal jsem nabídku přes exposlance z ČSSD a takto mi to bylo prezentováno.“ Nějaká režimní ruská maškaráda bez českého poslance? To by přece nebylo ono...
A ještě ke Krymu: Jan Macháček v Hospodářských novinách popisuje vystoupení ministra průmyslu Mládka v úterních Událostech a komentářích na ČT. Podle ministra je dnes Rusko „v zoufalé situaci. Neustále ustupuje. Prezident Vladimir Putin logicky bojuje o poslední možnost udržet Rusko jako významného světového hráče (nutně potřebuje zbrojní průmysl na východní Ukrajině, na kterém je Rusko závislé). My však nevíme, co je konečným cílem USA – zda zisk Ukrajiny pro NATO, či úplné rozdrobení Ruska. Tolik Mládek. Obskurní navíc bylo, že v pořadu seděl ještě komunista Dolejš, který se tvářil relativně státotvorně a zíral, jaký že to kalibr ministr Mládek nasadil.“
Lidové noviny se obsáhle věnují rozhodnutí udělit letošní Templetonovu cenu Tomáš Halíkovi, ke cti jim budiž přiznáno, že pro cenu nepoužívají příšerný patvar „nobelovky za náboženství“, na nějž lze narazit na mnoha jiných místech. Laureát v celostránkovém rozhovoru mimo jiné vysvětluje, že značná suma, která je s cenou spojená, může být užita jen určitým způsobem. „Odměna neslouží k osobnímu obohacení, ale k tomu, aby tím laureát rozvíjel svůj obor.“ Vliv ocenění na svůj vnitřní život popsal Tomáš Halík následovně. „Od chvíle, kdy jsem se o ceně dozvěděl, jsem se paradoxně stal mnohem pokornějším, než jsem byl předtím.“ K ceně gratuluju a hnidopišsky podotýkám, že znakem pokory bývá i to, že sama sebe neměří. Ale možná se pletu – nejsem v tomhle ohledu zrovna autorita.
Jindřich Šídlo si na své pravidelné autorské straně v HN utahuje ze snahy policie vyšetřit okolnosti odvolání bývalého ministra spravedlnosti Pospíšila. „Vzhledem k přetrvávajícím nejasnostem v právních názorech policie a zbytku světa, kdy a za jakých okolností má předseda vlády právo odvolat člena své vlády, nabízí policie v zájmu předcházení nedorozumění a z toho vyplývajících právních důsledků možnost předběžné konzultace, zda je vhodné ministra odvolat. To samozřejmě nevylučuje, že se takovým krokem předsedy vlády bude policie zabývat kdykoli v budoucnu. (…) Policie dále konstatuje, že se voliči při předčasných volbách v říjnu 2013 často rozhodovali na základě úvahy o možném získání vlastních budoucích výhod (ano, bude líp) namísto hlasování ve veřejném zájmu, což bude třeba také v následujících letech prověřit, neboť existuje vážné podezření, že si voliči vybírají své zástupce svévolně bez jakéhokoli dozoru.“
Okamurovu vilu zkoumá komise. Jako v 50. letech, stěžuje si
Blesk přináší smutný příběh ze života Tomia Okamury. Chce si na Praze 6 postavit novou vilu dle návrhu známého architekta, má působit jako sestavená z různých tubusů. „Těšil se jako malé dítě.“ Pak ale „z radnice spadla studená sprcha“. Vila má podle návrhu o patro víc než povoluje jakási vyhláška. Podle Okamury návrh vyhlášce odpovídá, je za tím politika. „'O politicky nepohodlných osobách rozhoduje politická komise, která připomíná totalitní metody 50. let. Navíc je ovládaná ODS, kterou jsem opakovaně kritizoval kvůli kauze Petra Nečase a Jany Nagyové. O desítkách nových rodinných domů v mém sousedství také rozhodovala komise? Nebo jen stavební úřad, jak je standardní? Vůbec nežijeme v demokracii,' řekl Blesku Okamura.“
Přesně. Taky se mi při popisu té lapálie vybavila padesátá léta, ta temná doba, kdy podle šéfa Úsvitu to nejhorší, co se kritikovi totalitního režimu mohlo stát, bylo, že si musel postavit vilu o patro menší oproti původnímu plánu. A my se naivně domnívali, že tyhle časy už skončily, že dnes už „nejsme jako oni“. Ještě, že máme Tomia Okamuru.
