„Umíme stavět jako Švýcaři a Portugalci. Filharmonie? Lidé píší, že je to krásné“

SALON O ARCHITEKTUŘE

„Umíme stavět jako Švýcaři a Portugalci. Filharmonie? Lidé píší, že je to krásné“
Vizualizace vítězného návrhu budovy pražské filharmonie. Foto: Bjarke Ingels Group
9
Týdeník

Lenka Zlámalová

Praha po velké mezinárodní architektonické soutěži rozhodla, že novou budovu Vltavské filharmonie postaví dánské studio BIG architekta Bjarkeho Ingelse. Jako každá významná stavba vyvolala i filharmonie novou vlnu debaty o současné architektuře v České republice. A o tom, jak obstojí ve srovnání s evropskými architektonickými velmocemi, jako jsou Švýcarsko, Nizozemsko, Dánsko nebo Portugalsko.

Ve veřejném Salonu Týdeníku Echo a Knihovny Václava Havla se sešli Miroslav Brýdl, dlouholetý starosta Litomyšle, který z malého města dokázal udělat centrum špičkové architektury, a architekti Petr Hlaváček, náměstek pražského primátora, zadavatel veřejné soutěže na Vltavskou filharmonii, Josef Pleskot, který s Miroslavem Brýdlem tvořil podstatnou část Litomyšle, Boris Redčenkov, autor největších pražských urbanistických projektů okolí Masarykova nádraží a Nového Smíchova, a Petr Hájek, nejúspěšnější český architekt v soutěži na Vltavskou filharmonii, kde skončil na čtvrtém místě, též autor rekonstrukcí pražské Invalidovny a usedlosti Cibulka.

Ve veřejném Salonu Týdeníku Echo se tentokrát pod taktovkou Lenky Zlámalové diskutovalo, jak si stojí česká architektura ve srovnání s evropskými architektonickými velmocemi.
Ve veřejném Salonu Týdeníku Echo se tentokrát pod taktovkou Lenky Zlámalové diskutovalo, jak si stojí česká architektura ve srovnání s evropskými architektonickými velmocemi. Foto: Jan Zatorsky

Kdy se z Česka stane centrum skvělé architektury, za kterou se sem bude jezdit pro inspiraci? Jako se dnes jezdí do Švýcarska nebo Dánska? Co je pro to potřeba udělat?

Brýdl: Začnu u našeho příkladu. Když zadáváte stavbu, musíte se rozhlížet po větších obzorech. Nejen mezi svými. My jsme si od začátku vybírali špičkové architekty z Prahy a Brna. U nás nikdo nebyl. Nejdřív to bylo obtížné. Lidé nebyli zvyklí na to, že se staví zajímavá moderní architektura. Když jsem jako starosta nastoupil, tak jsem si řekl: Buď budeme vzorem a budeme tím lidi nutit, aby to dělali kvalitně, nebo se o to snažit nebudeme a město se nijak významně nepozvedne. Dnes už se v Česku staví spousta zajímavých věcí, ale neumíme to prodat. Ve vzestupu skvělé architektury chybějí osvícení politici, kteří by ji prosazovali.

Řekl jste, že je to složité prosadit proti lidem?

Brýdl: Samozřejmě. Lidé jsou konzervativní. My jsme klasické maloměsto. U nás to vůbec nebylo jednoduché. Říkají o mně, že jsem byl osvícený despota. Ne, byl jsem osvícený autokrat. Když se pak podařila první věc, klášterní zahrady, tak lidé najednou začali nedůvěru vůči nové architektuře prolamovat. Sedí tady Josef Pleskot. Vzpomínám si na to, jak jsme začali debatovat o úpravě nábřeží řeky Loučné. Pozvali jsme asi padesát místních. Pepa jim dlouho popisoval, jak to má být. Přesvědčil všechny, snad s výjimkou dvou. Musíte mít hodně energie a vůle, abyste to prosadili. To je základ.

Hlaváček: Pan starosta Brýdl z Litomyšle to centrum skvělé architektury dokázal udělat. Proto tady právem sedí. Kdežto já jsem zatím ještě vůbec nic nedokázal. V Praze jsou ale teď dveře otevřené. A společnost je tomu otevřená. Je to vidět na reakcích, které dostáváme. Jen naprostá menšina je negativních. To by ještě před pár lety nebylo.

Co lidé kritizují?

Hlaváček: Jsou to takové ty reakce, že všechny soutěžní návrhy jsou hnusné. Že se ty peníze mají dát na něco jiného. To je ale na samostatnou debatu. Dominují tyto dva typy negativních reakcí. Výrazně však převažují pozitivní reakce. Lidé píšou, že je to krásné. To na sociálních sítích člověk moc nezažívá.

Celý Salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.