V televizi: nové zločiny starých vrahounů

Americká televizní produkce si - podobně jako hollywoodský film - oblíbila nová zpracování starších a osvědčených látek. Místo předělávek a pokračování se ale spíš objevují v různé míře volné variace, staré postavy jsou přesazovány do nových kontextů. Někdy s celkem zajímavým výsledkem.

V polovině dubna bude mít ve Státech premiéru desetidílná série Fargo, jež vychází z poetiky klasického tragikomického krimi bratrů Coenových. Měla by přinést variaci na téma předlohy, spíš příběh z jejího světa, obydleného lidmi podobnými původním hrdinům. Joel a Ethan Coenovi jsou mezi producenty série, ke třem epizodám vymysleli námět. Podobný nápad stál i za vznikem - dle kritických ohlasů hodně nepovedeného - seriálu Od soumraku do úsvitu, který si pohrává s postavami Rodriguezova a Tarantinova filmu.

Do druhých sérií vstupují spřízněné kusy, jež byly poprvé uvedeny loni - i v Česku uváděný Hannibal a Motel Batesových. Oba mají v centru ikonického sériového vraha - Hannibala Lectera z Mlčení jehňátek a Normana Batese z Hitchcockova Psycha. Ani jeden z nich, myslím, nedosahuje úrovně špiček americké televizní produkce, něco na nich ale je. 

Hostina ďábelského gourmeta

Hlavní scenárista Bryan Fuller pojal Hannibala jako takzvaný prequel, tedy příběh toho, co předcházelo událostem známým z próz Thomase Harrise a filmů. Hlavním zdrojem inspirace byla kniha Červený drak, zfilmovaná  Brettem Rattnerem (2002) a daleko zajímavěji Michaelem Mannem v roce 1986. Z prózy, v níž Lecter vystupuje jako epizodní figura, tvůrci série přejali lidožroutova protihráče Willa Grahama (Hugh Dancy), šéfa behaviorálního oddělení FBI Jacka Crawforda (Laurence Fishburne), bulvárního novináře Freddieho Loundse (v televizi Freddie Loundsovou).

Se značně zvrhlou péčí naaranžovaných mrtvol mezitím přibývá... Nové díly Hannibala se do značné míry zbavily "monster týdne"

V první sérii přidali ke známému příběhu "twist" - Lecter do něj vstupuje jako Grahamův terapeut a konzultant, manipuluje jím a v závěru dosáhne toho, že Graham je obviněn z vražd spáchaných ďábelským doktorem. V letos odvysílaných pokračováních už hrdina a Lecter jdou proti sobě, FBI ale netuší, jak se věci mají. Se značně zvrhlou péčí naaranžovaných mrtvol mezitím přibývá... Nové díly Hannibala se do značné míry zbavily "monster týdne", případů sériových vražd otevřených a uzavřených během jedné epizody, nutně pojednaných v rychlosti, sloužících spíš jako výplň. Daleko víc prostoru tak získává ústřední konflikt. Představitelé obou hlavních rolí jsou dobře typově vybraní - křehký bojovník za spravedlnost, který sám zápasí se svojí temnou stránkou versus chladný a kombinující požitkář v podání idola dam Madse Mikkelsena. 

Ocenění asi zaslouží i to, že se autoři nepodřídili módě vykreslovat sériového vraha nějakým sympatizujícím způsobem, jak tomu bylo třeba v populárním Dexterovi. Jejich Lecter jistě je elegantní, přitažlivý a prudce inteligentní, o jeho bestialitě ale není pochyb. Série má taky - v kontextu televizní produkce - skutečně výrazný styl. V případě Hannibala to ale je prokletí přinejmenším stejně jako požehnání. Barokně inscenované scény vražd, pomalu se rozvíjející děj doprovázený zlověstnou hudbou, morbidní vize (parohy, kam se jeden podívá), upřené pohledy, za nimiž se otevírá černá propast. Hannibal se bere zatraceně vážně, sugeruje hlubiny tam, kde moc nejsou, okázalý styl dusí příběh i postavy, jež často působí dojmem, že jsou všechny v hypnóze. Ano, desítky mrtvol sešitých do podoby obrovského oka člověk v televizi nevidí každý den (dost možná to ani nepotřebuje). Okázale servírovaná skandálnost či extrém ale vůbec nezaručují nějakou skutečnou váhu, důsažnost. Televizní Hannibal tuhle pravdu ilustruje velmi výstižně.

Krásná maminka z pekla

Motel Batesových je dílo o hodně nenápadnější, v mnoha ohledech taky rozporné, podobně jako Hannibal se ve druhé sérii vylepšuje. S Hitchcockovým Psychem toho moc společného nemá - jen pečlivě rekonstruovanou dekoraci motelu. Žijí v něm Norma Batesová (Vera Farmiga) a její syn Norman (Freddie Highmore). Až chlapec jednou vyroste, bude ve sprchách bodat do sličných zákaznic, maminka zatím bude sedět ve sklepě ve stavu značně vysušeném a vůbec mrtvém. To všechno ale mají zatím před sebou, Norman je ten typ kluka, jenž se matkám dospívajících dcer dost líbí, dcerám samotným, jak už to tak chodí, o dost méně. Přívětivá povaha a temné impulsy se v něm všelijak perou. Je jasné, jak ten zápas skončí, právě proto ale může marná snaha toho "hodného" v Normanovi budit jistou účast.

Gejzír opičí lásky a zároveň žena, která se snaží vzdorovat nepřekonatelným okolnostem, oddaná a neskutečně sebestředná, manipulující a bezmocná, děsivá i legrační.

Příběh seriálu, jeho svět, do nějž patří ještě Normanův bratr, lokální gangsteři i smetánka idylického města White Pine Bay, které drží nad vodou obchod s marihuanou, jsou zachyceny způsobem, řekněme, standardním, nijak zvlášť strhujícím či originálním. Dvojice protagonistů ale taková je. Dokonce si troufám tvrdit, že postava paní Batesové je vynikající výtvor - scenáristů i herečky. Je to figura velice proměnlivá a při vší rozpornosti celistvá. Gejzír opičí lásky a zároveň žena, která se snaží vzdorovat nepřekonatelným okolnostem, oddaná a neskutečně sebestředná, manipulující a bezmocná, děsivá i legrační. Ve chvílích, kdy se v Motelu Batesových přestanou řešit peripetie děje a naplno se rozehraje vztah dvou hrdinů, vyskočí seriál o několik pater výš, k portrétu patologické závislosti smíchané s láskou i touhou po svobodě, při vší extrémnosti velice lidskému. Nebudu zastírat, že moje hodnocení asi ovlivňuje i fakt, že Veře Farmiga to náramně sluší. Dokonce bych v té souvislosti neváhal užít omletý pojem "zralá krása". Až tak...