Teď skákejte, bojovníci s korupcí

Hic Rhodus, hic salta, v překladu z latiny: tady je Rhodos, tady skákej. Zmíněné úsloví pochází z antiky a slouží k usazení mluvků, kteří se vytahují, co všechno dokážou, třeba jak daleko dokázali skočit, když navštívili ostrov Rhodos.

Teď se dá přísloví použít na zdejší bojovníky s korupcí. K boji proti předražování nákupů za peníze ze státní poklady a proti vyplácení vysokých provizí pro politiky a úředníky, kteří nakupují, se hlásili před volbami všichni. Hnutí ANO 2011 díky tomuto programu uspělo ve volbách.

V této chvíli mají politici k dispozici zřejmě nejlépe zdokumentovaný korupční případ v historii, nákupy zdravotnických přístrojů pro onkocentra a traumacentra velkých nemocnic za evropské peníze v letech 2008-2009. Důkladný audit vypracovalo na žádost Evropské komise ministerstvo financí a zjištění je nad slunce jasné. V každém ze sedmi specializovaných center, které kontroloři navštívili, se nakoupené přístroje předražily nade vší pochybnost nejméně o patnáct milionů korun. Vzhledem k tomu, že se nakupovalo ve 24 centrech, tak je zřejmé, že někdo vyvedl (ukradl) ze zdravotnictví 350 milionů.

Audit byl dokončen už v září, jeho podrobné výsledky však byly zveřejněny až v uplynulém týdnu díky úniku příslušného dokumentu do médií, mimo jiné i do nového vydání týdeníku Echo. Teď tedy mohou všichni, kdo slibovali, jak s korupcí zatočí, něco dělat.

Určitě je možné čekat, jestli policie případ vyšetří nebo nevyšetří, je však něco zvrhlého na zvyku, že se všichni tváří jako nevinní do té doby, než si pro ně přijde policie. Za prokazatelná pochybení přece mohou politici a úředníci přijmout odpovědnost i bez trestního oznámení. Úřady také mohou odhalit okolnosti případu i bez toho, že si potřebné dokumenty vyžádají represivní orgány. Tento nárok platí dvojnásob pro zdravotnictví, kde se ukradené peníze daly využít pro léčení nemocných.

Zatím se však zdá, že případ předražených přístrojů pro specializovaná centra a tím celé současné tažení proti korupci skončí bez odpovídající reakce vládních i opozičních politiků. Měli by se ptát, na jaké účty vlastně 350 ztracených milionů zmizelo, proč ministerstvo zdravotnictví v roce 2008 doporučilo příliš vysoké ceny, za které se mělo nakupovat, anebo proč předražení neodhalily pozdější kontroly. Stačilo by se přece jenom zeptat a trvat na odpovědi.

Dosavadní reakce ukazují, že politici dosud se zaklínající protikorupčním tažením a bojem za průhlednost zdravotnických financí, se snaží výsledky evropské kontroly zamést pod koberec. Především reprezentanti ministerstva zdravotnictví i financí, nemluvě o vedení nemocnic, se soustředili na vysvětlování, že za předražení nebudou Češi platit žádnou pokutu. A když se neplatí pokuta, tak se přece nic nestalo.

Tato argumentace však má význam jen jako koště, tedy nástroj k zametání. Evropská komise nemá nejmenší zájem připravit o peníze tuzemské nemocnice. Poslední zprávy skutečně říkají, že se zdravotní ústavy pokutám skutečně vyhnou, teoreticky je však pořád možné, že plošnou pokutu dostane ministerstvo zdravotnictví. I když také ministerstvo by se mohlo postihu vyhnout, pokud plošná pokuta dosáhne jen pěti procent utracených peněz. Zdravotnický dotační program dostal pětiprocentní pokutu již dříve za jiná pochybení, není tedy důvod opakovat stejnou operaci.

V každém případě však stát přišel před pěti lety o 350 milionů a na tom se nic nemění, i když o další nepřijde. Hic Rhodus, hic salta.