Do fotbalové korupce jsou namočení i sponzoři

Sponzoři světového fotbalu jsou prý plni obav, znepokojení a požadují rychlou nápravu zkorumpované federace FIFA. Tisková prohlášení firem, která následovala po středečním zátahu amerických a švýcarských úřadů proti fotbalovým funkcionářům, jsou plná podobných frází. Výrobce bankovních karet Visa dokonce pohrozil, že přestane FIFA podporovat. Trochu pokrytecké probuzení z medvědího spánku. Vážně si někdo myslí, že sponzoři o praktikách ve fotbalových kuloárech nic netuší?

Stačí uvést jeden příklad, který popsali vyšetřovatelé. Americký výrobce sportovního oblečení uzavřel v roce 1996 desetiletou smlouvu s brazilskou reprezentací v hodnotě 160 miliónů dolarů. Podle obvinění měla společnost následně souhlasit s tím, že firmě Traffic Brazil zaplatí „poplatky za marketing“. Desítky milionů dolarů, které Traffic dostal, byly vlastně úplatky.

Jméno dotyčného výrobce oblečení nebylo zveřejněno, okolnosti a data ale ukazují celkem jasně na americkou společnost Nike. Smlouva s brazilskou reprezentací, mimochodem historicky čtvrtý největší kontrakt na dodávku fotbalových dresů, byla pro Nike nesmírně důležitá. Jak poznamenal list The Washington Post, ze značky, která byla do té doby spojovaná jen s obuví pro basketbal a běhání, udělala globálního sportovního giganta. Výnosy Nike z fotbalu stouply mezi lety 1994 a 2014 ze 40 milionů dolarů na 2,2 miliardy dolarů.

Je zbytečné zastírat, že pro korupci platí tržní princip nabídky a poptávky. Někdo musí ty peníze bokem chtít a někdo je musí být ochotný zaplatit. Možnost přivěsit firemní značku k nejpopulárnějšímu sportu na světě je bezesporu obrovské lákadlo, zájemců je mnoho, a tak převáží „pragmatický“ přístup. Kdo chce kousek z koláče, nakonec rád jede v zavedených kolejích.

Sponzoři přitom mohou leccos ovlivnit, aspoň teoreticky. Jsou to oni, kteří dávají fotbalovému soustrojí pomyslné palivo. Z jejich peněz si fotbaloví bafuňáři pořizují takové kuriozity, jako třeba luxusní apartmá výhradně pro kočičí mazlíčky v newyorském věžáku Trump Tower. Efekt ale může přinést jen hromadný krok. Dokud budou firmy vystupovat proti FIFA individuálně, vždycky se najde nějaký náhradník, který rád naskočí do hry. Viz příklad aerolinek Emirates a výrobce elektroniky Sony, kteří ke konci loňského roku odmítli obnovit s FIFA smlouvu. Na jejich místo se prý už derou Qatar Airways a Samsung.

Čtěte také: ‚Nemůžu hlídat každého 24 hodin.‘ Blatter odmítá výzvy k odchodu

Předpokládat, že se firmy spojí a budou hromadně prosazovat nějaké etické principy, by bylo naivní. Firmy logicky zajímá v první řadě zisk. A na cestě k němu zariskují i nějaký ten přešlap. Na co sponzoři opravdu slyší, je jejich pověst u zákazníků. Zářez přichází, až když dojdou k závěru, že je může angažmá nějak poškodit. Občas se ale rozhodnou na poslední chvíli, jako u amerického cyklisty Lance Armstronga, od něhož se sponzoři odvrátili až poté, co se mnohaleté spekulace o dopingu nezvratně potvrdily.

Od sponzorů se tedy dá očekávat hlavně to, že se přizpůsobí fungujícím pravidlům. Jde o to, aby se hrálo co nejvíc podle pravidel oficiálních a co nejméně podle těch zákulisních. Zatím to vypadá tak, že jediné, co funkcionáře FIFA i jejich sponzory přinutí držet se těch oficiálních regulí, je hrozba amerického vězení.