Zemanova televizní karta

Prezident Zeman v debatě se čtenáři Parlamentních listů projevil přání postátnit Českou televizi, zrušit koncesionářský poplatek a platit ji přímo z rozpočtu, fakticky z ní udělat televizi státní. S jeho názorem souzní i ministr financí Babiš, postěžoval si také, že veřejnoprávní médium mají pod kontrolou „staré strany“. Není to poprvé, co se Miloš Zeman nechal v tomto smyslu slyšet, nápadů má hodně a s veřejností se o ně dělí rád, Babišovo požehnání ale prezidentově promluvu staví na trochu reálnější základ, než proudy vědomí hlavy státu obvykle mívají. Ne snad, že by se stal bezprostředně naplnitelným, ale jako karta v mocenském boji se asi použít dá.

O České televizi se toho dá jistě říct hodně kritického, pravda ale je, že by mohla být daleko, daleko horší. A kdyby na Zemanova slova došlo, stalo by se tak. Postavení České televize v imaginacích zdejších politiků je nepřiměřeně významné, asi je to také tím, že politici patří k nevelké skupině lidí, která soustavně sleduje zpravodajství. Pamětníci mezi nimi mohou vůči ČT ještě trpět reminiscencemi z dávných časů televizní krize. V každém případě jí připisují moc, již zjevně nemá, není to magický nástroj všeobecné indoktrinace, jak se může domnívat prezident a stoupenci okrajových politických hnutí, kteří žijí v přesvědčení, že se z Kavčích hor lidem promyšleně „vymývají mozky“ – jejich hnutí by přeci nebyla okrajová, kdyby to tak nebylo. Pokud by ČT byla hlásnou troubou TOP 09, jak se Miloš Zeman domnívá, tak studium preferencí té strany by nutně vedlo k závěru, že podmaňovat si Českou televizi asi nebude potřeba.

Čtěte také: ‚Zeman je extrémní.‘ Sobotka i šéf ČT jsou proti zestátnění televize

Pro ustavující se dvojblok Zeman-Babiš ale veřejnoprávní televize představuje významnou překážku při snaze ovládnout mediální prostor nebo jeho kriticky významnou část. Je to jakž takž nezávislá instituce, která jakž takž funguje. Při vší kritice představuje nějaký celkem svobodný prostor. Prezident a šéf ANO si navíc mohou uvědomovat, že čas jejich vysoké podpory ve veřejnosti se nebude protahovat do nekonečna, mohou potřebovat, aby jim někdo kryl záda nebo si alespoň nevyskakoval. Fungující instituci je možné zničit velice rychle, dostat ji do stavu, kdy obnova bude trvat roky. A nemuselo by na to ani být potřeba změnit její veřejnoprávní status, stačí když hrozba té změny bude aspoň trochu přesvědčivá. Jistě se pak najdou lidé, ať už zevnitř nebo tam vysazení, kteří v zájmu „zabránění nejhoršímu“ vše potřebné udělají sami. Podobný modus operandi je v naší zemi dobře zažitý.