Češi a autorita, Putin a Cromwell

„Bradáčová žene Dalíka k soudu“ hlásí titulek otvíráku Lidových novin. Podle textu státní zástupce skončil vyšetřování korupce, k níž mělo dojít při nákupu obrněných transportérů Pandur pro českou armádu. Obhajoba teď studuje vyšetřovací spis, proti Dalíkovi svědčí víc lidí, podle nichž si v souvislosti s Pandury měl říci firmě Steyr o úplatek. „Kromě (rakouského manažera – pozn. aut.) Szücse potvrdil Dalíkův finanční požadavek za pokračování kontraktu i poradce General Dynamics a bývalý velvyslanec v Bosně a Hercegovině Victor Jackovich. Podle časopisu Respekt právě jeho svědectví přimělo žalobce k obvinění Dalíka. A vyšetřovatelé se mohou opřít ještě o další materiály, které dokládají věrohodnost zmíněných svědectví. Američtí manažeři Steyru po setkání U Malířů upozornili na nestandardní průběh vyjednávání americkou diplomacii. V jedné z depeší mezi ambasádou USA a ministerstvem zahraničí ve Washingtonu, kterou zveřejnil web WikiLeaks stojí: 'Začátkem roku 2008 zástupce Steyru sdělil, že náměstek ministra Barták zorganizoval příležitost pro Marka Dalíka s účelem získat značný úplatek od Steyru.'“

Deníky komentují průzkum, podle nějž si tři čtvrtiny lidí v Česku nepřejí návrat komunistického režimu, ani vládu silné ruky. Kdo tu sklenici chce vidět spíš jako poloprázdnou, zdůrazní, že skupina protidemokraticky smýšlejících lidí se zvětšuje. Alexandr Mitrofanov v Právu zdůrazňuje, že mezi stoupenci autoritativní vlády sice jasně vedou voliči KSČM, na druhé místě jsou ale překvapivě stoupenci lidovců. „Může to být zajímavé, pokud se naplní šuškanda, která běhá politickými kuloáry. A sice že do konce tohoto roku podnikne Andrej Babiš pokus o převzetí vlády, ovšemže bez nových voleb. Každá fáma je fáma, než se naplní. Přesto se útoky na Bohuslava Sobotku, který by měl být odstaven společným úsilím Babiše a Hradu objevují – právě v Babišově tisku – poměrně pravidelně. A že by Sobotka měl krytá záda ve vlastní partaji, o tom se mluvit nedá. Mnozí by mu tam oranžovou kudlu vrazili s chutí. Bude-li Babiš prohlašovat podobné úvahy za mediální víření prachu, měl by si vzpomenout, kolik pohrdavých výroků na adresu parlamentní formy demokracie stačil od svého zvolení do sněmovny pronést.“ 

Petra Peška z LN výsledky průzkumu naplnily skepsí. Pouze tolik ( 45 procent – pozn. aut.) dotazovaných se totiž domnívá, že demokracie je – pokud budeme citovat doslova – 'lepší než jakýkoliv jiný způsob vládnutí'. A jen na vlas stejný poměr občanstva věří, že v příštích volbách 'není vůbec pravděpodobné' zlikvidování parlamentu a politických stran. No a 45 procent do třetice: jen taková část obyvatel je přesvědčena, že předlistopadový režim byl spíše či velmi špatný. Pokud k tomu dodáme, že téměř třetině našich spoluobčanů připadá, že 'za určitých okolností může být autoritativní způsob vládnutí lepší než demokratický', můžeme být vlastně rádi, že volby nedopadají ještě hůře.“ Docela s tím pohledem souzním – a k těm „fámám“, o nichž píše Alexandr Mitrofanov: samozřejmě nevidím do hlavy Andreje Babiše. Těžko si ale nevšimnout, že předseda ANO toho o nějakých hodnotách moc nenamluví, spíš se prezentuje jako bojovník proti, řekněme, bordelu. A nemalá část lidí – možná včetně něj – si svobodu ztotožňuje právě s bordelem. Výmluvná je i míry ztotožnění jeho strany s osobou předsedy – ANO je především Babišova partaj, nepůsobí jako nějaké spojenectví lidí cosi sdílejících. Ten koncept strany jako mocenského nástroje jednoho člověka má mimochodem společný s ODS v časech Václava Klause.

Před přijímačkami na víceletá gymnázia děti podle otvíráku Hospodářských novin procházejí drilem. „Téměř 75 procent žáků přihlášených na osmileté gymnázium se na přijímačky učí až dvakrát za týden a každý druhý páťák dokonce téměř každý den.“ I jako člověk, který toho ve svých školních letech učení moc nedal, musím říct, že mi to „až dvakrát za týden“ jako nějaký vzdělávací teror moc nepřipadá.

Dva komentáře se vciťují do mysli Vladimira Putina a jeho apologetů. Zbyněk Petráček v LN: „Říká-li (Václav Klaus – pozn. aut.), že do konfliktu bylo Rusko zavlečeno, snímá z něj vlastní odpovědnost. Hájí Putina tak, jak jím kritizovaní levičáci hájí příslušníky problémových menšin: Je s nimi ten či onen problém? Ale za ten oni nemohou a neodpovídají – je zavlečen zvenčí, nejspíše diskriminací ze strany většiny. Tak je i Putin omlouván diskriminací ze strany Západu.“ 

Daniel Anýž v Hospodářských novinách: „Putin se nikdy nesmířil s koncem Sovětského svazu, z jeho pohledu byl konec studené války prohrou. V jeho chápání boj neskončí, dokud se soupeření nevrátí do někdejších silových poměrů. Putin vyžaduje respekt světa, a to nejlépe a nejméně takový, jako měla sovětská Moskva. Viděli jsme to v zahajovacím ceremoniálu olympiády v Soči, prozrazují to tragikomické Putinovy výroky, kdy se jednou na George Bushe vytahuje, že 'můj labrador je větší, rychlejší a silnější než tvůj irský premiér (sic).' Jindy na dotaz britského novináře, proč v Kremlu stále ochraňují Lenina, odpoví: 'A proč vy máte v Anglii stále sochy Olivera Cromwella?'“

Ty dva komentáře popisují dvě oblíbené komunikační strategie. K té „diskriminační“, o níž píše Zbyněk Petráček, bych jenom dodal, že pracuje s rozdělením lidí do dvou skupin. Jedni, kteří nikdy nemohou za nic, protože jenom slepě podléhají nějakému pro ně nepříznivému kontextu, a druzí, kteří vždycky můžou za všechno, protože jejich činy nikdy žádný kontext nevysvětlí ani neospravedlní. A ta paralela Lenin-Cromwell je příklad s oblibou užívané nesmyslné ekvivalence, která nejprve postaví na roveň jevy či lidi naprosto nesouměřitelné, a odtud se pak odrazí ke vskutku smělým závěrům. 

V Blesku novinky ze života psů. První: „Když se pes v Austrálii nalokal v garáži fridexu, zachránili ho stejně, jako to zkouší s lidmi při otravě metanolem: nalili do něj sedmičku vodky!“ Druhá: Kanadská písničkářka Alanis Morissette (39) zažalovala svou někdejší služku Marii Garciu. Důvod? Prý jí ukradla psa! Chce, aby jí služebná čivavu jménem Circus vrátila a k tomu zaplatila bezmála 500 tisíc za způsobené škody.“ Z povrchního srovnání vychází hůře ten první čokl – užil si svoje, na druhou stranu má ale pravděpodobně okno. Ta Morrissetteové čivava to ale měla těžší, jaké to asi je žít s paničkou, která vás pojmenuje „Circu“. Čin služebné bych vnímal spíš jako záchrannou operaci než jako krádež.