'Bimbo, přestaň!' Šlouf vzpomíná, kdo uměl krotit Zemana

Miroslav Šlouf vzpomíná na roky strávené s Milošem Zemanem. V knize Jak se dobývá Hrad píše bývalý šéf Zemanových poradců o fenomenální paměti prezidenta i jeho fatální orientaci v prostoru. Titul, který vychází ve čtvrtek, popisuje proměnu Zemana za posledních dvacet let. Šlouf se tu vrací také k pokusu nynějšího vicepremiéra Andreje Babiše (ANO) privatizovat Unipetrol.

Zeman se Šloufem se zblízka poznali v předvolební kampani v roce 1996, kdy tehdejší předseda ČSSD objel v turné s autobusem Zemák republiku. „Organizoval jsem mu prakticky každou minutu jeho života,“ tvrdí o té době Šlouf. A odmítá přitom, že by byl Zeman na cestách opilý.

Alkohol v Zemáku a korunovační viróza

„Objevily se různé fámy, většinou šířené nepřáteli Miloše Zemana, kteří neviděli Zemák ani zdálky, o jeho údajných opileckých eskapádách při předvolební kampani, na mítincích a podobně. Odpovědně ještě dnes říkám, že to jsou všechno výmysly. Od rána až do čtvrté hodiny odpolední se v autobuse zkrátka nepilo,“ píše Šlouf.

Zákaz alkoholu mohli prý porušit jen „vzácní hosté“, kteří Zemák občas navštívili. „Ty jsem ale zavedl dozadu, tam dostali frťana, ale jinak nikdo jiný. Proto také Miloše Zemana nikdy v průběhu této předvolební kampaně nepostihla žádná náhlá viróza, jako třeba u korunovačních klenotů, když už byl prezidentem...,“ uvádí Šlouf a dodává: „Lidé nás v zásadě měli rádi“.

„Miloš přišel, obhlédl kancelář, určil rozmístění popelníčků a za pár dnů nebo týdnů si s většinou sněmovních funkcionářů, pracovníků aparátu potykal.“

Čtěte také: Šloufův kýbl špíny: Zeman se utrhl ze řetězu

Po volbách se stal ze Zemana předseda sněmovny, který se usídlil v malostranském paláci. „Miloš přišel, obhlédl kancelář, určil rozmístění popelníčků a za pár dnů nebo týdnů si s většinou sněmovních funkcionářů, pracovníků aparátu potykal. Dopadlo to tak, že je běžně zval i k sobě domů na různé mejdany, na svátky, s některými slavil i Vánoce nebo Nový rok a jejich narozeniny. Vznikla tam opravdu nádherná pracovní i přátelská atmosféra,“ zmiňuje Šlouf s dovětkem: „Byly to skvělé časy, kdy Miloš Zeman doslova zářil jako politik, odborník i jako člověk, kamarád, šéf.“

„Miloš Zeman byl dva roky v Poslanecké sněmovně a jednou týdně měl v tamním salónku oběd s vládou. Jenže za celé dva roky do toho salónku sám netrefil.“

Šloufův spojenec Dostál

Zeman ale už i ve druhé polovině 90. let propadal prý nepředvídatelné umanutosti. „Měl jsem naštěstí výborného spojence, který to s ním skvěle uměl – Pavla Dostála,“ vzpomíná Šlouf na bývalého a dnes už zesnulého ministra kultury. „Když ho někdo naštval hodně, dokázal se i hodně zabejčit. Pak jsme se k němu nahlásili s Dostálem, ten si sedl přímo naproti němu, podíval se na něj jako vejr a jedovatě mu pravil: „Hele, Bimbo, přestaň vysírat a koukej poslouchat Mirka, má pravdu!“ To na něj fungovalo moc dobře,“ píše Šlouf.

Zatímco Zemanovu paměť Šlouf vyzdvihuje, přichází i s historkami o jeho špatné orientaci v prostoru. „Miloš Zeman byl dva roky v Poslanecké sněmovně a jednou týdně měl v tamním salónku oběd s vládou. Jenže za celé dva roky do toho salónku sám netrefil, prostě si k němu ani po takové době nezapamatoval cestu. Vždycky ho tam musel někdo doprovázet, jinak by tam nedorazil. To je klasický příklad dezorientovanosti v prostoru,“ uvádí.

Čtěte také: Šlouf je zpět. Prezidentem být nechce, své věrné vysílá do voleb

Šlouf zmiňuje také chvíle, kdy měl se Zemanem tvrdší konflikty. „Jednalo se o střety v osobních věcech, například v otázkách reprezentace, tam jsem byl celkem nesmlouvavý. Nebudu to rozvádět, ale řeknu jen tolik, že být stále jeho poradcem, nikdy by se nemohla stát ta neuvěřitelná ostuda u korunovačních klenotů...,“ zmiňuje.

Sobotkův ochránce Špidla

Velmi kritický je Šlouf v knize k bývalému premiérovi Vladimíru Špidlovi (ČSSD). „O Špidlově působení na postu premiéra – naštěstí dost krátkém – jsem pevně přesvědčen, že kdyby stál v čele vlády a sociální demokracie ještě rok nebo, nedej bože, dva roky, žádná sociální demokracie by dnes už neexistovala,“ míní.

Servítky se nebere ani vůči nynějšímu předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi (ČSSD). „Zeman od počátku správně usoudil, že to je typ člověka, který by se bez politiky neuživil. Sobotka je v podstatě jedna z největších polistopadových personálních záhad. Spousta lidí, kteří ho znají aspoň pár let, si kladla otázku, jak může být ministrem financí a posléze předsedou vlády někdo, o němž ti, kteří ho aspoň trochu znají, dobře vědí, že jeho schopnosti nedosahují ani k asistentovi poslance. Rád jim na to odpovím: Rozuzlením této záhady je Vladimír Špidla, který – jak jsem zjistil – nad ním držel ochrannou ruku a tahal ho nahoru. Teď mu to Sobotka vrátil a „bezprizorního“ Špidly se ujal,“ uvádí Šlouf.

Unipetrol a Babišovo bohatství

Do zhruba dvousetstránkové publikace zařadil i jednu kapitolu věnovanou Andreji Babišovi. Týká se doby Zemanovy vlády a prodeji Unipetrolu. Šlouf se měl důrazně stavět proti tomu, aby společně s polskou firmou PKN Orlen privatizoval podnik právě Babiš. „Nemám dodnes žádné důkazy o tom, že to bylo tehdy uplaceno, ale kdyby se někdy takové důkazy objevily, nedivil bych se jim,“ míní.

„Protahoval to dva roky a za tu dobu všechno, co Unipetrol produkoval, prodával ve svých obchodních organizacích. Právě tam je zřejmě základ jeho dnešního bohatství.“

Šlouf na druhou stranu tvrdí, že měl po už schváleném prodeji Babišovi nabídnout pomoc finančníků. O koho mělo jít, neuvádí. Nynější vicepremiér měl ale tehdy vyhrknout: „To by bylo úžasný!“ Nic takového se ale nestalo, místo toho ale Babiš podle Šloufa Unipetrol dva roky vysával.

„Protahoval to dva roky a za tu dobu všechno, co Unipetrol produkoval, prodával ve svých obchodních organizacích. Právě tam je zřejmě základ jeho dnešního bohatství,“ tvrdí Šlouf. A přidává i historku z nedávné minulosti. Předtím, než se Babiš stal ministrem, měl u Zemana sondovat, jak se dívá na jeho spojenectví se Sobotkou a koho z nich by byl ochoten víc podporovat.