Češi bojují v obklíčení ruskou armádou. Na horkém místě ukrajinské fronty

Na jednom z nejvíc zkoušených úseků fronty mezi Izjumem a Slovjanskem bojuje i skupina Čechů. Jejich pozice je obklíčena ze tří stran ruskou armádou. Zatím frontu drží. Podmínky v podzemním bunkru, kde Češi přespávají, připomínají druhou světovou válku.

„Černá vrána, černá vrána,“ chraplá ve vysílačce jednomu z bojovníků, který řídí vojenský teréňák. Blížíme se k pozicím ukrajinského dobrovolnického batalionu Karpatská Sič. Jejich pozice jsou na linii mezi městy Izjum a Slovjansk, přesnou lokalizaci není možné zveřejnit. Rusové se pídí po jakémkoli detailu, který by jim mohl prozradit víc o pozicích, přesunech, čemkoli, co pomůže zpřesnit palbu a posunout se dál. Horká část fronty, kde mají Rusové materiální i početní převahu. Pozice mužů z Karpatské Siče jsou obklíčeny, jen zadní ústupová cesta je volná.

Podzemní chodby, které dřív sloužily jen jako technické zázemí, se staly domovem několika desítek mužů z celého světa. „Když jsem napočítal dvacátou národnost, přestal jsem počítat, kolik jich tu vlastně máme. Je tu celý svět, od Evropy přes Ameriku, Austrálii po Kanadu,“ říká velitel celého asi 700 mužů čítajícího batalionu Karpatska Sič Oleh Kucin, vojenskou přezdívkou Kum. Tvrdí, že všechny spojuje nenávist k nepříteli a vědomí toho, že na Ukrajině bojují na té správné straně.

„Poslední noc jsem prožíval velkou nervozitu, moc jsme nespali, kolega šel na noční operaci, měli jsme o něj opravdu strach. Na tuhle akci šli čtyři lidi,“ popisuje poslední noc v podzemním bunkru na pozicích v první linii Martin. Většina Čechů, kteří tu bojují, nechce sdělit víc než křestní jméno. Někdy o tom, že bojují na Ukrajině, ani jejich rodina neví. Nebo jen část rodiny.

Celý text o českých dobrovolnících na Ukrajině si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od čtvrtka v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.