Poslední šance zachránit ČSA

Ministr financí drží jménem státu většinu akcií Českých aerolinií. Andrej Babiš ještě včera ráno tvrdil, že situaci v kriticky ohroženém podniku nesleduje. Ministr financí také v roce 2013 privatizoval menší část ČSA. Tehdejší držitel úřadu Miroslav Kalousek dodnes tvrdí, že privatizace proběhla dobře a že současné potíže s tím nesouvisí. Pouze premiér Bohuslav Sobotka slibuje, že v polostátním podniku zasáhne. Je to pochopitelné, odpovědnost za stav ČSA by u něj jen těžko někdo hledal.

Krizi v národních aeroliniích vyvolaly zprávy o propuštění třetiny zaměstnanců, shodou okolností těsně před komunálními a senátními volbami. Proto není divu, že si politici usilovně myjí ruce s výjimkou těch, kdo na aféře mohou v krátkodobém horizontu vydělat. Z pohledu ČSA a jejich příznivců to znamená, že příznivé období končí s termínem voleb desátého října. Do té doby ještě může veřejné mínění odpovědné politiky přinutit, aby propouštění zabránili a pokusili se tak leteckou společnost zachránit. Po volbách už nad osudem ČSA i jejich zaměstnanců mávnou rukou a nejvýš vydají bezobsažné tiskové prohlášení. Aktuální reakce politiků ukazují, že si odpovědností za firmu, kterou jim svěřili voliči, hlavu nelámou. Přitom právě oni či jimi dosazení manažeři učinili rozhodnutí, která posílají aerolinie po devadesáti letech slavné historie pod vodu.

Vybydlet a odejít

Nějaká špatná rozhodnutí nepochybně učinili. S nástupem krize a propadem letecké dopravy v roce 2009 bojovaly o život skoro všechny aerolinie. Také polský LOT i rakouské Austrian Airlines se propadly do stejně ztráty v řádu miliard korun jako ČSA. Polský stát investoval 400 milionů zlotých, našel kvalitní manažery, kteří objevili nové možnosti na trhu, a od roku 2013 už LOT vydělává. Rakušané prodali aerolinie německé Lufthanse, která investovala 400 milionů eur a přivedla svou novou dceru k zisku už roku 2012.

Česká vláda šla nejdříve polskou cestou a během krize poslala ČSA 2,5 miliardy korun. Ovšem ztráta se nezmenšuje, jak svědčí loňský propad o 900 milionů. Tuzemští ministři vyzkoušeli i rakouský vzor a sehnali strategického partnera. Ten ovšem neinvestoval a nesplnil nic z toho, co podle velkolepých tiskových prohlášení z období privatizace slíbil. Nabízí se tedy otázka, kde učinili zdejší ministři chybu.

Nápadný rozdíl proti polskému i rakouskému příkladu je vidět v tom, kolik strojů jednotlivé aerolinie provozují. Austrian Airlines vlastnily před krizí 80 strojů, LOT 40 letadel a Češi stejně jako Poláci. Rakouská i polská společnost dnes nabízejí zákazníkům k dispozici stejnou flotilu, Češi poloviční. Další škrty už ČSA schválily a letadel bude brzy šestnáct.

Jinými slovy, ČSA neměly v uplynulých letech žádnou rozvojovou strategii. Jenom se průběžně škrtaly náklady a omezovaly méně výnosné destinace, aby se zmenšila ztráta, a pod cenou prodával majetek, jediný nástroj, kterým mohly aerolinie vydělávat. Zmíněná strategie se dá shrnout: vybydlet dědictví po minulých generacích a pak odejít. K odpovědnosti se nikdo nehlásí.

Odpovědnost má poslední

České aerolinie si přes ekonomické strádání zachovaly kvalitní standard svých služeb i bezpečnosti a nová státní intervence je může teoreticky ještě zachránit. Museli by ovšem souhlasit držitelé 44 procent akcií z Korean Air, majitelé opce na 34 procent akcií, česká společnost Travel Service, která se zaměřuje především na nízkonákladové lety a na chartery, a také Evropská komise, která musí každé státní podpoře udělit výjimku. 

Současní politici včetně premiéra Sobotky i ministra Babiše mají motivaci nejen blížícími se volbami. Pokud slavná firma ČSA opravdu zmizí, anebo se stane nevýznamným přívěskem nějaké jiné firmy, konečnou odpovědnost ponesou, byť do značné míry nespravedlivě, právě oni.