Ženy, pití, noční život. Známí donášeli na herce Kryzánka
Malostranské příběhy
ÚRYVEK Z KNIHY
Jeden z malostranských příběhů, který přináší právě vydaná kniha Pražské příběhy – Na cestě Malou Stranou, vypráví osud herce Zdeňka Kryzánka pevně spjatého s pražskou Mosteckou ulicí. Ještě předtím, než se Kryzánek proslavil ve Vláčilových filmech či jako gangster Jimm ve filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku, si odseděl ve vězení část 3,5letého trestu za „podvracení republiky“. Zemřel na Malé Straně v pouhých 55 letech.
Konec padesátých let zastihl Zdeňka Kryzánka v plzeňském divadle. Zároveň hostoval v pražském Národním divadle. Jenže slibně se rozvíjející hereckou kariéru zastavilo v lednu 1959 zatčení a následné obvinění z podvracení republiky.
Výpisky pořízené z vyšetřovacího spisu připomínají mimořádně povedenou absurdní komedii. Vše začalo 5. ledna 1959, když byl po celé Plzni známý herec zadržen policií. Vzápětí padlo obvinění: „Zdeněk Kryzánek soustavně… na různých místech v Plzni a jinde veřejně pronášel výroky nepřátelsky zaměřené proti republice a jejímu lidově demokratickému zřízení.“
Herec putuje do vazby a policie sbírá svědectví jeho známých, sousedů, dokonce i výčepních a číšníků z podniků, do kterých pravidelně chodil. Jisté je, že Kryzánek nebyl právě příkladem vzorného socialistického člověka.
„Měl sklony k alkoholu… Několikrát zmeškal zkoušku i představení a dokonce jsem jej musel zastupovat i já jako režisér“, stěžuje si ve své výpovědi plzeňský režisér Václav Špidla a dodává: „Kryzánka mohu hodnotit jako bezcharakterního, nezvladatelného, naprosto nezodpovědného až anarchistického člověka. V zaměstnání v divadle byl neodpověný, nechtěl se podřizovat kázni a byl to patologický lhář.“
— Jana Hušková (@Huskovajaja)
14. Říjen 2015
Lump může hrát jen lumpy
Ředitelství plzeňského divadla píše koncem ledna policii s patrnou servilitou i ochotou uvést to, co chce vyšetřovatel slyšet: „Zdeněk Kryzánek je bezesporu talentovaný herec, ale do značné míry je jeho talent omezen vlastní osobností. Je to člověk citově povrchní, jehož intelektuální schopnosti nejsou velké. Proto byl výborný představitel individualistických typů všeho druhu s nevelkým citovým světem.“
Je to jasné, lump může hrát zase jenom lumpy! Nebo kapitalisty!
Kryzánkův po letech slavný kolega (a představitel řady stranických funkcionářů) Čestmír Řanda to policajtům řekl jasně: „Hrál dobře postavy ze západního světa nebo postavy reakce“.
Na policii svědčí i výčepní Hamáček. V jeho případě jde o mimořádně sofistikovanou charakteristiku: „Kryzánek po stránce charakterové má tu špatnou vlastnost, že rád pije. Když se uvede do podnapilého stavu je velmi výstřední, hlučný a je jej plná hospoda.“
A posudek dodá i místní oddělení VB: „Kryzánek není ve svém okolí oblíben a to z toho důvodu, že holduje častému pití alkoholických nápojů, chodí dlouho v noci domů opilý, je povahy prospěchářské a vystupování na veřejnosti má takové, že se nadřazuje nad své okolí, vyhýbá příslušníkům dělnické křídy a je velmi domýšlivý,“ uvádějí šroubovaným jazykem policisté, aby svůj referát uzavřeli vcelku sympatickou sentencí: „Celý způsob života jmenovaného se točil kolem žen, pití a nočního života.“
Nejsem herec, nýbrž špión!
Svědčí i herečka Helena Moserová a Kryzánek má štěstí, že je konec, nikoli začátek padesátých let. „Snažil se mě získat pro protistátní činnost proti ČSR a dále pro výrobu nějakého filmu, kde chtěl, abych vystupovala bez oděvu,“ svěřuje se umělkyně.
Zdeněk Kryzánek, tentokrát v roli tajemného špióna (a člověk si snadno tu scénu v restauraci nebo nočním baru představí) zjišťuje: „Jestli bych se nebála pracovat protistátně, že bych za to dostala hodně peněz. Zeptala jsem se jej, jak si to představuje. Kryzánek uvedl, že bych šla zpívat na estrádu do Armádního domu, kde bych měla možnost setkat se s nejvyššími vedoucími důstojníky armády.“
Poté se herec představil poněkud naivní subretě jako světa znalý agent Bondovského střihu: „Kryzánek ještě říkal, co vím o tom, jak se vysílají šifry, že se pustí rádio a je vysílána džezová hudba a zatím je to zpráva pro pracovníky ze Západu. Zdeněk Kryzánek uvedl ještě, že má mimo svého jména jiné jméno a že není vůbec žádný herec, že to vše je jen přetvářka.“
A co na to nebohá kolegyně? „Celou věcí jsem byla velmi rozrušena … později mi řekl, že si ze mě dělal legraci.“
Třináctý březnový den v roce 1959 odsuzuje plzeňský soud Zdeňka Kryzánka na tři a půl roku nepodmíněně. Jako bonus přidává pětiletý zákaz herecké činnosti. Na svobodu se Zdeněk Kryzánek dostane v roce 1960 po amnestii vyhlášené prezidentem Novotným.
Od roku 1964 může znovu hrát. O dva roky později přechází do pražského Vinohradského divadla a po jedné sezóně do hereckého souboru Československého státního filmu na Barrandově. Tady si ho vyhlédne František Vláčil.
Zdeněk Kryzánek zemřel ve svém bytě nad Malostranskou pekárnou v Mostecké ulici na Štědrý den v roce 1975. Po běžné operaci břicha. Podle jednoho z tehdejších kolegů, ze strachu, že má rakovinu.
Bylo mu pouhých 55 let.
