Zemřel Oldřich Stránský, muž, který přežil Mengeleho

Prošel pěti koncentračními tábory, v krutých podmínkách si vydělával jako nosič mrtvol a přežil dokonce i „Anděla smrti“, nacistického doktora Josefa Mengeleho, proslulého sadistickými experimenty, jež prováděl na vězních. Třiadevadesátiletý Oldřich Stránský, oceněný německým státním vyznamenáním, zemřel v pátek 18. července. Informaci o jeho smrti přinesl deník Mladá fronta DNES.

Stránský se narodil v roce 1921 do česko-německé židovské rodiny se silnou náklonností k Tomáši G. Masarykovi. Ačkoliv ovládal velmi dobře německý jazyk, rodiče ho právě kvůli obdivu k prvorepublikovým ideálům poslali do české školy. V polovině 20. let se přestěhovali do Českého Brodu, kde otec převzal rodinný obchod. Oldřich tu společně se svým bratrem Jiřím navštěvoval skautský oddíl, což zásadně ovlivnilo jeho život. Profil uznávaného politického vězně nabízí historická sbírka Paměť národa, projekt Post Bellum.

Když začala nacistická okupace, musel Oldřich v devatenácti letech opustit strojní průmyslovku a začít pracovat jako pomocný dělník. V červnu 1941 se nevyhnul deportaci do prvního židovského koncentračního tábora v protektorátu, Lípy u Havlíčkova Brodu. Své rodiče a bratra už nikdy neviděl. Po atentátu na Heydricha byli totiž odvezeni do Polska, kde zahynuli ve vyhlazovacím táboře Majdanku.

Na rozdíl od svých příbuzných prošel Oldřich mnoha koncentračními tábory a je také jediným rodinným příslušníkem, který tragédii minulého století přežil. Nejprve se v září 1943 ocitá v Terezíně, už po třech měsících se transportem dostává do Osvětimi, kde byl přidělen do tzv. rodinného tábora. V těžkých podmínkách přežil zejména díky náhodám. Podle Post Bellum nalezl v přiděleném kabátu zašitých 120 dolarů, za něž si opatřoval jídlo. Získal v táboře dokonce práci nosiče mrtvých.

Podařilo se mu projít selekcí, na níž dohlížel obávaný doktor a sadistický „vědec“ Josef Mengele. Ten si pro svoji krutost vysloužil přezdívku „Anděl smrti“. V červnu 1944 převezl Oldřicha transport do pracovního tábora Schwarzheide v Sasku. Osvobození se dočkal o rok později, 22. dubna v koncentračním táboře v Sachsenhausen.

Po válce se Stránský jako voják podílel na vysidlování jedné německé vesnice. Nedošlo zde sice k žádným násilnostem, přesto pro něj tato akce byla tak silným zážitkem, že odsun/vyhnání Němců zcela odsoudil. Později se živil jako projektant a konstruktér.

Nikdy také nevstoupil do KSČ. Po Sametové revoluci se stal funkcionářem Českého svazu bojovníků za svobodu, od roku 1998 jeho předsedou a výrazně se angažoval při vyjednávání o odškodnění českých obětí nacismu. Snažil se o smíření Čechů a Němců, za což dostal od německé vlády vysoké státní vyznamenání.