‚Když se podruhé oženil, už to nebyl Havel, jakého jsem znala‘

Přemluvit k rozhovoru Jitku Vodňanskou je běh na dlouhou trať. Doposud jich poskytla jen pár. Psychoterapeutka Jitka Vodňanská byla jednou ze čtyř osudových žen Václava Havla. Olga, Dagmar, Anna Kohoutová a ona. Seznámili se na sklonku 70. let, Havla ale záhy zavřeli. Když se z vězení v roce 1983 vrátil, našli si k sobě brzy cestu. ECHO24 přináší ukázku rozhovoru z knihy Náš Václav Havel. Na tři desítky osobností v ní vzpomínají na disidenta a prezidenta z pozice kamarádů, spolupracovníků či podřízených.

Pamatujete si, kdy a kde jste se s Václavem Havlem poprvé setkala?

Můj muž Jan Vodňanský podepsal Chartu 77 na jaře toho roku a byl členem Výboru pro propuštění Havla, Landovského a Kukala. Krátce potom jsme s potkali i s Havlem. Já sama jsem Chartu nepodepsala, na jaře 1977 jsem rodila. Nicméně jsme se ještě více propojili s přáteli se stejným smýšlením. Chodila jsem docela často jako vyslanec rodiny na různá disidentská setkávání, bytová divadla, diskuse. K Havlům na Hrádeček jsme jeli i s malým Tomáškem někdy v první polovině roku 1977, dítě bylo ještě v té tašce pro mimina. V té době tam byl i Václavův tatínek, pan inženýr Havel. Byli jsme na Hrádečku a potom v Prysku na chalupě u Vlasty Chramostové.

Ukázka rozhovoru je z knihy Náš Václav Havel, kterou nyní můžete se slevou koupit přes ECHOeShop

Jak na vás Havel působil?

Daleko víc si vzpomínám na Olgu. A na jeho noblesního pana otce. Jsem extrovert, byla jsem tam taková nadšená ze skvělého přijetí, z veselé atmosféry a úžasných intelektuálních debat. Poprvé jsem zažívala fízly, tuším, že už tehdy byl na Hrádečku „Lunochod“ (chatka, kterou si pro sledování naproti Havlově chalupě postavila StB – pozn. red.). Hrádeček měl úžasnou atmosféru. Dýchalo to takovou spořádaností, přátelskostí, otevřeností atd.

Pak jste byla na večírku v roce 1979, odkud Václava Havla odvezli estébáci rovnou do vězení.

To byl večírek po večírku. Tuším nejprve v Rybárně a pak večírek u Andulky Kohoutové. A když už hodně lidí odešlo, nad ránem vtrhli dovnitř a zavřeli ho. Odcházela jsem dříve s Karlem Trinkewitzem, s nímž jsem kdysi žila. Byl také signatář.

Takže jste stihla odejít včas, ještě než tam přijeli policajti?

Policajti přišli někdy ve čtyři ráno. Mnoho přátel odešlo několik hodin předtím. Pozavírali řadu našich nejbližších přátel. Láďu Lise2, Jirku Dienstbiera, Petra Uhla například… Václav dostal čtyři a půl a roku.

Byli jste v té době s Václavem Havlem v kontaktu?

Posílala jsem mu dopis po Olze, posílala jsem i fotky, ale ty se ztratily. I Jirkovi Dienstbierovi jsem posílala fotky. Když ne po Olze, tak po vězeňských psychiatrech. Někteří byli moji kamarádi.

Co jste mu psala?

Asi že ho pozdravuju. Něco takového. Že držím palce. Co se dá psát do vězení?!

Když se vrátil a vy jste ho začala více vnímat, jak na vás působil? V té době už patřil mezi disidentské vůdce. Projevovalo se to navenek?

Měla jsem ho zpočátku vlastně jen zprostředkovaného mými kamarády, moc jsem mezi disidenty nerozlišovala. Pro mě byl třeba bližší právě Jirka Dienstbier, Láďa Lis. Ti byli opravdu blízcí přátelé. Trávívali jsme u nich na chalupě celé léto. I s miminy. Že je „poprednyj“, jak mu říkali, to jsem vnímala skrze lidi. Já jsem ho tak nevnímala… Mezi přáteli byl normální. Vtipný, charismatický, kreativní… Havel patřil mezi skupinu lidí, kteří byli v čele a kteří tvořili a zažehávali nový proud. On a jeho přátelé vpluli do mého života až o něco později. Po jeho návratu z vězení a po mém rozvodu. Jiná úžasná kapitola mého života. Na dlouhou dobu.

Ale celá ta atmosféra! To všechno, co tak těžce kvasilo. To je strašně těžko vysvětlitelné. Protože my jsme k sobě všichni patřili, to byla taková smečka, ostrov. Dnešními měřítky se vztahy, které mezi námi byly, nedají dost dobře vysvětlit. Vlastně není třeba nic vysvětlovat. Proč?! Komu?! Potřebovali jsme je mít právě takové, jaké byly. Poskytovaly bezpečí, jistotu, blízkost. Byli jsme jako koťata, patřili k sobě a byli v jednom hnízdě. To je dnes nevysvětlitelné. Myslím si, že ostrovní lidé kdekoliv na světě musí nějakým způsobem zažívat podobné pocity. Takovou primární blízkost. Spolehnutí na tuhle rodinu. Dodnes to cítím, když se s kýmkoliv z nich setkám. Byť můžeme teď už názorově být na jiných kontinentech.

Slavná byla vaše společná cesta autem po Československu v roce 1985, kdy se Václav Havel rozhodl vyjet si na dovolenou. Celou dobu jste měli v patách policisty, zatýkalo se. Václava Havla dokonce v Bratislavě zatkli.

Fascinující je, že cenzura funguje ještě teď. Protože v dokumentárním filmu Havel jede na dovolenou Jana Nováka, který právě tuto cestu připomíná, nejsem uvedená. Jako by vedle něj v autě a na všech návštěvách, které byly právě pro nás dva speciálně plánované, sedělo nějaké beztvaré zavazadlo. Jojo. Bylo nebylo. Je to legrační. Někteří lidé se bojí furt stejně. Za bolševika i v demokracii.

Jste psychoterapeutka. Vyžadoval Václav Havel nějaké psychologické rady nebo pomoc?

Celý začátek byl o tom, že ho zajímala lidská duše. Bylo to velké pole vzájemného porozumění.

Jak jste vycházela s Olgou?

Myslím, že korektně. Já si Olgy neskutečně vážím a mám ji hodně ráda. A je mi líto, že zemřela tak mladá. V třiašedesáti se neumírá. Ale na Hrádečku to nevypadalo, že je tak úžasná.

Takže vám to došlo až zpětně?

Když se stala paní prezidentovou. A zvláště když umřela. Byla jsem pořád zvaná jako jedna z nejbližších, až do její smrti jsem byla v okruhu těch nejbližších lidí, na všech narozeninách, na všech silvestrech. Když Olga zemřela, byla jsem s rodinou u rakve.

Pak jste vypadla ze seznamu?

Pak jsem vypadla ze seznamu. A nebyla jsem sama.

Kdy se vaše cesty s Václavem Havlem rozdělily?

Až když se znovu oženil – krátká odpověď.

Ukázka rozhovoru je z knihy Náš Václav Havel, kterou nyní můžete se slevou koupit přes ECHOeShop

Změnila ho nějak prezidentská funkce?

Změnilo ho druhé manželství. Prezidentská funkce samozřejmě změní každého. Zachovával si starou tvář se starými přáteli, i když ti lidé se po revoluci rozešli na všechny strany. Diskuse byly daleko vášnivější. V mé přítomnosti to byl ale pořád starý Václav. Proto chodil strašně rád do společnosti starých kamarádů. Nemusel být v saku, mohl být v ponožkách. Byl to trochu pan prezident, ale spíš to z něj dělali ti ostatní. Velmi rychle nasával atmosféru, měl všechny vjemové panožky otevřené. Neuvěřitelně rychle se na lidi naladil. A když přišel mezi své staré kamarády, nemusel tohle dělat, protože si byl jistý.

A čím vás naopak štval?

Za dobu, kdy jsme byli blízcí, mě ničím nenaštval. A to je ta smůla. Měl mě víc štvát. Musela jsem potom sama se sebou nějak zacházet. Ale že jsem na něj neměla nikdy vztek… Havel nedovolil, aby na něj měli druzí vztek. Vlastně vůbec nevím, jestli na něj mají lidé vztek jako třeba teď na Zemana. Opravdu nevím. Mám pocit, že ho nešlo nenávidět.

Trochu jsme to již nakousli, ale vy tedy nemáte pocit, že vnímání Václava Havla se v posledních letech proměnilo?

Já se asi s těmi lidmi nesetkávám. Nedávno jsem se potkala s jedním svým blízkým známým, který říkal, že z Havla nešílí. Byla jsem k smrti překvapena, co že to. To byl asi jediný člověk. Stýkám se s lidmi, kteří ho znali, kteří se s ním u mě setkávali. Vlastně neznám lidi, kteří ho osobně nemají rádi. Že jsou asi nějací politici, kteří s ním nesouhlasí. Co mu mám za zlé? Když se po druhé oženil, opustil spoustu lidí. A to mu mám za zlé. To nebylo fér. Ale on už byl slabý, když se podruhé oženil, už to nebyl Václav Havel, jakého jsem znala já.

Měla jste příležitost mu to říct?

Ano. Nechtěl to slyšet.

Čtěte také další ukázku: Havel nechtěl umřít sám, říká žena, která s ním byla

Čtěte také další ukázku: ‚Havel se mnou asi rok nemluvil. Olga s Kocábem mi dali sodu‘